Města by chtěla vykoupit podíly ve vodárenských firmách

Tomáš PAVLÍČEK, moderátor:
Když se začne mluvit o zanedbané infrastruktuře, většinou se zmiňují silnice nebo železnice. V Česku je ovšem méně viditelná síť, která volá po rekonstrukci zřejmě daleko víc. A to vodovodní trubky. Stav této infrastruktury, ale také trochu neučesaných majetkových poměrů se občas připomene nějakou tou havárií. Ale můžeme ho pozorovat prakticky každý měsíc na účtech. Cena vodného a stočného v posledních třiadvaceti letech vystoupala na stonásobek. Proto se obce snaží změnit majetkovou strukturu, aby mohly mít na rozhodování o vodě větší vliv. Například pražští zastupitelé projednávají možnost, že by město majetkově vstoupilo do společnosti Pražské vodovody a kanalizace. Hlavní město chce každopádně úplně tuto společnost získat do svého vlastnictví po roce 2028, kdy firmě vyprší smlouva na pronájem. Já ve studiu vítám Jaroslava Polerta, odborníka na vodní hospodářství z Fakulty stavební ČVUT.
Co si myslíte o záměru hlavního města vstoupit do Pražských vodovodů a kanalizací? Je to dobrý nápad?

Jaroslav POLERT, odborník na vodní hospodářství, Fakulta stavební ČVUT:
Praha město vlastní PVS, Pražskou vodohospodářskou službu, která obsluhuje, nebo respektive investuje do rozvoje sítě a majoritní opravy. A dále dělá čistírnu odpadních vod a  novou vodní linku.

Tomáš PAVLÍČEK, moderátor:
Čili to, kam se musejí posílat peníze, tak to v podstatě má pod svojí správou hlavní město. Ale to, kde se ty peníze vybírají, tak na to vliv nemá.

Jaroslav POLERT, odborník na vodní hospodářství, Fakulta stavební ČVUT:
Pražské vodovody a kanalizace, které jsou vlastněný sto procenty společností Veolia. K tomu došlo historickým vývojem. A tato společnost vlastně inkasuje ročně zhruba pět miliard. Zhruba dvě miliardy platí městu Praha za infrastrukturu, kterou si pronajímá od města. Město vlastní celou infrastrukturu. A dále něco investuje do sítě a pak vyplácí nějaké dividendy, což jsem se dočetl v minulém roce, že to bylo nějakých čtyři sta třicet milionů.

Tomáš PAVLÍČEK, moderátor:
Čili je logické, že město by chtělo, aby z těch, dejme tomu, pěti miliard mělo víc, aby bylo dostatek peněz na rekonstrukci té infrastruktury?

Jaroslav POLERT, odborník na vodní hospodářství, Fakulta stavební ČVUT:
Rozhodně pravda je taková, že mně přijde trošku pitoreskní to, že společnost vybere, konkrétně PVS vybere těch řádově pět miliard. A pak dvě miliardy zaplatí městu, ale tyto dvě miliardy již nejdou do rozvoje té sítě. Ty jdou do městského rozpočtu. Takže to je takový absurdní jev.

Tomáš PAVLÍČEK, moderátor:
No, ale to, to by si mohla Praha ošetřit sama, ne?

Jaroslav POLERT, odborník na vodní hospodářství, Fakulta stavební ČVUT:
Ano. Ale v tomhle tom případě se bavíme úplně čistě ekonomicky a se sítí to nemá co do činění. Protože síť se nějakým způsobem tvoří, rozvíjí. A tohle to funguje. Ale co v podstatě vadí zastupitelům, je tok peněz, který zčásti vytéká ven. Ale pokud se bavíme o tom, že chtějí odkoupit těch sto procent akcií, já nevím, kolik to bude stát. A bavíme se čistě o ekonomickém efektu, jestli se mi vyplatí zaplatit ty akcie a potom mít větší tržby, nebo nějakým způsobem s těmi penězi manipulovat, anebo jestli je lepší to nechat, jak to je. A v podstatě do roku 2028, kdy vyprší smlouva, tak prostě to vydržet. Já nevím, co je ekonomicky výhodnější.

Tomáš PAVLÍČEK, moderátor:
Ale zase na druhou stranu asi by bylo dobré přinejmenším pro obyvatele, pro odběratele vody, aby město mělo větší vliv právě na tok peněz. A třeba by si mohlo ohlídat potom lépe i cenu, která skutečně, jak jsem řekl na začátku, raketově vystoupala, ne?

Jaroslav POLERT, odborník na vodní hospodářství, Fakulta stavební ČVUT:
Cena raketově vystoupala. To je absolutní pravda. Vlastně v roce 89 byla cena padesát halířů za kubík. Dneska v Praze stojí osmdesát čtyři korun. A vypadá to, že to poroste. Důvody ale nejsou jenom vodovody. Ale součástí jsou vodovody a kanalizace. Platíme vodné a stočné. To znamená, my tu vodu nějakým způsobem dostaneme, nám ji vyrobí, dopraví a potom odteče od nás a v čistírně odpadních vod se musí vyčistit na požadovanou úroveň. A tohle to všechno stojí peníze. A kdo to bude vlastnit není tak úplně důležité.

Tomáš PAVLÍČEK, moderátor:
No, počkejte, ale pokud provozuje jak ty vodovody, tak kanalizace soukromá společnost, tak nemůže dostávat peníze z Evropských dotací. To znamená, že se touhle vlastnickou strukturou blokují určité peníze, které by mohly jít do čističek například.

Jaroslav POLERT, odborník na vodní hospodářství, Fakulta stavební ČVUT:
Samozřejmě ty evropské dotace právě nám byly odmítnuty na stavbu pražský čistírny na novou vodní linku. Ta stojí zhruba šest a půl miliardy, což není malá částka. A platí to ze svého rozpočtu Praha. Tady to byl zádrhel pro získání dotací. A tady samozřejmě by to bylo jiné. Ale to je minulost. V podstatě Praha má asi dvacet pobočkových čistíren, které víceméně fungují. A tam moc investice nepůjdou. Půjdou investice do obnovy sítě, tam budou potřeba. Protože se obnovuje zhruba řádově jedno procento celé infrastruktury, což je málo, ročně. A tam ty peníze z evropských fondů moc nepůjdou.

Tomáš PAVLÍČEK, moderátor:
A myslíte si, že je vůbec možné do toho roku 2028, aby Praha do majetkové struktury nějak vstoupila? To bude záležet možná hlavně na dobré vůli i té druhé strany.

Jaroslav POLERT, odborník na vodní hospodářství, Fakulta stavební ČVUT:
Určitě to bude záležet na dobré vůli druhé strany, ale uvědomte si, že to je společnost, jejímž úkolem je vyrábět zisk. To proto to oni koupili. Takže proč by chtěli prodávat ziskovou společnost? Ledaže by z toho měli zase opět zisk.

Tomáš PAVLÍČEK, moderátor:
A myslíte si, že po tom roce 2028, kdyby tedy Praha splnila to, co si předsevzala a získala pod svojí kuratelu celou tuto společnost, teď myslím i na Pražské vodovody a kanalizace, že by se ta situace výrazně zlepšila? Že by byla schopná i manažersky zvládnout tohle odvětví? Protože ono se to prodávalo kvůli tomu snad, pokud vím, jednak aby se získaly peníze, ale současně, že většina obcí si s tím vlastně úplně nevěděla rady.

Jaroslav POLERT, odborník na vodní hospodářství, Fakulta stavební ČVUT:
Je to pravda, že si s tím většina obcí neví rady. Podívejme se na všechny státní podniky, jak fungují, všude jsou úniky peněz, nefunguje to dobře. Protože pokud máme takovou státní společnost, tak ta úplně nemá snahu něco rozvíjet, vyvíjet. A chová se jenom v mezích zákona, který mi jí dovolíme. Naopak pokud máme společnost, která vydělává zisky, tak se snaží o úspory, snaží se nějakým způsobem o kvalitu, získávání zákazníků a tak podobně. Ten pohled je trochu jiný. Takže já se nedivím obcím, že to přenechaly nějakým společnostem. To je, si myslím, rozumná věc. Ale druhá věc je ta, že samozřejmě, jak se společnost snaží o zisky, tak ty zisky plynou jedině z těch poplatníků. Takže je dobré, pokud má obec, nebo město nějakým způsobem dohled nad touto správou. Ale ne, nemyslím si, že by měl mít úplně stoprocentní dohled, protože pak už to zase spadává do té kategorie státních firem.