Tomáš PAVLÍČEK, moderátor:
Kdo by neznal architekta Josefa Hoffmanna. No, v českých zemích to povědomí o věhlasném světově uznávaném architektovi a designérovi zrovna moc slavné není. Rodák z Brtnice u Jihlavy, jedna z výrazných osobností vídeňské secese, autor památky UNESCO Paláce Stoclet v Bruselu, návrhář látek, šperků nebo keramiky, tak ne náhodou se jmenuje dnes zahájená výstava k šedesátému výročí jeho úmrtí Všestranný tvůrce. My jsme ve spojení s Radomírou Sedlákovou z katedry architektury Stavební fakulty ČVUT.
Já když jsem se trochu probíral Hoffmannovým životopisem, tak mě docela zaujalo, že na gymnáziu nepatřil mezi nějaké skvělé studenty. Dokonce ho ani nedokončil. Kde tedy v sobě našel ten talent, který ho později proslavil?
Radomíra SEDLÁKOVÁ, katedra architektury Stavební fakulty ČVUT:
On sice nedokončil gymnázium, ale pak se dostal na průmyslovou školu, kde se věnoval zednické profesi a v té se našel. A odtamtud už to šlo velmi rychle do Vídně a na Akademii výtvarných umění, na speciální školu Otty Wagnera. Tam už se talent rozvinul naprosto dokonale.
Tomáš PAVLÍČEK, moderátor:
V čem, v čem ten jeho talent spočíval?
Radomíra SEDLÁKOVÁ, katedra architektury Stavební fakulty ČVUT:
Víte, ono vždycky záleží na tom, aby se ten talent objevil ve správnou chvíli. Doba konce devatenáctého století hledala nějaký svůj vlastní nový sloh. Našla ho v tom, čemu se říká secese. Ostatně Josef Hoffmann byl i jeden z těch, kdo odešel ze Spolku výtvarných umělců rakouských a založil spolek Secese. Vytvořili si vlastní stavbu podle návrhu dalšího českého rodáka Josefa Maria Olbricha. A především začali vytvářet úplně jiný druh umění, jiný druh architektury. Zrovna se trefili do vkusu doby, která ho hrozně potřebovala. A zajímavé je, že my máme secesi vždycky spojenu s něčím zdobným, ale Hoffmann byl velmi uměřený, velmi racionální. A možná svými některými stavbami trošku skočil mnohem dál do hloubky dvacátého století, než by se dalo očekávat.
Tomáš PAVLÍČEK, moderátor:
Jak se projevoval jako designér? Protože já jsem četl, že on třeba navrhoval i čalouny, koberce, sklo, nábytek a tak dále.
Radomíra SEDLÁKOVÁ, katedra architektury Stavební fakulty ČVUT:
Nábytek, jeho nábytek myslím, že každý, kdo ho má, tak ho opečovává. Ale ne jako výstavní exponát, ale jako židli, na které se dá sedět. Ostatně některé jeho nábytky se do dneska v Rakousku vyrábějí. Co se týče čalounění, šperků, knoflíků, potahů knih, prostě cokoliv si můžeme vymyslet, co může navrhovat designér, nejenom architekt pro dům, ale opravdu designér pro každodenní použití, tak tam najdeme, on to vlastně krásně ukázal na přestavbě a výzdobě svého rodného domu v Brtnici, kde si třeba zkoušel vzory tapet. Ale tak, že je maloval na stěnu. To bylo neuvěřitelné. Na to přišli, když ten dům rekonstruovali, že to není žádný pravidelný vzor, ale že to je opravdu malované jeden lísteček vedle druhého, jeden proužek vedle druhého. Protože on si tam zkoušel, jak pak ten definitivní vzor, který se bude průmyslově vyrábět, jak bude vypadat.