Záchranářských cvičení bylo v minulém roce požehnaně. Nás v redakci zaujalo aktivní zapojení studentů do primárně vojenského mezinárodního cvičení Engineer Rescuers 2016, jehož námětem byla společná humanitární operace při odstraňování následků velkých povodní na Moravě a jihozápadním Slovensku.
Na území obou států byla simulována situace, kdy došlo po desetidenních srážkách k masívním povodním na Moravě a v jihozápadním Slovensku. Společné československé cvičení tak začalo ve chvíli, kdy byly ohroženy lidské životy, majetek a infrastruktura v oblastech a krizové štáby obcí požádaly o pomoc vládu. "Naším úkolem byly různé záchranné a likvidační práce následků povodní, evakuace obyvatelstva, vyprošťování osob ze zavalených budov," uvedl náčelník štábu cvičení, plukovník Roman Červek, "a následovaly ženijní práce, jako je úprava poškozených cest, výstavba náhradních přemostění či přepravišť přes vodní toky. Samotní ženisté totiž málokdy bývají nasazeni v první fázi při nasazení sil a prostředků Integrovaného záchranného systému."
Do programu bylo zapojeno šest studentů fakulty biomedicínského inženýrství ČVUT Praha z oboru krizového řízení v Kladně. Hned ze začátku si studenti vyzkoušeli role novinářů, kteří přijeli udělat rozhovor s velitelem cvičení z místa výstavby materiální základny humanitární pomoci (MZHP). Její stavba trvala dva dny a kapacitně byla postavena pro tři sta evakuovaných osob. "Je úžasné pozorovat, co všechno vojáci dokážou," uznala hned první den Iveta Jenikovská. "Neuvěřitelná je soběstačnost vojáků při výstavbě tohoto stanového městečka." Prvními z evakuovaných osob, jimž fiktivní povodeň zaplavila obydlí, byli obyvatelé domova důchodců, jejichž představitelé byli mimo vojáků právě studenti. K dalším scénářům, kterých se účastnili, patřilo například zasypání jámy s odklizenými uhynulými zvířaty či předávání náhradních přemostění místní samosprávě, kdy byli v rolích starostů obcí, hasičů či naopak zraněných při závalu domu.
"Hrála jsem zraněné dítě v šoku po zboření domu, které bylo v jedné místnosti s těžce zraněným otcem. Jela jsem na rozehru s obavami, jestli se nebudu smát a zda to zvládnu, ale velmi rychle jsem se do role vyděšené dívky dostala," pokračuje Iveta. "Někdy nám vojáci v rozehře nechali volnou ruku a my mohli zapojit vlastní fantazii či improvizovat dle vývoje dané situace," doplnila Tereza Raszyková. Vojáci, kteří nevěděli, co je při incidentech čeká, byli sami překvapeni přítomností živých figurantů.
"Ani my jsme dopředu nevěděly, co budeme mít za úkol a tak nás potěšilo, že jsme byli zapojeni takovým způsobem. Bylo to pro nás rozhodně velkým přínosem, protože jsme vlastně z praktického hlediska viděly to, co se učíme ve škole. Zkusili jsme si, jak lidé reagují a mohly si tak udělat vlastní obrázek," pochvalovaly si Iveta s Veronikou Krásnou. Hlavní přínos byl i v tom, že si vyzkoušely role z druhé strany, než jaká bude jednou jejich vlastní profese. Jediný mladík ve skupince, Luděk Soudný doplnil: "Já to beru jako skvělou příležitost, protože jsme se navíc dostaly mezi vojáky a mohly přímo vidět jejich práci, což jinak není obvyklé."
Svoji spokojenost ze spolupráce vyjádřil i velitel cvičení, plukovník Robert Bielený. "Zapojení studentů, tedy vlastně civilních osob, bylo velkým přínosem i pro vojáky. Při incidentech se k nim museli chovat jako k neznámé osobě v reálu a to je vždy jiné než postoj ke známému či vojáka k vojáku," uzavřel Bielený. "Přítomnost civilních studentů tak zkvalitnila podstatnou část cvičení."