Datum zveřejnění: 
16. 1. 2017

Na prestižní a vlastně i "výzkumné" univerzitě učí fyziku a teorii plazmatu, ale varuje: vysoké školy nesmějí pro dnes tolik preferovaný výzkum zapomínat ani na dobrou výuku. "Zvláště když matematické znalosti příchozích studentů ze středních škol šly za 33 let opravdu velice, velice dolů," popisuje zkušenosti profesor Petr Kulhánek, známý fyzik z ČVUT v Praze.       

 LN: Vy přednášíte na ČVUT už hodně složité předměty – mimo jiné astrofyziku či teorii plazmatu –, takže se s nějakými začínajícími studenty, s prváky asi ani moc nesetkáváte, ne?
Petr Kulhánek, ČVUT v Praze:
Právě že učím i v prvním semestru: a to fyziku v jednom oboru na elektrotechnické fakultě. Učím zhruba 110 kluků – a mezi nimi i pár dívek, což je na "elektru" velice vzácné – a mám je čtyři hodiny týdně, jsem s nimi poměrně dost. A musím vám říci, že neznalosti jsou obrovské. Osnovy rozhodně nestihnu, stíháme z Fyziky I. tak asi polovinu, protože v té druhé polovině supluji to, co neznají ze střední školy... Ale musím to udělat, poněvadž jinak by neměli šanci projít dál.    

LN: Vidíte během posledních deseti, dvaceti let nějaký vývoj, že se úroveň například zhoršuje?
Petr Kulhánek, ČVUT v Praze:
Vy mě děláte daleko mladším, než skutečně jsem (smích). Já učím na ČVUT už přes 33 let, vlastně třetinu století. Vývoj vidím a je velice dramatický – zejména v posledních letech. A znalosti matematiky a fyziky jdou opravdu velice, velice dolů...     

LN: A co s tím zmůžete? Snižujete odbornou laťku, byť jste na elitní technické univerzitě?
Petr Kulhánek, ČVUT v Praze:
Snažím se laťku držet, ale za cenu, že z akreditovaných osnov neodučím vše. Pokud bych odučil vše, nebudou látce rozumět, a to nemá žádný smysl.  

LN¨: Jak je to následně na těch specializovanějších kurzech, jako jsou kupříkladu astrofyzika nebo teorie plazmatu?
Petr Kulhánek, ČVUT v Praze:
Co se týče astrofyziky, tak to má sice takový dost honosný název, ale není to až tak specializované. Snažím se studentům ukázat krásy fyziky, fyzikálních zákonů a astronomie. Je to velmi jednoduchý a hojně navštěvovaný předmět. Lidi to i baví, protože se dozvědí novinky z fyziky nenásilnou formou a mají za to i docela laciné studijní kredity. Teorie plazmatu je přesným opakem. Učím ji na jaderné fakultě a je určena pro inženýry, kteří se budou zabývat fyzikou a technikou termojaderné fúze. A tam to nijak odfláknout nejde; musí to bezvadně umět, protože budou zodpovědní za jadernou elektrárnu nebo jiné podobné zařízení. Tam je to opravdu, jak se říká, hardcore – a nic jim lacino nenechám!       

LN: Sebekriticky musím uznat, že výzkum je poslední dobou i mediálně daleko více zdůrazňován až adorován, kdežto o kvalitě výuky na vysokých školách či pedagozích se píše málo. Není to tak "atraktivní" téma...
Petr Kulhánek, ČVUT v Praze:
O učitelích se nemluví, ale bez nich to nejde. Je to skoro "charita", nepřichází za to lepší peníze nebo vděk. Někdy spíše přijde i nevděk. Ale tak jsou bohužel nastaveny parametry, věda má přednost, jenže to se podepisuje na kvalitě školství.

LN: Vrcholem výuky jsou pak doktorandi, budoucí vědci. Kolik jich máte vy osobně?
Petr Kulhánek, ČVUT v Praze:
Vím, že mí kolegové berou třeba i pět nebo šest doktorandů, ale to si vůbec nedokážu představit. Snažím se vždy mít jen jednoho v daný okamžik, při tom zatížení totiž více nezvládnu... Zatím posledním byl Mirek Horký – naprosto excelentní student, vyhrál i nějaké ceny a momentálně působí na Tokijské univerzitě v Japonsku.       

 

 

   

Autor: 
MARTIN RYCHLÍK
Zdroj: 
Lidové noviny