Výstavba po novu? Vývoj směřuje k integraci

Tradiční způsob navrhování budov řeší jednotlivé otázky odděleně – topenář řeší vytápění, vzduchař větrání a klimatizaci.
Jednoznačným trendem je dnes integrované navrhování budov, říká Karel Kabele, vedoucí Katedry technických zařízení budov Stavební fakulty ČVUT a týmu Kvalita vnitřního prostředí UCEEB ČVUT.

- Existují různé způsoby hodnocení budov. Často se mluví třeba o pasivním domu či štítku A, B či C. Jaký je mezi těmito hodnoceními rozdíl?

Parametry pro štítkování neboli správněji pro vystavení Průkazu energetické náročnosti budov (PENB) jsou dané legislativou. Nově stavěné budovy s výjimkou těch, které jsou v zákoně uvedeny, musí při podání žádosti o stavební povolení prokázat splnění minimálně požadavků daných třídou C tohoto hodnocení. Pokud tento požadavek nesplníte, povolení není vydáno a nezbývá než projekt přepracovat. Kromě tohoto zákonného požadavku je používáno několik dalších hodnoticích metod, z nichž jedna z nejrozšířenějších je plnění požadavků pasivního domu. Například budova splňující PENB A nebo B nutně nemusí mít nainstalovanou rekuperaci. Zákonné požadavky jsou vesměs mírnější než požadavky jiných systémů.

- Existuje ale i termín budova s téměř nulovou spotřebou energie...

To je pojem zavedený zákonem 406/2000 Sb., o hospodaření energií. Tento pojem vyjadřuje tlak státní správy na snižování spotřeby tepla a elektrické energie a na využití obnovitelných zdrojů. Bohužel pro koncového uživatele to neznamená, že dům nebude potřebovat teplo ani elektřinu, ale že celková roční spotřeba primární energie z neobnovitelných zdrojů se bude blížit nule. Taková budova musí mít dobře tepelně izolovanou obálku, účinné technické systémy, jako je vytápění, větrání, příprava teplé vody, osvětlení, a měla by využívat obnovitelných zdrojů. Tuto povinnost budou muset od 1. ledna 2020 splňovat všechny nově stavěné budovy.

- Od roku 2020 tedy nebude možné kolaudovat budovy, které toto nebudou splňovat?

Rozhodující je datum žádosti o stavební povolení, nikoli kolaudace. Tento požadavek se vztahuje na výstavbu zahájenou v roce 2020 a později.

- Co se myslí obnovitelným energetickým zdrojem?

U nás je typickým obnovitelným zdrojem sluneční energie, ať už přes fototermické panely, které ohřívají vodu, nebo fotovoltaické panely, kdy vyrábíme elektřinu. Pak je to energie prostředí získávaná nejčastěji tepelným čerpadlem. Třetím je biomasa spalovaná v kotlích v podobě dřeva, peletek nebo štěpky, případně mokrým procesem získaný bioplyn.

- Ve vnitřní Praze ale asi těžko budu instalovat tepelné čerpadlo...

Na každou budovu se ve fázi projektu zpracovává PENB a v jeho rámci se posuzuje, jakým způsobem lze požadavky energetické náročnosti naplnit. Ale i v Praze máme tepelná čerpadla – třeba Žofín má čerpadlo voda-voda, nemluvě o řadě nových budov v Karlíně. Kromě toho je možné se připojit na centralizované zásobování teplem napájené zčásti z obnovitelných zdrojů. Třeba německý Mnichov pro zásobování teplem spaluje biomasu mimo město.

- Ale my nic takového nemáme...

V Praze je systém centralizovaného zásobování teplem a jsem přesvědčen, že organizace spravující tyto sítě využití tepla z obnovitelných zdrojů zvažují.

- Zelené technologie se poměrně rychle vyvíjejí. Jakým směrem se budou podle vás dále ubírat?

Budovy jsou stále lépe tepelně izolované, nároky na dodávku tepla jsou tudíž nižší, a přitom vnitřní tepelné zisky od osob a vybavení, jako je televize nebo počítače, zůstávají. Moderní budova tak po velkou část otopného období teplo ani nepotřebuje, respektive ho potřebuje jen občas, když je venku extrémně nízká teplota nebo když zapomeneme otevřené okno. Proto hledáme systémy vytápění, které dokáží tuto proměnnou potřebu co nejpřesněji pokrýt. Potřebujeme zdroj tepla, který umí modulovat svůj výkon, nejlépe od nuly po maximum, a k tomu přiměřeně pružnou otopnou soustavu. Druhá věc je otázka větrání, zvláště u obytných budov, kde v nás stále přetrvává pocit, že není třeba větrání řešit. Vývoj vede jednoznačně k těsným budovám, kde prakticky neexistuje infiltrace – výměna vzduchu netěsnostmi oken a dveří. Dříve používaná netěsná okna sice zvyšovala tepelnou ztrátu, ale zajišťovala trvalé větrání bez nutnosti zásahu člověka. Pokud u moderních budov necháme větrání pouze na uživateli, větrá buď příliš, nebo nedostatečně. V obytných budovách je proto nutno řešit větrání systémově.

- Energetická spotřeba se ale netýká jen tepla. Často vyvstává opačný problém, a to potřeba chlazení v létě. Chlazení a vytápění se doporučuje řešit jako jeden celek...

To je jednoznačný trend integrovaného navrhování budov. Tradiční způsob navrhování řeší jednotlivé otázky odděleně, při integrovaném navrhování se koncept řešení optimalizuje, a tak se například řeší, zda je výhodnější budovu chladit vzduchem nebo sálavým systémem, nebo zda je vhodnější změnit velikost a stínění oken a strojní chlazení zcela vypustit. Snažíme se budovy navrhovat tak, aby v našich klimatických podmínkách nemusely být chlazeny.

- Existují chladicí stěny či stropy. Lze je použít i v bytech?

Integrace otopných a chladicích ploch především do stropů je použitelná i v bytové výstavbě. Chlazený strop ovšem není jen vlastní plocha, ale musí být zajištěna i výroba chladu, odvod odpadního tepla a samozřejmě energie pro zajištění chodu celého systému. Pokud je ale byt nutno chladit, pak plošné systémy jsou zajímavou alternativou ke klasické klimatizaci.

- Komplexní řešení je nákladově menší než jednotlivé systémy?

Myslím, že ano. Komplexním řešením se dá dospět k úspoře tím, že některé prvky systému můžete sdílet – v tomto případě plochy pro vytápění a chlazení, které umísťujeme do stropu.