UHLÍKOVÉ letadlo A HLUČNÍ švábi

Jedenáctiletý Marek píše reportáž ze zákulisí laboratoří ČVUT.

Když jsem viděl v televizi reportáž, jak vznikala ultralehká stíhačka UL-39 Albi, přál jsem si to vidět na vlastní oči. Magazín Rodina DNES mi to přání splnil. Pozvali mě na fakultu ČVUT v Praze, kde toto letadlo zkonstruovali a kde toho umějí ještě mnohem víc.

Domluvili jsme se, že se sejdeme v Dejvicích, kde se nás ujme inženýrka Libuše Petržílková. Ta nás měla provést elektrotechnickou fakultou. Nejdříve jsme šli do laboratoře vysokého napětí. Zhasli světlo, abychom mohli vidět elektrické výboje a blesky. Úplně jsem cítil, jak mi vstávají vlasy na hlavě. Hrůzou to ale nebylo, to je vám asi jasné. Pak jsme si prohlédli akustickou laboratoř. Stěny, podlaha i strop celé místnosti byly pokryty minerální vatou, která pohlcuje zvuk. Na podlaze byla přes ni upevněna ocelová mříž, abychom mohli vůbec chodit. Dostal jsem do ruky pistoli, která se používá na startování závodů. Vystřelil jsem. Ozvala se ale jen slabá rána, vlastně skoro nic. Místnost totiž zvuk úplně pohltila. Mimochodem, víte, že termiti a švábi také vytvářejí zvuky? Ty se v této místnosti dají přesně změřit. Pár švábů mi chtěli dát domů, ale nakonec jsem si je nevzal. Mamka by se jich bála.
Dál mě zavedli k leteckému simulátoru, kde jsem si vyzkoušel řízení letadla. Proletěl jsem se nad Prahou a zkusil několikrát přistát na letišti. Moc se mi to nedařilo. Vyjel jsem z rampy na trávu a pořádně to s námi zamávalo. Ještěže jsem nevezl skutečné pasažéry, asi by všichni zvraceli. Další laboratoř byla také zaměřena na leteckou techniku. Měli tu přístroje, které se dříve používaly v letadlech na určení výšky a směru letu. Víte, že ptáci se orientují podle magnetického pole Země díky jakýmsi "senzorům", které mají v zobáku? Dokážou tak trefit zpět na místo, kde se narodili. Prostě se učíme z přírody. V laboratoři jsem viděl dva studenty, jak pracují na zajímavém projektu s dronem a terénním autem. Jejich projekt by se dal využít na hlídání bezletových zón.
A aby toho nebylo málo, tak jsme vyjeli stařičkým páternoster výtahem až do 7. patra. Tam na nás čekal další odborník, který mi vysvětlil navigaci letadel. Na GPS můžou piloti zapomenout. V letadle mají jiné navigace, které jim pomáhají udržet správný kurz. Z rádia jsme také slyšeli piloty, jak se právě ohlašují věži na letišti. Občas bylo slyšet česky: "Na slyšenou." Na monitoru jsem viděl mapu republiky a na ní letadla, která byla právě v našem vzdušném prostoru. Po obědě v restauraci "U Profesora" (jak jinak) jsme se přesunuli do Ústavu letadlové techniky na Strojní fakultě na Karlově náměstí. Tam se nás ujala paní Marta Špačková. Zavedla nás do dílny, kde se zrodilo to úžasné letadlo, o kterém jsem viděl reportáž v televizi. Jmenuje se UL-39 Albi a je to jediná ultralehká stíhačka na světě – váží jen 320 kg. Je vyrobena z uhlíku, aby byla co nejlehčí. V laboratoři tu mají také aerodynamický tunel. V něm jsem si mohl vyzkoušet, jaké to je, dostat se do pořádné vichřice. Na závěr jsme vystoupali na střechu školy a viděli zasněženou Prahu. Žádný vítr tam ale nefoukal, jinak bych se možná samou radostí rozletěl. Co dodat? Splnil se mi sen. Teď se jdu učit a věřím, že za osm let v ČVUT na shledanou!