České veřejné výdaje na terciární vzdělávání jsou srovnatelné s průměrem zemí OECD, ale podstatně nižší než v Rakousku
Kvalita vysokého školství bývá posuzována počtem institucí terciárního vzdělávání, především univerzit, jejich umístěním v kvalitativních žebříčcích nebo výdaji na činnost vysokých škol. Tyto ukazatele svědčí o vyspělosti státu a jsou jedním z předpokladů konkurenceschopnosti jeho ekonomiky. Otázkou zůstává financování českých veřejných vysokých škol, zejména po ukončení evropských dotací, a mezinárodní pozice Česka.
Mzdy
O mzdách v českém školství se zejména v roce 2015 často debatovalo. Podle Statistické ročenky MŠMT byla v roce 2015 průměrná hrubá mzda všech kategorií zaměstnanců na VVŠ 36,3 tisíce korun, zhruba o 50 procent vyšší než na základních a středních školách. K analýze mezd na VVŠ jsme použili data z jejich výročních zpráv o hospodaření, přičemž jsme zahrnuli mzdové výdaje z rozpočtové kapitoly MŠMT i z ostatních zdrojů rozpočtu.
Ve stejném roce byla na VVŠ průměrná mzda profesorů 72,4 tisíce, docentů 55,3 tisíce a odborných asistentů 37,5 tisíce korun. Pro všechny zaměstnance VVŠ vychází průměrná mzda prakticky identická s údajem uváděným MŠMT.
Mzdy na VVŠ se však značně liší, protože každá má pro odměňování pracovníků vlastní předpis a výrazně rozdílnou efektivitu činností a schopnosti získávat prostředky na VaV z domácích a zahraničních veřejných a soukromých zdrojů.
Nejvyšší mzdy v uvedených třech kategoriích byly v roce 2015 na Masarykově univerzitě (97, 70, 46 tisíc korun), následované skupinou Vysoká škola chemickotechnologická v Praze, Vysoké učení technické v Brně, České vysoké učení technické v Praze, Česká zemědělská univerzita v Praze a Univerzita Palackého.