Ve třetím patře rektorátu ČVUT v Praze-Dejvicích se nachází spousta moderních datových serverů. Před 25 lety, 13. února 1992, tu byl také střediskový počítač IBM, přes který ing. JAN GRUNTORÁD (65) připojil tehdejší Československo na internet. Stal se tak otcem internetu u nás, jak ho ostatně označil i proslulý americký informatik Vint Cerf, viceprezident společnosti Google.
A Jan Gruntorád ve stejných prostorách pracuje i nyní jako ředitel sdružení CESNET, které pro vědce provozuje a rozvíjí národní e-infrastrukturu.
Kdy jste se setkal s internetem poprvé?
Měl jsem štěstí, že jsem v roce 1987 vyhrál konkurz na stáž na technické univerzitě v Lyngby na předměstí Kodaně. Dělal jsem tehdy kandidaturu věd a díky dohodě mezi naším a dánským ministerstvem školství jsem se dostal na katedru telekomunikací. A jeden z tamních profesorů mě poslal na konferenci, abych se podíval, jak to tam chodí. V jednom sále probíhaly přednášky a ve druhém byla řada terminálů, u nichž seděli lidé a intenzivně něco psali. Ptal jsem se, co dělají, a oni řekli, že mailují. Tehdy jsem se vůbec poprvé setkal s elektronickou poštou a s možností komunikovat s lidmi z celého světa. Kromě toho, že jsem se tam seznámil s internetem, tak jsem hlavně navázal kontakty. Vysvětlili mi třeba, jaký je proces žádostí o připojení na internet. Takže jsem po návratu napsal z ČVUT oficiální dopis, že se chceme připojit. A oni odpověděli, že není možné připojit pracoviště za železnou oponou.
Jak se změnilo prostředí, ve kterém jste kdysi připojil Československo na internet?
Ohromně. Je potřeba si uvědomit, že původně jsme měli na ČVUT k dispozici jen sovětský stroj EC 1045, což byl počítač s dvojicí procesorů vážící několik tun. Později jsme pořídili použitý střediskový počítač IBM 4341. A v rohu sálu byl jeden stojan s multiprotokolovým směrovačem, který byl velký jako dnešní počítač, a pomocí něho jsme se připojili na internet do rakouského Lince. Brali jsme internet jako užitečný prostředek, jak výzkumníkům a pedagogům umožnit komunikaci se zahraničím pro profesní účely. Ani ve snu nás nenapadlo, že se ty velké sálové počítače jednou změní na osobní a budeme něco takového mít doma.
Proč došlo k připojení Československa na internet zrovna 13. února 1992? To byla náhoda?
Spojení bylo funkční kolem 20. prosince 1991. Chtěli jsme ale připojení na internet oznámit odborné veřejnosti, takže jsme zorganizovali setkání na 13. února, kde se vše oficiálně oznámilo.
Od roku 2013 jste překročili přenosovou hranici 100 Gb za vteřinu. Kam spěje vývoj v této oblasti?
Myslím, že se to jen tak nezastaví. Vědecké přístroje budou čím dál dokonalejší, budou generovat více dat a technické prostředky se budou vylepšovat. Už teď se ověřují terabitové sítě. U nás pracujeme na přenosech 400 Gb/s.
Dostane se někdy takto vysokorychlostní internet i do domácností?
Běžní uživatelé to nevyužijí, potřeby lidí jsou pořád řádově menší, než je tomu u vědeckých aplikací. Nároky na přenosové objemy ovšem narostou, až se začnou propojovat IP adresy domácích spotřebičů a čidel.
Ing. Jan Gruntorád, CSc. (65) Po studiu na Fakultě elektrotechnické ČVUT v Praze nastoupil v roce 1975 do Oblastního výpočetního centra vysokých škol jako technik počítače ICL 4-72. V roce 1986 se stal vedoucím oddělení datové komunikace tohoto centra. Po společenských změnách v roce 1989 inicioval zapojení Československa do sítě European Academic and Research Network (EARN), v květnu 1990 se stal národním ředitelem sítě EARN a v únoru 1992 byl odpovědný za založení první sítě internetového typu u nás.