"Teď tu byl" aneb Těžký život českých vynálezců
Tu scénu z filmu Jára Cimrman, ležící, spící si vybaví asi každý. Jan Svěrák coby Cimrman s nadšením vyběhne schody do kanceláře patentního úřadu se slovy "Vynalezl jsem telefon", ale odpověď patentního úředníka je strohá: "Teď, teď tu byl, nějaký Graham Bell." Úřad, ve kterém by se podobná scéna mohla odehrát, sídlí v pražských Dejvicích. Jmenuje se Úřad průmyslového vlastnictví a právě sem přicházejí vynálezci, aby své objevy zaregistrovali, dostali na ně razítko a nikdo je tak o ně nepřipravil. "Čeští vynálezci v roce 2015 podali 880 přihlášek, nejvíce z oborů měření a optika, organická chemie a v oboru doprava a skladování," píše se v poslední dostupné výroční zprávě úřadu.
S turbínou málem nejlepší
Ačkoliv je konkurence velká a často disponuje mnohem lepším finančním zázemím, českým vynálezcům se také v současné době daří pronikat mezi světovou elitu. Důkazem je například profesor Miroslav Sedláček z pražského Českého vysokého učení technického, jemuž vloni jen o vlásek unikl titul evropského vynálezce roku za bezlopatkovou turbínu. Pracoval na ní téměř 20 let.