Návštěva po 60 letech. Bývalí zaměstnanci Pragovky se díky nadšencům procházeli jejím areálem

V rozlehlém areálu kdysi slavné Pragovky se odehrála netradiční událost. Díky zde tvořícím umělcům a jejich festivalu Kolben Open se tady po desítkách let procházeli lidé, kteří v minulosti ve firmě pracovali, někteří už od padesátých let minulého století.
Jejich návštěva byla součástí snahy nadšenců, kteří se pokoušejí unikátní areál co nejvíce otvírat a vnášet do něj život.
Hlavní slovo v budoucnu ale bude mít majitel, kterým je londýnská realitní společnost Mount Capital.

Jiří Zelenka se prochází po bývalé továrně Pragovky a prohlíží si zdevastované prostory po firmě, která v minulosti patřila k vůbec nejslavnějším v tehdejším Československu. "Tak tady jsem pracoval od roku 1953, moc rád na to vzpomínám, protože jsem měl to štěstí být jako mladík mezi mnoha fachmany," vyprávěl HN, a v jeho očích bylo poznat, jak silný a blízký vztah k těmto místům dodnes má.

Po více než šedesáti letech se do těchto míst vrátil na pozvání umělců, kteří pořádali čtvrtý ročník festivalu Kolben Open, a pamětníky k jejich velké radosti sehnali a prohlídku areálu jim nabídli.

Tovární hala s označením číslo 19 tvoří v rozlehlém areálu dřívější Pragovky pověstnou kapku v moři, přesto je v něčem výjimečná. Zatímco řada jiných továrních hal v okolí už padla k zemi a další takový osud čeká, pan Zelenka se může těšit z toho, že "jeho" hala bude – jako památkově chráněná – stát možná ještě za sto let. Pokud se ji podaří zrekonstruovat.

"Jedná se o mimořádně zdařilou funkcionalistickou stavbu. Základem je železobetonová monolitická dvoupodlažní hala se čtyřmi loděmi. Prostřední dvě lodi horního podlaží jsou zastřešeny válcovými skořepinami," upozorňují studenti Fakulty architektury ČVUT.

Hala byla postavena v letech 1938 až 1942 podle německého vzoru v rámci válečné výroby. Po osvobození Československa stát Pragovku znárodnil a přesunul do ní část výroby z areálu v Libni, který byl za druhé světové války vybombardován.

"Nejdříve jsme tady montovali osobní vozy, později nákladní automobily, včetně proslulého typu V3S," upřesňuje Jiří Zelenka a s úsměvem vzpomíná i na hodinovou mzdu, kterou tehdy bral – bylo to pět korun na hodinu.