Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Je šest minut po desáté hodině. Můj host dnes pracuje na ČVUT v Praze hned na dvou fakultách, na fakultě elektrotechnické a také v Českém institutu pro informatiku, robotiku a kybernetiku. Je to profesor Zdeněk Hanzálek, dobré dopoledne.
Zdeněk HANZÁLEK, profesor ČVUT v Praze:
Dobrý den, děkuju za pozvání.
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Společně budeme mluvit o autonomních vozech, tedy o autech, které se řídí sama. Kdybyste si měl vsadit, kdo bude první, budou tu automobilky tradiční anebo takové ty technologické společnosti, jako Google, Apple a tak dále?
Zdeněk HANZÁLEK, profesor ČVUT v Praze:
Myslím si, že nejlepší podmínky momentálně má asi společnost Tesla, protože ta došla v tom autonomním řízení momentálně asi nejdále. Ale ty tradiční automobilky jsou také relativně daleko, mají spoustu těch komponent již připravených, ověřených v provozu a běžně je používáme dneska u těch samozřejmě luxusnějších automobilů, takže ty se taky určitě dostanou velice rychle daleko a budou to dělat zase za přijatelnější třeba cenu než asi Tesla.
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Když už jsme u Tesly, znáte model S?
Zdeněk HANZÁLEK, profesor ČVUT v Praze:
Nejen jsem v něm, ale povídal jsem si s kolegou, který se v něm vezl a je to určitě zajímavá věc.
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Mě by právě zajímalo, do jaké míry je člověk zvědavý, když na něčem pracuje a ví, že souběžně na té věci pracuje ještě několik dalších technologických laboratoří a institutů a už má k dispozici takovou první polovlaštovku, jestli by chtěl se podívat pod tu kapotu.
Zdeněk HANZÁLEK, profesor ČVUT v Praze:
Určitě, samozřejmě. Tak když to tak jako trošičku shodím, tak kopírování je jedna ze základních inženýrských dovedností, musíte sledovat, co se děje jinde a kde jsou ostatní. Když vidíte ten cíl, který je realizovatelný, tak se vám k němu snadněji jde, než když prostě propátráváte nějakých prostor možností a hledáte, co by asi tak bylo možné. Když už vidíte tu realizaci, tak je to pro vás samozřejmě snazší a už jenom hledáte tu cestu, jak se k té realizaci dostat.
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
A kterými cestami kráčí profesor Zdeněk Hanzálek se svým týmem na ČVUT, tomu se budeme věnovat v následujícím rozhovoru. Jestli vás autonomní automobilky a automobily lákají, ptejte se na www.radiozurnal.cz.
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Profesor Zdeněk Hanzálek z ČVUT v Praze je dnes hostem Dopoledního Radiožurnálu. Mluvíme o autech budoucnost, o vozech, které se budou řídit samy, ale vlastně některé automobilky už se dostaly do fáze něčeho, čemu se říká režim asistované jízdy, to znamená částečně se to řídí samo, ale ještě ne úplně, tak odkdy těm autům můžeme říkat autonomní?
Zdeněk HANZÁLEK, profesor ČVUT v Praze:
Ano, takže já si myslím, že to je velice, velice patřičná, patřičná věc. Americká asociace pro bezpečnost na dálnicích nějakým způsobem klasifikuje to do nějakých úrovní a ta první úroveň je vlastně to, co už dneska používáme. Například jeden systém se jmenuje Autonomous cruise control, je to systém, který vás drží vlastně v tom podélném směru, to znamená přidává za vás plyn a brzdí, je to něco podobného jako třeba tempomat, kde vy si nastavíte rychlost jízdy, ale u toho ACC ještě si nastavíte požadovaný odstup od vozidla před vámi.
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
To znamená, když auto přede mnou začne brzdit, aniž já bych cokoliv dělala, to auto volně moje začíná dobržďovat.
Zdeněk HANZÁLEK, profesor ČVUT v Praze:
Přesně tak. Teďka s tempomatem musíte se dotknout brzdy a tím pádem převezmete řízení vy. A když budete mít Autonomous cruise control, tak auto začne i brzdit za vás.
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Já jsem pochopila, že ten model S od Tesly ale umí i to, že když vy jako řidič dáte směrovku, tak on vám vyjede do vedlejšího pruhu už taky sám, že tohle dokáže.
Zdeněk HANZÁLEK, profesor ČVUT v Praze:
Přesně tak, takže teďka se bavíme o takzvané úrovni jedna, jo, kde, která vás teda umí držet v tom podélném směru, ale i v příčném, že za vás umí točit volantem, to jsou takové různé názvy, jako Lane Keeping Assistent, kde kamera snímá značení vodorovné na vozovce, to znamená podélné nějaké pruhy, a z toho identifikuje, kde ta vozovka je a snaží se vá sdržet v zatáčkách třeba lépe, než vy byste i dokázala řídit.
To znamená, pokud by zkombinujete tyhle ty dvě dohromady, o kterých jsme teďka mluvili, tak umíte jak v příčném, tak v podélném směru vlastně nahradit toho řidiče do nějaké míry, a to když zkombinujete tyhle ty dva systémy do sebe, tak máme takzvanou úroveň dva, ve které už tedy, už je jenom ta zodpovědnost na tom řidiči za to řízení, on musí sledovat provoz a tak dále, a musí se například držet volantu, takže je několik značek, vlastně ty luxusní automobily už tohle dneska mají a sledují, jestli držíte ten volant, takže to jsme na té úrovni dva, kdy vy musíte jakoby hlídat ten systém.
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Je už někdo na úrovni tři?
Zdeněk HANZÁLEK, profesor ČVUT v Praze:
A na úrovni tři je právě ta Tesla model S, která vás nenutí, abyste držela volant, ale varuje vás, že teďka pořád máte za toto zodpovědnost, když vy si vyberete na tom ovládacím panelu, že chcete tohle to autonomní řízení, ale ještě jste neustále povinna jakoby monitorovat ten systém a ten systém vás sám upozorní, to znamená, je tam nějak definováno, že s daným časovým odstupem vás čas upozorní, že máte převzít řízení.
Otázka je, když převezmete řízení v nějaké obtížné situaci, jestli s tím ještě budete umět něco udělat,ale myslím si, že takové ty situace, kdy máte převzít řízení, jsou spíš když bude nějaká neznámá, neznámá situace třeba na nějaké křižovatce a ten systém se nebude umět rozhodnout, takže vy převezmete to řízení.
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Takže jsme teď na úrovni tři.
Zdeněk HANZÁLEK, profesor ČVUT v Praze:
Na úrovni tři, tak.
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
A ta plně autonomní úroveň, to je kolik, pětka?
Zdeněk HANZÁLEK, profesor ČVUT v Praze:
To je čtyřka.
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Čtyřka.
Zdeněk HANZÁLEK, profesor ČVUT v Praze:
To už je potom čtyřka. To znamená tam už ten, to auto řídí samo za vás, už tam nemáte třeba volant, už tam nemusí sedět řidič vůbec, auto pro vás přijede jako robotické taxi samo a je potřeba upozornit, že prostě přechod mezi tou úrovní tři a úrovní čtyři je hlavně v tom, kdo má zodpovědnost za to řízení, jestli je to firma, která vyrobila to auto, anebo jestli je to ten, ten člověk, co si do toho zrovna teďka sedl. Ale když v tom nikdo nesedí, no tak kdo by za to měl jiný zodpovědnost než ta automobilka nebo nějaká pojišťovna?
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
To znamená, že to už se pohybujeme v legislativní oblasti?
Zdeněk HANZÁLEK, profesor ČVUT v Praze:
Tak, tak. Samozřejmě takhle, taková jakoby inovace, jako je autonomně řízení automobil, nemá konsekvence jenom technické, ale i celospolečenské, a to teďka se můžeme bavit o legislativě, o bezpečnosti, o spoustě dalších věcí.
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Hostem Dopoledního Radiožurnálu je profesor Zdeněk Hanzálek. Kdybychom se teď podívali na ta chytrá auta podrobněji a začali si vysvětlovat krok po kroku, jak vidí chytré auto, co všechno snímá, co všechno musí analyzovat?
Zdeněk HANZÁLEK, profesor ČVUT v Praze:
Dobře, takže my jsme doposavaď si říkali, jak vlastně jednoduše řídit v podélném a příčném směru a takový ten hlavní faktor, ten nejistý je vnímání toho okolí, ano. Doposavaď jsme se bavili o relativně deterministických věcech, jako jsou čáry na silnici, dejme tomu i rekognoskace značek pomocí zpracování obrazu je také ještě pořád vcelku deterministická věc, ale ta spolehlivost, spolehlivost už třeba není stoprocentní, jo.
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
To znamená, bavíme se o dopravních značkách.
Zdeněk HANZÁLEK, profesor ČVUT v Praze:
Ano.
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Kolika procentní spolehlivost je zatím rozeznávání auta dopravními značkami?
Zdeněk HANZÁLEK, profesor ČVUT v Praze:
Hovoří se zhruba o 98 %, což může vypadat jako veliké číslo, to znamená, že padesátou značku, každou padesátou značku vy třeba nerozpoznáte, tak teďka se můžeme bavit o tom, jestli je to hodně ...
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Jsme v maléru.
Zdeněk HANZÁLEK, profesor ČVUT v Praze:
Jestli je to hodně nebo málo. Otázka je, kolik jako řidič těch značek si taky nevšimnete jakoby, jo.
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
To je pravda, ale proč to auto tu značku potom nerozpozná? Je to třeba díky tomu, že mohou být špatné podmínky, může být mlha, může být déšť a tak dále, a bavíme se o procentech nějaké pravděpodobnosti, anebo je nějaká značka, která se nedá přečíst?
Zdeněk HANZÁLEK, profesor ČVUT v Praze:
To já přesně nevím, ale rozhodně ten vliv toho prostředí je velice nepříjemný, to znamená, když si představíte, že u nás třeba nějaká značka je zakrytá dost často nějakými větvemi nějakých stromů, tak se to určitě špatně rozeznává, potom samozřejmě povětrnostní podmínky, hustý déšť, sníh a tak dále, už jenom to, že ta značka třeba je zasněžená sama o sobě, tak tam ta spolehlivost určitě nebude 98%, tam to bude ještě mnohem horší.
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
S profesorem Zdeňkem Hanzálkem mluvíme o automobilech, které se řídí samy, a za malou chvíli budeme pokračovat.
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Profesor Zdeněk Hanzálek se svým týmem na ČVUT vyvíjí autonomní vozy. O nich také v Dopoledním Radiožurnálu mluvíme. Už jste naznačil, jak vidí chytré auto, taky jste řekl, že tam je ještě přece jenom taková jako ne úplně jistá část, jakým způsobem potom se to vrací do takového mozku, který to potom všechno analyzuje?
Zdeněk HANZÁLEK, profesor ČVUT v Praze:
Tak samozřejmě ta kamera tam není jediný, jediný ten snímač, má to tam ještě LIDARy, což jsou vlastně nějaké radary nebo zřízení podobné radarům, akorát že používají světlo, potom tam máte radary a ultrazvukové snímače, na které jste třeba zvyklá, když couváte, tak dneska se dost často používají ty ultrazvukové senzory, takže to auto nejenom že detekuje značky a detekuje nějaké čáry na silnici, ale je schopno relativně dobře zdetekovat ostatní auta, například auta, která se pohybují za vámi po stranách ve slepém úhlu nějakém, takto auto, si myslím, že dokáže zdetekovat relativně dobře nebo lépe než, než řidič.
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Omlouvám se, že vstupuji do vaší řeči, mají-li ta auta takovéhle detekční systémy, budou moci v budoucnu komunikovat se sebou? Jako jedno auto s druhým?
Zdeněk HANZÁLEK, profesor ČVUT v Praze:
Ano, to je takzvaná car 2 car komunikace, na to jsou komunikační protokoly podobné třeba wi-fi, co používáte v kanceláři, tak jsou pro jakoby použití outdoorové taky uzpůsobené, anebo telekomunikační firmy se také snaží tlačit například nějaké technologie, jako je LTE například, které dokážou jednoduše navázat komunikaci mezi auty. My jsme například takový projekt pro Volkswagen dělali asi v následujících pěti letech na ČVUT, kdy jsme implementovali nějaký tenhle ten bezdrátový komunikační protokol v Linuxu zrovna, a ta komunikace mezi těmi auty je jeden, jeden z těch aspektů, který vám usnadňují to řízení, to znamená, pokud auto před vámi začne nějak hodně rychle brzdit, tak vy jako člověk, kterej nemáte možnost tak dobře poznat podle rozsvícení těch brzdových světel, jestli řídí hodně nebo málo, kdežto pomocí té komunikace se můžete dozvědět, že před vámi je zácpa, že tam je nějaká havárie, že auto před váma brzdí na krev a tak dále.
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Já jsem docela ráda, že mám v hlavě poměrně malou, řekněme, paměťovou jednotku, do které se mi to jako řidiči všechno seběhne, tam se to všechno krásně vyhodnotí a pak jako řidič mohu zareagovat. Jak velké jsou teď ty jednotky, které vlastně hodnotí v těch autonomních vozech, co bude ten autopilot dělat dál?
Zdeněk HANZÁLEK, profesor ČVUT v Praze:
Dobře. Tak běžné auto bez autonomního řízení dneska v sobě obsahuje takových 40, 60 nějakých elektronických jednotek, říká se tomu Electronic Control Unit, ECU, což jsou nějaká malá zařízení většinou, která buďto řídí motor, řídí pohyby zrcátek, okýnek a tak dále, a to je nějaká výpočetní technika, která je propojena komunikačními protokoly, aby se všechny, všechny ta nasnímané, nasnímané veličiny dostaly tam, kam si potřebují, a musí mít nějakou kapacitu, aby se všechny ty informace přenesly v okamžiku, kdy tam dáte zpracování obrazu, kde potřebujete přenášet nějaké megabyty za sekundu, tak je ta situace mnohem horší, než když přenášíte jenom informace o tom, jestli motůrek jede nahoru nebo dolů, a takže třeba ta infrastruktura těch aut se musí výrazně jakoby změnit, jinak se to bude lepit jako vlaštovka hnízdo, že tam budu přidávat neustále nějaké další a další sběrnice.
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Takže ten tvar, by se tím měnil třeba i tvar, velikost toho auta a tak dále?
Zdeněk HANZÁLEK, profesor ČVUT v Praze:
Ne, to si myslím, že s tím nesouvisí.
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Ne.
Zdeněk HANZÁLEK, profesor ČVUT v Praze:
Oni se musí vejít s těmi sběrnicemi a s tím zařízením do toho prostoru, ale je pravda, že ty algoritmy složitější, například na zpracování obrazu, které musí běžet takzvaně v reálném čase, například, já nevím, desetkrát, dvacetkrát, padesátkrát za sekundu se musí něco vyhodnotit, tak potřebují velký výpočetní výkon, to znamená, dost často nějaké ty experimentální vozy celý zavazadlový prostor mají plný počítačů, což samozřejmě není, není to, jak by to mělo být. Jednak je to, jednak je to citlivé na nějaké elektromerické rušení, vibrace a tak dále, to znamená, je, naší úlohou je z toho udělat takzvané /nesrozumitelné/ zařízení, kde se vám do relativně malého prostoru s malou spotřebou vejde velký výkon, který dejme tomu je nějak specializovaný třeba pro tu úlohu třeba zpracování obrazu nebo plánování trajektorie, aby se to auto pohybovalo tam, kam, tam, kde má, jo.
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
A vy jste říkal, že teď je to třeba plný kufr, na jakou velikost vy byste se chtěli dostat, aby to bylo uspokojivé?
Zdeněk HANZÁLEK, profesor ČVUT v Praze:
Dobře, tak tma jakoby není velký prostor, tma je prostě zadání, do jakého prostoru se musíte vejít, to znamená, je to, je to ...
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Takže vy si nic neurčujete, technologicky je to dané.
Zdeněk HANZÁLEK, profesor ČVUT v Praze:
Ne, ne, ne, to je prostě, inženýr vždycky se musí vejít do toho, co se po něm chce, takže řeknu, já nevím, několik kubických decimetrů, prostě zhruba velikost té jednotky, a je to samozřejmě možné díky právě tomu, že to je specializované zařízení jednoúčelové. Momentálně když někdo experimentuje, tak nemá to jednoúčelové zařízení, použije univerzálnější zařízení s velkým výkonem a pak teda je velké a třeba má velkou spotřebu, ale tak, jak se ta technologie dostává dál, tak se můžete dostávat do té miniaturizace a nějaké spolehlivosti.
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Jak budou vypadat auta budoucnosti, o tom mluvím s profesorem Zdeňkem Hanzálkem a vaše otázky do našeho rozhovoru přidáme po zprávách po půl jedenácté. To bude přesně za čtyři minuty.
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
A tím je profesor Zdeněk Hanzálek. Se svým týmem na ČVUT vyvíjí autonomní vozy, a to je téma, které vás zajímá, řízení nebo možná neřízení v budoucnosti auta bez řidičů. Budeme za malou chvíli v našem tématu pokračovat a přidáme i vaše otázky. Díky, že nám píšete.
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Profesor Zdeněk Hanzálek, dnešní host Dopoledního Radiožurnálu, vyvíjí se svým týmem na ČVUT autonomní vozy. Já to říkám takhle zjednodušeně, ale vy pracujete úplně na celém tom systému nebo jste si vybrali část, na které děláte?
Zdeněk HANZÁLEK, profesor ČVUT v Praze:
Ne, vůbec ne. Jednak my pracujeme na takové přípravové studii, která se jmenuje Valet parking, to znamená, to je to autonomní řízení, kdy přijedete do supermarketu a vystoupíte z auta, auto samo objede parkoviště, zjistí si, kde je místo a potom tam zaparkuje.
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Já mám problém potom vždycky to auto, i když vím, kde jsem ho nechala, na tom velkém parkovišti najít. To udělá to auto jak?
Zdeněk HANZÁLEK, profesor ČVUT v Praze:
To, že vy přijdete, zadáte nějaký kód a zase vám přijede to vaše auto, takže vy už ani nebudete vědět, kde vlastně tu auto parkuje. To si myslím, že vám bude zrovna vyhovovat.
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Děkuji.
Zdeněk HANZÁLEK, profesor ČVUT v Praze:
Navíc, navíc se bude pohybovat relativně malou rychlostí, tak pokud tam někdo nepoběží zrovna pro peněženku, kterou si zapomněl v autě, tak snad nemá nikoho srazit, takže, takže to si myslím, že je jistější. No a my konkrétně pracujeme na tom, aby se právě všechny ty složité algoritmy vešly do takového zařízení, třeba které má nižší spotřebu energie, říká se tomu rozvrhování té vědě, to znamená, že říkáte, kdy který algoritmus má běžet, na kterém jádru, aby se všechno stihlo ve správnou chvíli, kdy se to má stihnout.
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Budou-li auta v podstatě do budoucna jenom elektronickými systémy s nějakou inteligentní řídící jednotkou, co když mně někdo tu auto, co když se objeví nějaký hacker, který mně ten systém naruší? Třeba já pojedu do Pardubic, cestou si zdřímnu a probudím se v Plzni a ještě bez auta, když to řeknu úplně hloupě.
Zdeněk HANZÁLEK, profesor ČVUT v Praze:
To bude ještě docela dobré, hlavně když nenabouráte, ale samozřejmě to je jedno z nevyřešených jakoby problémů, kybernetická bezpečnost, auto, pokud například budeme uvažovat, že se bude upgradovat jeho software nějak bezdrátově, tak potom už je to jenom opravdu o těch bezpečnostních protokolech, které zamezí toho hackerovi, aby to auto přeprogramoval, ale musíte si uvědomit, že i dneska vlastně byste potenciálně mohla přeprogramovat auto, když se připojíte na /nesrozumitelné/ sběrnici, budete vědět, který kablík přestřihnout a jak, jak vytunit ten software toho auta, takže můžete změnit jeho, jeho jízdní vlastnosti už dneska. Samozřejmě u toho autonomního auta je to, je to horší, protože tam ten řidič předpokládá, že se bude nějak chovat a když se změní jeho chování třeba jenom mírně, tak si toho třeba nemusí všimnout na první pohled. Je to jedna z velkých technologických výzev, je ta bezpečnost rozhodně.
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Můj mozek jako mozek řidiče je schopen během vteřiny vyhodnotit potenciální nebezpečí na silnici, jakým způsobem vyhodnocuje ten elektronický mozek v tom autě? Jak dlouho, jakou akční dobu vlastně třeba má? Jak to umí dneska?
Zdeněk HANZÁLEK, profesor ČVUT v Praze:
Tak já si myslím, že z hlediska rychlosti díky těm výkonným algoritmům a zapracování obrazu například nebo těch dalších signálů, to s tou rychlostí nebude tak horký problém, to znamená, to auto, technika jakoby umí nějaké zásahy udělat rychleji, než je umíme udělat my. Problém je s tím, jestli to pro něho bude popsaná, popsaná situace. Pokud se setká se situací, se kterou se nikdy nesetkal, já nevím, padlý strom přes silnici nebo ...
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Jelen.
Zdeněk HANZÁLEK, profesor ČVUT v Praze:
Něco takového, tak vy jako řidič třeba máte nějaký instinkt, kde třeba to nevyhodnotíte úplně správně, ale třeba uděláte nějaký zásah, který, který je přirozený, na rozdíl od toho auta, který nebude umět tu situaci vyhodnotit. A pokud vám v tu chvíli předá řízení, tak samozřejmě nebudete schopná taky zareagovat, protože to je příliš, příliš narychlo, jo. To znamená, je to i o tom, o těch experimentech a o tom učení se, jestli ten systém v daných, v daných situacích se zachoval správně, jak se to má vylepšit a tak dále, to znamená bude tady určitě několik kroků, než budeme mít plně autonomní auto na té úrovni čtyři a v těch mezikrocích teda budeme si postupně na to zvykat a bude pracovat hordy tedy vědců a inženýrů na tom, aby ty systémy s tím si uměly poradit, ale obecně i vy máte při zpracování té obrazové informace například ve tmě omezené možnosti, to auto pomocí infračervené kamery například umí zpracovávat dobře informaci i ve tmě, to znamená zase bude to něco za něco, něco bude lepší, něco bude horší. A to, co bude horší, se pak bude muset postupně vylepšovat, ale to je běžná, běžná inženýrská praxe.
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
O autech, které se budou řídit samy, mluví profesor Zdeněk Hanzálek.
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Profesor Zdeněk Hanzálek je dnes hostem Dopoledního Radiožurnálu, mluvíme o autonomních vozech. Už jsme mluvili o technologických výzvách, ta jedna je určitě bezpečnost těch aut, druhá je neznámý prostor, čímž se asi dostáváme i k definici toho prostoru v nějakých mapách, kde už je pochopitelnější, proč se některé společnosti snaží vlastně do toho mermomocí vstoupit.
Zdeněk HANZÁLEK, profesor ČVUT v Praze:
Ano, určitě. Vedle počasí a bezpečnosti je neznámost toho prostředí velice složitá věc. To auto může být naučeno, může být vyzkoušeno na určitém typu silnice, určitém typu křižovatek a když přijedete do neznámého prostředí nebo prostředí, které se nějak náhodně změnilo například tím, že tam kopou něco na silnici, tak velká výhoda bude, když například společnost Google zpracovává do map informace od řidičů a potom může naučit na velkém souboru dat třeba nějaké algoritmy, jak se ty, ty auta mají pohybovat v tom daném prostoru, to znamená ...
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Pardon, já nechci vypadat jako paranoika, to znamená, že nejenom že budou vědět, kde se pohybuji, co nakupuji, kolik peněz utrácím, ale ještě budou vědět, kde jezdím autem?
Zdeněk HANZÁLEK, profesor ČVUT v Praze:
Určitě a asi budou vědět i, jakým způsobem jezdíte, jaký jste typ řidiče, jak často třeba si zapnete to autonomní řízení a tak dále, ale to je nějak řešeno legislativou, že oni ne všechno smí taky použít a asi v tomhle ohledu se musí i ta legislativa, ta kontrola státu nějak dále rozvíjet, aby si ty společnosti nemohly dělat jenom všechno, co chtějí. Na druhou stranu je to například, Street View je určitě nějaký technický pokrok, když se můžete podívat, ztratila jste část soukromí, ale můžete se na mapě povídat, jak vypadá nějaký dům třeba v Plzni, kam třeba pojedete, abyste ho rychle našla, takže ono je to vždycky něco za něco a je na nás, abysme nebyli jenom ovce, které se sebou nechají vláčet technologickými giganty, ale abychom teda měli třeba legislativu nebo nějaké, nějaký stát, který nám pomůže si v tom najít to svoje.
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Já mám právě takový zvláštní pocit, že ta technologická část předstihává v poslední době tu legislativu, myslíte si, že když ten vývoj aut bez řidiče trvá tak dlouho, ještě určitě nějakou dobu trvat bude, že to ta legislativa stihne?
Zdeněk HANZÁLEK, profesor ČVUT v Praze:
Nevím, jak který stát tedy, ale vlastně sousedíme s technologickým gigantem, Spolkovou republikou Německo, takže tam si myslím, že oni jsou takoví hodně inovátorští, třeba když se podíváte na různé ekologické normy, kdy nesmíte vyjíždět do center měst a tak dále, to znamená tam se určitě budou snažit asi to nějakým způsobem podchytit, i ve Spojených státech a, já nevím, v nějakých dalších vyspělých zemích, ale Česká republika určitě by taky neměla dlouho zaostávat, protože ty země, které to zavedou, potenciálně ty země asi budou i vyrábět ty automobily, které to budou používat, a potom to bude obrovská konkurenční výhoda, když se budeme tomu technickému pokroku vyhybat a zavírat před ním oči, tak třeba 10 let od toho budeme uchráněni, ale potom to bude o to tvrdší dopad, že si prostě ty auta budeme jenom kupovat ze zahraničí a nic víc.
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Je tady jeden velmi zajímavý dotaz. "Dovedu si představit provoz plně robotických vozů, ale dost obtížně souběh automatu a nevyzpytatelně prášících řidičů." Jakým způsobem vlastně se přemýšlí o tom, jak bude docházet jednou k té výměně? Že se budou pohybovat prostě dva typy automobilů na silnicích.
Zdeněk HANZÁLEK, profesor ČVUT v Praze:
Tak todle je opravdu složitá, složitá otázka, jakým způsobem se kombinovat autonomní auto a auto řízené normálním řidičem. Určitě si myslím, že to potrvá asi navěky, nikdy nebudou všechna auta asi, asi autonomní, ale můžou být třeba prostory, jako je například dálnice, kde budete mít povinnost třeba zapnou ten asistent, samozřejmě za nějakou delší dobu, ne příští rok, a tím vznikne třeba určitá plynulost jízdy, zvýší se tím výrazně bezpečnost, to znamená, například ta dálnice je zrovna místo, které, kde je malý ten determinismus, můžete zabránit třeba i zvěři, aby tam vběhla, vcelku dobře bývá udržovaná, že není zasněžená, má vcelku jednoduchou geometrii, to pro všechny tyhle ty algoritmy a všechny tyhle ty systémy je vlastně dobře definovaná, definovaná situace, takže dálnice je určitě místo, kde třeba vás potom mohou i nějakým způsobem donutit, abyste tam vjela, jenom pokud máte nějaký autonomní řídící systém, podobně jako vás tam nesmíte vjet s autem, které jede pomalu třeba, jo.
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Profesora Zdeňka Hanzálka se ptáte na autonomní vozy. Je tady otázka od Petra Cihláře z Vítkova, píše: "Mám aktuální zkušenosti s novým produktem české automobilky, ve kterém je tolik snímacích kamer, až oči přecházejí, mrtvý úhel, adaptivní tempomat, sledování značek, parkovací kamery, a tak dále, vše funguje, ale pouze do té doby, dokud nejsou kamery a čidla zašpiněny. Pokud jsou zasněženy, nefunguje nic."
Zdeněk HANZÁLEK, profesor ČVUT v Praze:
Ano, je to tak trošku jako v tom filmu Pelíšky, kde říkali, to by mě zajímalo, kde udělali soudruzi z NDR chybu, takže ...
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Pardon, ale soudruzi z NDR, pane profesore, jste v tomto případě vy.
Zdeněk HANZÁLEK, profesor ČVUT v Praze:
Tak, přesně tak, to znamená, to je běžný život technika, je, že musí neustále hledat řešení na nějaké, nějaké nové problémy, které se původně nepředpokládaly. Jako když dáte lžičku z plastu do šálku s horkou vodou. To znamená, je to podobné, musí se to nějakým způsobem předehřívat, musí se to nějakým způsobem čistit, musí se najít ty technologie, které ten prach třeba nevadí, neumím vám na to teďka odpovědět, i když bych rád.
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Pracuje se na tom.
Zdeněk HANZÁLEK, profesor ČVUT v Praze:
Tak.
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
"Dobrý den, zajímá mě, za jak dlouhou dobu mohou auta úrovně čtyři jezdit běžně mezi námi? Prosím jen o běžný odhad."
Zdeněk HANZÁLEK, profesor ČVUT v Praze:
Takže Alan Mask tvrdí, že to bude za dva, za tři roky, kdy bude mít takové auto hotové. Kdy budou auta jezdit mezi námi, není jenom problém technický, ale i legislativní. Věřím, že i ty dva, tři roky asi nebude úplně všechno vyřešeno. Řada automobilek a těch jejich hlavních potentátů odhaduje tedy, že to bude zhruba za 10 let, někdy od roku 2025, že se budeme setkávat s auty té čtvrté úrovně. Určitě to začne asi už v nějakých městech, která na to budou mít trošku třeba připravenou infrastrukturu. Je to hodně složitý problém, myslím pro celou společnost, nikoliv jenom pro výrobce automobilů.
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Zdeňka z Prahy zajímá, o kolik procent plus minus bude takové auto budoucnosti dražší než to současné a, píše, obyčejné a hloupé?
Zdeněk HANZÁLEK, profesor ČVUT v Praze:
Tak to vám opravdu neumím říct. Momentálně se hovoří v řádu několika desítek tisíc dolarů, že je ten rozdíl, což se mi zdá relativně málo, ale oni ty automobilky si asi budou umět na ty peníze přijít i jiným způsobem, například že budete mít pravidelnější preventivní prohlídky, protože ten systém je složitější, budou vám například možná třeba i zprostředkovávat pojištění, když za vás budou, když za vás budou ručit za to, že to auto jezdí bezproblémově, takže prostě budete zapojen do toho ekonomického soukolí a je prostě jedno, kolik to nakonec stojí. Důležité je, kolik vy budete platit.
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Říká s lehkým úsměvem profesor Zdeněk Hanzálek. Ještě poprosím otázku na konec. Vy působíte na ČVUT, je studium kybernetiky a informatiky žádané a kdo vlastně pracuje teď na naší budoucnosti, nebo to jednou bude dělat a vezme to po vás?
Zdeněk HANZÁLEK, profesor ČVUT v Praze:
Tak já si myslím, že to je velice důležitý a zajímavý obor, ale narážíme na to, že prostě to množství technicky nadšených lidí ve společnosti je nějakým způsobem omezené, což je v pořádku, akorát je škoda, že se tomu oboru dost kvůli nějakým stereotypům vyhýbají třeba děvčata. Když jsem pracoval ve Francii, tak tam zhruba třetina těch studentů byly dívky, které ...
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Pardon, kvůli jakým stereotypům?
Zdeněk HANZÁLEK, profesor ČVUT v Praze:
No, asi si každý představuje, že když půjde do průmyslu, tak se bude brodit po kolena ve voleji a přenášet ozubená kola, ale, ale vono to tak už přesně není pravda, je to kolikrát zajímavější než sedět třeba na městském úřadě a říkat, tady vám chybí vyplněné něco ve formuláři. My se snažíme to propagovat, ale je tu, je tu velká taková setrvačnost. Můj kolega profesor Šebek například studuje problém, kdy několik autíček se řítí za sebou v takovém konvoji a ten by určitě rád nějakou dívku v tom, ve svém týmu získal.
Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Tak to byla veliká výzva. Profesor Zdeněk Hanzálek byl dnes hostem Dopoledního Radiožurnálu. Ať se vám nejen v práci daří, děkuji, že jste si na nás udělal čas.
Zdeněk HANZÁLEK, profesor ČVUT v Praze:
Děkuji, děkuji.