Zateplení: vyvarujte se syndromu nemocných budov

Ve snaze šetřit energie, a tím i svou peněženku, utěsňujeme dnes obytné budovy na maximum. Zateplujeme stropy, podlahy i stěny, stará okna měníme na tepelně izolační a stát nám na to navíc přispívá v rámci nejrůznějších dotačních titulů. Postupně své domovy proměňujeme na neprodyšně izolované krabice. Jenže při tom leckdy zapomínáme na to, že dům musí také dýchat.
Abyste rozuměli, neříkáme nezateplovat – to je jednoznačně správná cesta, ale ruku v ruce se zateplením musí jít také zajištění výměny vzduchu a odvodu vodní páry. "Určitá míra nedokonalé izolace zajišťovala přirozenou cirkulaci vzduchu i tehdy, když se zrovna nevětralo. Pokud dům dokonale utěsníte a nezajistíte výměnu vzduchu, následky v podobě zvýšené vlhkosti, rosení oken, koncentrace vydýchaného vzduchu a někdy dokonce i vzniku plísní na sebe nenechají dlouho čekat," říká Michal Doležel, šéfredaktor portálu Nazeleno.cz. A dodává, že nejde o ojedinělý problém – vžilo se pro něj označení syndrom nemocných budov.
Minimem, co musíte při zateplení a výměně oken udělat, je instalace parozábrany. Ta zajišťuje, že při izolování vnější stěny domu mohou vodní páry z interiéru unikat ven a nekondenzují v plášti budovy. Nicméně ani to obvykle není stoprocentní řešení – tím je totiž pouze řízené větrání, nejlépe s rekuperací tepla. "Ukazuje se, že pokud necháme větrání jen na uživateli, větrá buď příliš, anebo nedostatečně," připomíná Karel Kabele, vedoucí katedry technických zařízení budov Stavební fakulty ČVUT Praha.

Dvakrát měř

Při zateplení platí tahle poučka dvojnásob, protože pokud si celou rekonstrukci řádně nepromyslíte, přijdete nejen o peníze, ale dost možná i o zdraví. Jeden člověk totiž za čtyřiadvacet hodin vydýchá zhruba kilogram oxidu uhličitého. A pokud nevětráte, může jeho hromadění vést až ke zdravotním potížím, jako jsou bolesti hlavy, únava, ospalost či nadměrné alergické reakce.
V rámci rekonstrukce se obvykle přistupuje k výměně oken a zateplení fasády, což je logické, protože právě zateplení fasády přináší největší úspory – kolem 30 procent. Zateplení střechy a podlahy je méně časté, i když tyto dva kroky mohou přinést další výraznou úsporu, v součtu až 40 procent.
Zateplení fasády se nejčastěji řeší kontaktním systémem. Nicméně pokud máte v domě už teď problémy s vlhkostí zdiva, které nejdou vyřešit hydroizolací, bude třeba zateplit pomocí provětrávané fasády.
V případě kontaktního systému se používá polystyren nebo tuhá minerální vlna. Jen se samotným jednoduchým "obložením" deskami si však nevystačíte. Pokud chcete mít dům zateplený opravdu dobře, bude nutné vyřešit také různé detaily, jako je napojení balkonů a okenních prvků. Pro konečný výsledek je rozhodující tloušťka desky – za minimum je považováno 15 centimetrů.
Použít lze ovšem i jiné materiály, třeba dřevovlákno. "Izolační materiály z dřevovlákna jsou mnohem příjemnější a ekologičtější než polystyren, jsou ale také dražší," uvádí Doležel. Dřevovláknité desky se vyrábějí lisováním dřevěných vláken měkkého dřeva při vysoké teplotě. Podíl přidaných surovin, mezi něž patří především pojidla, vodoodpudivé látky či látky zajišťující nehořlavost, se pohybuje v řádu několika málo procent, hlavní složkou je vždy přírodní vlákno. "Jejich součinitel tepelné vodivosti je 0,039 až 0,049 W/mK. Mohou proto sloužit jako zcela plnohodnotná tepelná izolace," dodává Doležel s tím, že desky dobře propouštějí vodní páru a navíc jde o zdravotně nezávadnou izolaci, žádné ochranné pomůcky nejsou nutné ani při práci s ní. Kromě toho je dřevo obnovitelným materiálem, a výroba má tak menší dopad na životní prostředí.
Izolační prvky mohou být ovšem také z ovčí vlny, slámy či konopí. "Konopí je přírodní materiál, který se v poslední době objevuje stále častěji. Používá se ve formě vláken k utěsňování spár a mezer, plsti, jež poslouží jako kročejová izolace, nebo ve formě lisovaných desek pro izolace stěn a stropů," popisuje Michal Doležel.