Datum zveřejnění: 
26. 3. 2016

Daniela PÍSAŘOVICOVÁ, moderátorka:
V Česku žije se závažným postižením zraku nebo slepotou přes 100 tisíc lidí. Všichni denně překonávají spoustu překážek, které si lidé bez handicapu dokážou jen těžko představit.

Jakub ŽELEZNÝ, moderátor:
Podívejme se, jak člověk s těžce postiženým zrakem vidí své okolí. Takové nemoci mají různé příčiny - dědičnost, stárnutí, jiná onemocnění, úraz nebo otrava. Vybrali jsme tři a zkusili s kamerou simulovat přibližně to, co takto nemocný vidí. První případ častý u lidí po padesátce - makulární degenerace. Má různé formy, zamlžený pohled, šedavá místa ve středu vidění, případně i deformovaný obraz. Už v začátcích nemocní ztrácejí schopnost číst, rozeznávat tváře. Zatím nelze chorobu vyléčit. Je možné jí zpomalit anebo zastavit změny. Velmi častá je také diabetická retinopatie. Ta má souvislost s cukrovkou. Poškozuje cévy, které vyživují sítnici. Kromě rozmazaného vidění anebo problémů v šeru se objevují také jakési vločky nebo tmavé skvrny v centru vidění. V Česku kvůli ní 2,5 tisíce lidí už zcela osleplo. Existuje i řada dědičných onemocnění. V Česku jimi trpí několik tisíc lidí. Nejčastější je pigmentová retinopatie. Pacient přestane vidět za šera a celkově se mu zhoršuje zrak. Navíc se mu postupně zmenšuje zorné pole, jakoby se díval úzkou trubicí. Už z předchozích záběrů je jasné, že částečné i zcela nevidomým může zlepšit život prakticky jakákoliv nová pomůcka. Například v Sokolově zkoušejí elektronickou hůl. Vyvinula ji Elektrotechnická fakulta ČVUT v Praze. Slepec s její pomocí dokáže přenášet obraz z kamery mobilního telefonu na dispečink policistů. Ti pak můžou pomoci v jakékoliv situaci.

Antonín BRUŠTÍK, redaktor:
Takhle pomáhá speciálně vycvičená Dorin Josefu Krajčovičovi, aby se dokázal orientovat na ulici.

Josef KRAJČOVIČ, nevidomý, Sokolov:
Máme před sebou ceduli. Pozor. Ták, hodná, jdi vpřed. Schody. Jsou tady schody?

Antonín BRUŠTÍK, redaktor:
Ještě ne, ještě ne.

Josef KRAJČOVIČ, nevidomý, Sokolov:
Jasný.

Antonín BRUŠTÍK, redaktor:
Teď se ale Dorin spletla. Na schody ho nenavedla. V obtížné situaci se to ale stává i speciálně vycvičeným psům. Pomoc může technika.

osoba:
Hlášení do střediska zapnuto, kamera.

Antonín BRUŠTÍK, redaktor:
Na slepecké holi je ovládání mobilního telefonu. Ten zajistí spojení s dispečinkem městské policie. Strážník pak nevidomého na dálku provede složitým úsekem.

strážník Městské policie Sokolov:
Tak, pozor, a za chvilku opatrně, teď pudete, teď se blížíte ke schodišti, tak opatrně, teď vcházíte na schod, ano? Teď máte proti sobě otevírací dveře, tak opatrně, ať vás neskřípnou. Tak, a už jste v úřadě, ano.

Josef KRAJČOVIČ, nevidomý, Sokolov:
Tak teď se můžu otočit a jdu zpátky, jo?

Antonín BRUŠTÍK, redaktor:
Cesta na nákup, k lékaři nebo na úřad. Schody, auta, výkopy i posuvné dveře. Pro nevidomé spousta nebezpečných překážek.

Pavlína LIŠKOVÁ, manažerka, TyfloCentrum Karlovy Vary:
Se do tý situace dostáváte každý den. Vy se zatočíte a de facto tu orientaci ztratíte hned.

Antonín BRUŠTÍK, redaktor:
Hůl navíc dokáže zobrazit na mapě přesnou polohu nevidomého. Fakulta elektrotechniky ji vyvíjí od roku 2002. Cena jednoho kusu zřejmě nepřesáhne 10 tisíc korun. Na speciální hůl by nevidomí měli přispívat maximálně 10 %. Pokud se testy nijak nezkomplikují, sériová výroba začne ještě do konce letošního roku. Antonín Bruštík, Česká televize.

Zdroj: 
ČT 1