JAN GRUNTORÁD, MUŽ, KTERÝ PŘINESL DO NAŠÍ ZEMĚ INTERNET, I O 25 LET POZDĚJI ROZVÍJÍ VYSOKORYCHLOSTNÍ SÍŤ PRO VĚDCE ZVANOU CESNET. K DNES TAK POPULÁRNÍM SOCIÁLNÍM SÍTÍM OVŠEM ZAUJÍMÁ REZERVOVANÝ POSTOJ
- S americkým matematikem Vintem Cerfem, který je označovaný za otce internetu, jste se poznal ještě v době, kdy byl internet u nás neznámým pojmem…
ČVUT se k internetu připojilo v únoru 1992 a já byl u Vinta Cerfa ten rok na podzim. Schůzku s ním jsem si domlouval už e-mailem, ale s organizací Eisenhower Fellowships, která cestu do USA zprostředkovala, jsem musel ještě faxovat – o internetu nevěděla. Cerf měl na tu dobu pro mě neuvěřitelnou vizi, že počítače se dostanou do každé domácnosti. Nejvíc mě udivil svou vizí tzv. knowbotů neboli robotů vyhledávajících informace – tedy principu, na jehož základě o 10 let později začal fungovat Google. Připomínám, že služby internetu se tehdy omezovaly na posílání e-mailů, možná vzdálený přístup do počítače, web ale ještě žádný nebyl. Cerf už tehdy v roce 1992 předpovídal: "Tak, jako dnes neexistuje zločin, jehož příprava by se obešla bez telefonu, přijde doba, kdy nebude zločinu připraveného bez použití internetu."
- Vy jste však žádal o připojení k internetu již v roce 1988, Američané to tehdy ale zamítli…
Ano, tehdy jsme poslali žádost na americké ministerstvo obchodu. Přišla odpověď, že pro připojení jsou nezbytná zařízení, jejichž vývoz patří pod gesci CoCoM (Coordinating Committee for Multinatural Export Controls), a tyto technologie nebylo v té době možné za "železnou oponu" vyvážet. Na připojení jsme museli čekat až do doby po listopadu 1989. Po absolvování administrativně náročného licenčního řízení jsme se museli zavázat, že zařízení budou umístěna na adrese uvedené v žádosti a že nebudou použita k vývoji jaderných a chemických zbraní.
- Čím byla Cerfova síť jedinečná?
První datovou službu dostupnou v Evropě, a to i v Československu, poskytovali telefonní operátoři. Fungovala na principu propojení, která se po skončení komunikace zrušila. Internet jako tzv. paketová síť zprávu rozdělí na očíslované oddíly (pakety), z nichž každý si k adresátovi najde svou cestu a v cíli se seřadí do ucelené zprávy. Tím Cerfův princip dostál požadavku, aby síť fungovala i poté, kdy ji někdo ze dvou třetin rozbombarduje. To běžná hvězdicová síť založená na spojování okruhů i kvůli chybě na jediném místě celá selhává.
- Co pro vás znamenaly počítačové sítě na počátku?
V 70. letech jsme v Oblastním výpočetním centru vysokých škol vyvíjeli služby pro vědce a výzkumníky, kteří potřebovali počítat a přenášet informace. Propojovali jsme mnohatunové sálové počítače a měli jsme za to, že sítě budou prostředkem právě pro profesionály v oblasti IT, případně fyzikální chemiky, které propojí a usnadní jim spolupráci na projektech. Jenže kolik procent současných uživatelů na svých počítačích něco počítá?
- Co to obnášelo zavést internet do ČR?
Jeden počítač na ČVUT jsme připojili do Linze. Jakmile se o tom dozvěděli na dalších vysokých školách, chtěli to také. Podali jsme na ministerstvo školství projekt, který se jmenoval Vybudování počítačové sítě vysokých škol zapojené do internetu, a já byl jeho hlavním řešitelem. Požádali jsme o 20 milionů korun a kupodivu jsme je dostali. Neexistovala struktura pro přenos dat a my museli vystačit s telefonními linkami. Nakoupili jsme tedy modemy a další zařízení a pronajali si pevné telefonní okruhy. Touto cestou jsme propojili všechna klíčová města a do Brna za velké peníze pronajali jeden tzv. primární kanál s kapacitou 64 kb/s. Pro srovnání, CESNET letos v lednu zvýšil kapacitu přípojky do panevropské sítě na 100 Gb/s.
- Měli jste nějakou oporu v tehdejším jediném poskytovateli telekomunikačních služeb?
Na přelomu let 1992/93 jsme jednali s Telecomem, jestli se nechce podílet na poskytování internetových služeb. Ti nám řekli, že to není perspektivní věc a nebudou se tím zabývat. Pronajali nám okruhy a v podstatě nám vzkázali, ať si s nimi naložíme po svém. Telecom se internetem začal zabývat někdy koncem roku 1995. Tou dobou také ministerstvo přestalo na rozvoj sítě přispívat. Doporučilo nám, abychom založili subjekt reprezentující komunitu uživatelů, která internet potřebuje – tedy především vysoké školy a Akademii věd. Až poté by v podpoře pokračovalo. Rektoři to pochopili a v březnu 1996 podepsali zakládací listinu sdružení CESNET. Ponoukl je k tomu i náměstek ministra školství, který se nechal slyšet, že se školami bude komunikovat jen e-mailem, a kdo si ho nezřídí, bude pokaždé až druhý.
- Rektoři technicky zaměřených škol se jistě o internet hlásili dříve než filozofové. Byl ale někdo, kdo se vysloveně zdráhal?
Rektor AVU prof. Milan Knížák se odhodlal až jako poslední. Jak sám řekl, nedovedl si představit, že umělecká škola využije prostředek, který podle tehdejšího výkladu měl podporovat vědeckotechnické výpočty. Zpočátku se přenášely jen alfanumerické znaky, nikoli grafika, takže se mu nedivím.
- Byli s vámi od začátku v kontaktu časní tahouni českého internetového byznysu jako Ivo Lukačovič?
Několik kolegů z naší party odhadlo komerční potenciál, odešli z akademické sféry, založili si firmy a s internetem pracovali na komerční bázi. S Panem Lukačovičem jsem tehdy několikrát jednal. On i někteří další měli servery u nás na CESNET. Komerční část jsme ovšem později prodali a od roku 2000 poskytujeme služby výhradně akademické komunitě, tedy pro výzkum, vývoj a vzdělávání.
- Prostřednictvím sdružení CESNET budujete a provozujete národní vysokorychlostní infrastrukturu. V čem se potřeby vědeckých týmů liší od jiných oborů lidské činnosti, že potřebují mnohonásobně rychlejší přenos dat?
Aplikace na trhu jsou pro lidi, kterým umožňují posílat zprávy nebo se dívat na film. Vědecko-výzkumné aplikace jsou často pro přístroje, jako je urychlovač v CERN, který v provozu generuje tolik surových dat, že by je nebylo kam uložit. To je možné až s dílčími výsledky. Po dobu experimentu se tedy data rozvádějí na mnoho míst po zeměkouli, aby je šlo rovnou zpracovávat. Podobně i DNA sekvenátor nebo elektronový mikroskop generují obrovskou spoustu dat, k jejichž přenosu a zpracování jsou potřeba odpovídající sítě. Data přístrojů je navíc třeba přenášet v reálném čase po tzv. dedikovaných okruzích, kde nesoupeří s daty jiných uživatelů, jinak by se ztratila.
- Jaké vlastně vy sám máte připojení?
V kanceláři mám 1 Gb/s, což mi pro práci vyhovuje. Doma pak připojení s kapacitou 40 Mb/s pořád stačí k tomu, aby na tom běžela televize a souběžně s tím šlo pracovat na dalších třech počítačích.
- Nakolik lidé používají internet v souladu s vizemi jeho zřizovatelů?
Internet v počátcích nabízel jen minimum aplikací. Obrovský hit představovaly pouhé elektronické noviny. Pak nastal převratný rozvoj komunikační technologie, kdy se rychlost přenosu i díky optickému vláknu a optickým zesilovačům zvýšila z té původní pro telefony zhruba milionkrát. Mezitím se rozšířily možnosti telefonů, technologií se chytl byznys, který začal stimulovat komunikaci Facebookem a dalšími vynálezy. Záleží na jednotlivcích, jestli se nechají do sociálních sítí strhnout. Sám patřím k početné skupině lidí, kteří je nepovažují za přínosné. Naopak vidím rizika, kdy zejména mladí lidé namísto toho, aby se normálně scházeli a povídali si, komunikují přes sítě, což společnost deformuje.
- Jaké možnosti bude internet svým uživatelům skýtat v budoucnosti?
Ukazuje se, že dominantní aplikací je obraz v jakékoli formě, především ale video. To lidé chtějí v co nejlepším rozlišení. Vedle sledování sportovních přenosů ale stojí také o kvalitnější vzájemnou komunikaci například po skypu. Další směr naznačil pojem Internet of Things, ale jak se ukazuje, s čidly ve ventilech topení a v dalších domácích spotřebičích a jejich připojováním k internetu to nepůjde tak rychle, jak se zpočátku mohlo zdát. Lidé si kromě velkých nákladů uvědomili i bezpečnostní rizika spojená s možností, že jim hacker začne ovládat ústřední topení. Naplnění takovýchto vizí si ještě vyžádá lepší zabezpečení. Jeho význam roste i vzhledem k současné problematické situaci ve světě. Také je potřeba střízlivě posoudit, kdy je připojení jakého přístroje účelné. Sám nestojím o ledničku připojenou k internetu, do níž někdo odkudsi nahlíží, aby zjistil, co mi v ní chybí, a doplnil to.
- Mocenské aparáty v různých zemích do pohybu po internetu postupně zasahují. Na někdejší platformu absolutní volnosti se vztahují čím dál konkrétnější pravidla. Kde vidíte rozumnou míru omezování uživatelů?
I my občas řešíme různé bezpečnostní incidenty, k nimž dochází v počítačových učebnách, knihovnách apod. Stejně tak spoustu trestných činů napáchají hackeři, kteří se připojí anonymně v kavárně a na dalších veřejných místech. Opatření, která umožní identifikovat, kdo u daného počítače v okamžiku útoku seděl, považuji za rozumná. K tomu účelu slouží například služba eduroam, která podmiňuje připojení identifikací uživatele u mateřské organizace.