Zvon Zikmund v katedrále svatého Víta, Václava a Vojtěcha na Pražském hradě je největším českým zvonem a je národní kulturní památkou. Byl odlit roku 1549 zvonařem Tomášem Jarošem z Brna.
Srdce tohoto zvonu puklo již čtyřikrát: roku 1630, 1734, 1797 a naposledy roku 2002.
Zikmund se odmlčel v červnu roku 2002, bylo to tehdy shodou okolností několik hodin po skončení voleb do sněmovny. Jeho srdce puklo při vyzvánění u příležitosti poutního svátku sv. Víta. Téměř půltunové zlomené srdce propadlo první podlahou z tlustých fošen a zastavilo se o další podlahu, která bývá pod velkými zvony právě kvůli podobným případům. Zvonař Petr Rudolf Manoušek tehdy uvedl, že na lomu bylo vidět, že uvnitř srdce zvonu byla vada již od jeho výroby. Podle legend puknutí srdce zvonu nevěstí nic dobrého.
Výměnu srdce zvonu tehdy provedl zvonař Petr R. Manoušek. I po nainstalování nového srdce však docházelo ke zvýšenému poškozování vlastního zvonu, podle výpovědi očitých svědků při zvonění odpadávalo větší množství kovových šupin ze zvonu. Četnost zvonění byla proto od června 2015 výrazně snížena, aby se zvon Zikmund co nejvíce šetřil a nedošlo k jeho nevratnému poškození.Pomoc nabídli materiáloví inženýři
Metropolitní kapitula u sv. Víta v Praze se poté obrátila na několik renomovaných pracovišť s žádostí o posouzení stavu zvonu Zikmund. Svou pomoc nabídli i pracovníci Fakulty jaderné a fyzikálně inženýrské ČVUT v Praze.
Tým odborníků na materiálové inženýrství vedený docentem Janem Sieglem potvrdil, že ke zlomení srdce zvonu v roce 2002 došlo mechanickou únavou. Docent Siegl k tomu uvedl: "Naše výsledky budou využity pro návrh takových opatření, která povedou k minimalizaci rizika poškození zvonu. Hlavním cílem je, aby národní kulturní památka první velikosti, kterou zvon Zikmund je, byla zachována i pro budoucí generace."