Datum zveřejnění: 
11. 2. 2016

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Posloucháte Dopolední Radiožurnál, pět minut po desáté hodině je se mnou ve studiu profesor Ladislav Lábus, architekt a také děkan Fakulty architektury ČVUT v Praze. Vítejte, dobrý den.

prof. Ladislav LÁBUS, architekt; děkan Fakulty architektury ČVUT v Praze:
Dobrý den.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Vy jste řekl v jednom rozhovoru, že moc peněz domu škodí. Jak jste to myslel?

prof. Ladislav LÁBUS, architekt; děkan Fakulty architektury ČVUT v Praze:
No, já jsem to myslel tak, že architektura se dá dělat i s málo penězi a že vlastně architektura, o které nepochybujeme, že je kvalitní, lidová architektura prostě byla dělaná s maximálním citem, ale s minimem peněz a dobře funguje do dneška. Takže architektura není o penězích.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Vidíte, já jsem si vždycky myslela, že když budu mít peníze na nějaké lepší modernější technologie, na lepší izolaci, na skvělá prosklená okna, takže postavím lepší dům než někdo, kdo má třeba méně peněz než já.

prof. Ladislav LÁBUS, architekt; děkan Fakulty architektury ČVUT v Praze:
No, tak to v tom je část pravdy, ale, ale druhá pravda je v tom, že možná se v něm nebudete cítit tak dobře, jako ve starým domě se špatnýma oknama, ale taky záleží na tom, s kým tam budete a tak dále. Takže architektura není jenom o oknech a o detailech.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
A možná to záleží taky na tom, kdo mi ten dům navrhne, ne?

prof. Ladislav LÁBUS, architekt; děkan Fakulty architektury ČVUT v Praze:
Taky.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Jeden z mužů, kteří právě tohle řemeslo dělají, profesor Ladislav Lábus je dnes hostem Radiožurnálu. Ptát se můžete na www.radiozurnal.cz.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Dopolední Radiožurnál hostí architekta Ladislava Lábuse. My jsem asi dost individualistická společnost v dnešní době. Jak se to odráží v architektuře?

prof. Ladislav LÁBUS, architekt; děkan Fakulty architektury ČVUT v Praze:
V architektuře se to odráží hodně a já svým způsobem závidím těm, co navrhovali domě v době, která nebyla tak individualistická. Já žiju na Vinohradech, teď jsem na Vinohradech ve vašem studiu a já mám rád to prostředí, kde ty domy se odlišujou jemností detailu, ale nekřičej na nás tím, že chtějí být prostě jiný než ten soused, jo, a to je, to je vlastnost, která je klasická pro tradiční prostředí měst i vesnic. A je strašně těžká a dosažitelná v naší době. Právě to možná souvisí i s tou individualitou investorů, architektů a dalších.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
A ta doba, která taková nebyla, ta skončila kdy?

prof. Ladislav LÁBUS, architekt; děkan Fakulty architektury ČVUT v Praze:
No, to je těžká otázka, no. Já myslím, že to hodně souvisí s modernou a s modernistickou architekturou, kdy, kdy si lidi mysleli, že maj novej recept na to, jak stavět, a on se nějak nepodařil.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
To říkáte velmi decentně. Pokud je to tak a pokud je to pravda, že architektura ztělesňuje ducha doby, tak co dalšího o nás to, co nás teď obklopuje, říká kromě toho, že jsme individualisté.

prof. Ladislav LÁBUS, architekt; děkan Fakulty architektury ČVUT v Praze:
Ono nejde jen o architekturu nebo o vůli nebo o umění nebo o řemeslo, ale ono jde i o to, jakým způsobem se staví dneska města nebo čtvrtě nebo. Dneska vlastně už se nestaví tím způsobem, jako se stavěly Vinohrady, že se, že město udělalo uliční síť, infrastrukturu a prodalo ty pozemky už zainvestovaný tou infrastrukturou prostě individuálním nájemníkům a tedy stavitelům a stavebníkům, ale dneska se staví prostě v rámci developerských projektů a je vlastně velice obtížný dosáhnout právě toho prostředí, kdy vzniká dům vedle domu na základě prostě individuálních přání a počinů a stavebníků, stavitelů a architektů.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Já jsem se ptala spíš na to, že když se podívám do nějakých starších časopisů, tak se dá říci, že byl určitý styl, který v každé době nějakým způsobem převládal. Tak jenom bych chtěla vědět, jaký styl vlastně převládá v architektuře dnes, jestli se to takhle dá vůbec pojmenovat.

prof. Ladislav LÁBUS, architekt; děkan Fakulty architektury ČVUT v Praze:
Já si myslím, že to je typický pro, pro architektonický časopisy a pro moderní dobu, že prostě v nějaký době něco převládá, a v dnešní době převládá to, že nechceme, aby něco převládalo, jo. Takže dnešní doba je hodně různorodá a když se podíváte do architektonických časopisů, tak tam dominujou domy, který nechtějí mít nic společnýho s historií, s tradicí a chtějí být, jakože patřej do 21. století, a to je pro ně strašně důležitý.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Proč by domy měly mít něco společného s tradicí a historií, když pominu to, že by měly zapadnout do nějakého kontextu toho města.

prof. Ladislav LÁBUS, architekt; děkan Fakulty architektury ČVUT v Praze:
No, já si myslím, že to jsou takový vlny, že architekti mají strašnou touhu se odlišovat od svejch otců a od toho, co bylo předtím. A když byl funkcionalismus, tak to dělali tím, že dělali kulatý okýnka, a my dneska máme touhu se vyrovnat funkcion..., se snažili se vyrovnat strojním inženýrům a těm, co staví lodi a tak dále, a my se snažíme vyrovnat těm, co stavějí počítače a komunikujou pomocí těch novejch médií a máme pocit, že postavit normální solidní barák je už prostě otázkou historie a už to nepatří do dnešní doby.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Vy jste říkal, že architekti se snaží nějakým způsobem vzepřít svým otcům. To je zajímavé, že to říkáte, protože váš tatínek byl taky architekt. Pozoroval jste to na sobě, anebo tohle na vás vůbec nepřešlo?

prof. Ladislav LÁBUS, architekt; děkan Fakulty architektury ČVUT v Praze:
Tak asi jsem to pozoroval spíš v obecní rovině než v architektuře, protože jsem vyrůstal v 60. letech, a to byla generace, která prostě měla pocit, že, že začíná novej život.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Dožil se váš tatínek toho, když jste založil svůj architektonický ateliér po roce 89?

prof. Ladislav LÁBUS, architekt; děkan Fakulty architektury ČVUT v Praze:
Dožil.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
A jak to komentoval nebo jestli ještě jste měli možnost spolu o tom mluvit, tak jak to vnímal?

prof. Ladislav LÁBUS, architekt; děkan Fakulty architektury ČVUT v Praze:
Já myslím, že pro něj to byla hodně ... hodně otevřená a vlastně ... On vlastně přestal projektovat už v 50. letech, jo, protože se stala, architektonický povolání se stalo závislým a nemohlo bejt vykonávaný jako samostatná činnost. A on v tý době, kdy to skončilo jako samostatná činnost, vlastně přestal projektovat de facto, takže si myslím, že pro něj to, že jsem šel na volnou nohu takzvaně, tak, tak asi musel vnímat jako obrovskou odvahu, protože on tu odvahu v těch 50. letech neměl a de facto to nebylo možný a byly takzvaný Basprojekty a tak dále, takže on prostě přestal projektovat, protože to bylo tehdá hodně o přízni.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Architekt Ladislav Lábus je dnes hostem Radiožurnálu.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Posloucháte Dopolední Radiožurnál a mým hostem je dnes děkan Fakulty architektury ČVUT profesor Ladislav Lábus. Vy jste řekl v odpovědi na otázku v rozhovoru s Karlem Hvížďalou jednu moc pěknou věc, řekl jste, hledal znovu přirozenost znamená hledat řád, a to je to, o co se ve stavbách našeho ateliéru snažíme. A jak se hledá ve stavbách řád? Já si říkám, že když mi to teď vysvětlíte, tak najdu nějakou paralelu a najdu snadněji řád i v životě.

prof. Ladislav LÁBUS, architekt; děkan Fakulty architektury ČVUT v Praze:
To se těžko vysvětluje a ono už je to dlouho, když jsem dával ten rozhovor, a toho řádu je čím dál míň, jo, a toho neřádu je čím dál víc jak ve společnosti, tak v architektuře, jo. Ale je pravda, že mě to vlastně neustále nabíjí a sleduju to hledání toho řádu v přirozeným světě, kdy prostě vznikaly krásný stavby a jako samozřejmost a ne jako individuální počiny velkejch architektů.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Pojďme být konkrétní. Někdo se na vás obrátí a řekne, pane architekte, já bych chtěl, abyste mi tady dal dohromady tenhle starý dům, Palác Langhans třeba, nebo jinou stavbu. Jak vypadá to hledání řádu v těch starých stavbách, úplně prakticky. Jdete do toho domu jako první, vezmete si plány jako první, co uděláte?

prof. Ladislav LÁBUS, architekt; děkan Fakulty architektury ČVUT v Praze:
Všechno. Jdete tam...

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
V jakém pořadí?

prof. Ladislav LÁBUS, architekt; děkan Fakulty architektury ČVUT v Praze:
...vemete si plány, děláte průzkumy, snažíte se pochopit ten dům a vlastně ho vyčistit a zbavit těch nánosů, který prostě na sobě má, a já jsem pro tu paní Meisnerovou, s kterou jsem dělal Langhans, nedávno dokončil rekonstrukci domu na rohu Italský a na ulice Na Smetance tady vedle.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Mimochodem moc krásný dům, povedl se.

prof. Ladislav LÁBUS, architekt; děkan Fakulty architektury ČVUT v Praze:
A to prostě jsou takový zážitky na celej život, to není vlastně jenom o domech, ono je to vlastně o lidech.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Jinými slovy, ten majitel toho domu, když je osvícený, tak je to všechno jednodušší pro toho architekta.

prof. Ladislav LÁBUS, architekt; děkan Fakulty architektury ČVUT v Praze:
No, já nevím, jestli musí být osvícený, ale je důležitý, když si rozumějí architekt a investor.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Já bych pořád se hrozně ráda dopracovala k tomu řádu. Vy odklidíte ty nánosy a ten původní řád toho domu hledám kde? Hledám ho v uspořádání těch místností, ve velikosti toho prostoru, v jeho funkčnosti. V čem to, v čem to je?

prof. Ladislav LÁBUS, architekt; děkan Fakulty architektury ČVUT v Praze:
No, on řád je už v tom, že dřív byl danej tím, že ty stavební technologie hodně omezovaly de facto architekturu, protože se okno prostě dalo udělat jen tak a tak široký. A hloubka místnosti nebo velikost místnosti byla daná prostě těma stavebníma technologiemi. My dneska žijeme v době, kdy se to dá ještě ocelovejma betonovejma konstrukcema jako všechno jakoby přeměnit, že, že se nám vlastně podařilo to, že nejsme tak závislí na těch technologiích, jako když si prostě v lidový architektuře někdo stavěl domek z bláta, hlíny a z kamenů, který našel někde. A ale ona ta svoboda, která vlastně je nám dneska dána těma moderníma technologiema, právě trošku spěje k tomu, že, že vlastně to nemá ten společnej řád, jo, a ale on ten řád je taky nebo neřád je v našich hlavách, jo, že vlastně my jsme dneska prostě posedlí tím, že každej dům by měl bejt jinej a individuální a geniální a na skvělýho architekta na to potřebujete a lidi dřív asi neměli tuhle tu starost a prostě potřebovali si jenom vystavět nějaký přístřeší a...

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Jak to, že bylo to tedy tím, že, že vlastně v minulosti ty vesnice nebo celé vesnice a města bez jakéhokoli řádu vypadaly tak malebně. Dneska máme úřady stavební, prostě máme nějaké územní plány, lidi, kteří to hlídají, všechno se plánuje, stará se a tak dále. V minulosti to nebylo. A vy teď říkáte, že vlastně, že to vypadá, že ti naši, ti naši předkové to dokázali lépe než my s moderní technikou, s moderními plány. Je to pořád v tom řádu?

prof. Ladislav LÁBUS, architekt; děkan Fakulty architektury ČVUT v Praze:
Dokázali to lépe, protože to dělali nějakým přirozeným způsobem, tak jak jim dala tradice a i ohledy k sousedovi, kdežto v dnešní době vlastně se to musí regulovat, hlídat, jo, a vlastně ta přirozenost toho světa stavění nám prostě vymizela.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Kam byste zavedl člověka, který by přijel z ciziny a chtěl by vidět nejlepší českou architekturu současnosti?

prof. Ladislav LÁBUS, architekt; děkan Fakulty architektury ČVUT v Praze:
No, já myslím, že bych toho člověka nemusel nikam zavádět, on by se podíval do Googlu nebo do nějakýho průvodce a šel by se podívat na Tančící dům.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
To jste se toho ale velmi jednoduše a elegantně zbavil té mojí otázky.

prof. Ladislav LÁBUS, architekt; děkan Fakulty architektury ČVUT v Praze:
Já vím, ale ta otázka není jednoduchá na ni odpovědět. A já si myslím, že prostě Praha se velice změnila za posledních 25 let, že jo, a změnila se v tom, že se určitý věci vyčistily, vyjasnily, probarvily a tak dále, ale zároveň, zároveň se změnila tak, že jsou místa, kam už Pražák vlastně nerad chodí, protože jsou věnovaný turismu, jo. A takže já nevím, co bych poradil.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Profesor Ladislav Lábus, architekt, dnes host Dopoledního Radiožurnálu.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
A mým hostem je architekt, profesor Ladislav Lábus. Ptáte se ho na webových stránkách Radiožurnálu třeba i na současný trend zateplovat domy nebo na popularizaci architektury v Česku a architektonické soutěže.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Architekt Ladislav Lábus je dnes hostem Dopoledního Radiožurnálu. Jak dlouho trvá architektovi, než najde vlastní styl?

prof. Ladislav LÁBUS, architekt; děkan Fakulty architektury ČVUT v Praze:
No, to záleží na tom, jestli hledá vlastní styl, a my jsme možná trošku posedlí tím, že každý by měl mít vlastní styl. A protože vlastně dneska neexistuje sloh nebo dobovej, dobovej styl, kterej by nás svazoval, aspoň si to myslíme, jo, ale možná opak je pravdou. Prostě jsme v tý době nějak zakotvený a myslíme, tak jak si myslíme, že máme dneska myslet.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Když se podívám na rekonstrukce některých vašich staveb nebo na rekonstrukce staveb, které jste udělal, mám pocit, že vy patříte spíš, kteří se snaží sloužit té stavbě, než že by tam chtěli nějakým zásadním způsobem něco ze sebe prosazovat. Vnímám to dobře?

prof. Ladislav LÁBUS, architekt; děkan Fakulty architektury ČVUT v Praze:
No, možná je to taková bivalentní poloha, že já rád sloužím, ale zároveň jsem rád, když se tam můžu uplatnit, jo. Takže, takže hledám vlastně takový rekonstrukce, kde je možný něco novýho přidat.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Něco nového předat v jakém slova smyslu, abych to lépe pochopila, nebo aby to lépe pochopil někdo, kdo třeba neviděl některé vaše rekonstrukce nebo domy, které jste postavil.

prof. Ladislav LÁBUS, architekt; děkan Fakulty architektury ČVUT v Praze:
No, já mám rád, když se vlastně v tý rekonstrukci uplatní nejen to, že se vyčistí ten dům a zrenovuje, ale když se tam uplatní současná doba a současný prostě, současnej život a přání těch investorů, pro který to děláte, a vlastně i těch architektů, který na tom pracujou, jo. Takže, takže si myslím, že je fajn ta poloha, kdy vlastně se něco zrenovuje a zároveň se něco přidá tomu domu.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Já jsem tady měla nedávno člověka, se kterým jsem mluvila o inteligentních domech, o tom, co všechno je možné v rámci té moderní techniky. Jak vám se to líbí?

prof. Ladislav LÁBUS, architekt; děkan Fakulty architektury ČVUT v Praze:
Já jsem se k tomu kdysi vyjádřil v nějakým rozhovoru. Já mám rád blbý domy teda. Já jsem prostej člověk.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Co je to blbý dům? Popište mi ho.

prof. Ladislav LÁBUS, architekt; děkan Fakulty architektury ČVUT v Praze:
Normální.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Čtyři stěny, střecha, nějaká okna, a to je všechno.

prof. Ladislav LÁBUS, architekt; děkan Fakulty architektury ČVUT v Praze:
No, je to dům, kterej se nemusím učit, jako když si koupím novej telefon, tak k tomu potřebuju návod, jo, já mám rád domy, kde se prostě orientuju sám od sebe a vím, kde si mám zatopit a jak fungujou.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Když se ptali vynikajícího cellisty Pabla Casalse, proč i v 91 letech neustále piluje hru na violoncello, tak on jim řekl, dělám to proto, že věřím, že stále ještě dělám pokroky. Jak to máte vy v architektuře?

prof. Ladislav LÁBUS, architekt; děkan Fakulty architektury ČVUT v Praze:
Já si velice vážím pana Casalse, to jsem rád, že jste mně tenhle citát jako tedy předložila. Ale svým způsobem to tak je, ale asi je něco jinýho hrát na violoncello a dělat domy.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
A v čem? Já si myslím, že vlastně když někdo věří tomu, že se může ještě někam posunout, a zároveň jsem četla nějakého teoretika architektury, který o vás napsal, že ještě čeká na nějaké Lábusovo překvapení. Myslím, že to byl Rostislav Švácha, tak...

prof. Ladislav LÁBUS, architekt; děkan Fakulty architektury ČVUT v Praze:
To je optimista.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Ne, mě by to vážně zajímalo, protože já věřím třeba tomu, že ve své profesi, když člověk tu práci dělá, tak se neustále nějakým způsobem posouvá, něco mu to nového říká, ať už se jedná o pokus, o omyl nebo o zdařilou stavbu. Ptám se na obecný princip.

prof. Ladislav LÁBUS, architekt; děkan Fakulty architektury ČVUT v Praze:
Já si myslím, že důležitý je uchovat si určitou čerstvost myšlení a vlastně dětskej názor a určitou naivitu a víru, že je ještě možný něco novýho udělat, a to se nedědí, jo, to je, to je vlastně vlastnost, o kterou je třeba pečovat, a někomu je možná dána a někdo k ní dospívá, a to si myslím, že je základ toho, na co se ptáte.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Hostem Dopoledního Radiožurnálu je dnes děkan Fakulty architektury ČVUT v Praze, profesor Ladislav Lábus, architekt. Já mám, pane profesore, takový zvláštní pocit, že vás týrám u toho rozhovoru. Je to tím, že jste introvert?

prof. Ladislav LÁBUS, architekt; děkan Fakulty architektury ČVUT v Praze:
Já jsem introvert, ale otevřu se vám a necítím se být týrán.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Děkuji za laskavost. Já jsem si říkala, jak těžké to pro vás musí být, když vlastně už tolik let, kolik to bude, přes čtvrt století učíte na ČVUT, kdy vlastně je potřeba neustále komunikovat, když potom máte svoji práci, svůj ateliér, kde je taky potřeba neustále komunikovat. Tak jak to zvládáte?

prof. Ladislav LÁBUS, architekt; děkan Fakulty architektury ČVUT v Praze:
Já se učím učit a komunikovat.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Dobře. Pojďme na otázky našich posluchačů, je jich mnoho. Chci se zeptat, zda pan Lábus je jako děkan otevřený i k názorům, které sám nezastává a podporuje ve škole širší paletu názorových proudů.

prof. Ladislav LÁBUS, architekt; děkan Fakulty architektury ČVUT v Praze:
Myslím si, že ano. Škola je otevřená spoustě názorů, my máme na Fakultě architektury ČVUT 38 architektonických ateliérů, který je každý prostě svébytný, a každý ten vedoucí toho ateliéru má poměrně velkou platformu na to, aby uplatnil svý názory, ale, ale je pravda, že je to svázáno tím, že mají studenti předepsaný určitý témata prostě těch ateliérových prací, který by měli zpracovat.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Vy jste vloni jako poprvé na ČVUT akreditovali krajinářskou architekturu. Jaký je zájem?

prof. Ladislav LÁBUS, architekt; děkan Fakulty architektury ČVUT v Praze:
No, zájem je menší než o architekturu nebo o design, ale, ale asi si myslím, že v rámci tohohle oboru, kterej má prostě užší spektrum zájemců, tak si myslím, že ten zájem je poměrně dobrý.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Když se Ladislav Lábus podívá na českou krajinu. Co mu v ní chybí a co mu přebývá?

prof. Ladislav LÁBUS, architekt; děkan Fakulty architektury ČVUT v Praze:
No, musím říct, že spíš že mi tam něco nechybí, ale spíš přebývají ty zásahy, který se v český krajině v posledních letech stávaj, a bohužel mám pocit, že, že v posledních 25 nebo 26 letech jsme dosáhli svobody, ale ta svoboda se projevila negativně právě v krajině a že to, co za minulýho režimu vytýkáme, že se stavěly nějaký sila nebo já nevím co, tak, tak vlastně se možná mnohem hůř poškodila krajina v posledních 25 letech, kdy si myslíme, že žijem ve svobodě, ale tu svobodu projevujem vlastně nekulturním přístupem ke kraji.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Já nevím, jestli tohle je paralela, která snese srovnání, ale architektura První republiky, která netrvala tak dlouho jako vlastně současné období po roce 1989, se jevila přece jenom poněkud vytříbenější a méně chaotická než ta současná. Čím to je? Jsou to ty technologie, možnosti?

prof. Ladislav LÁBUS, architekt; děkan Fakulty architektury ČVUT v Praze:
Tak asi to souvisí s tou dobou, že, že vlastně nebyla tak otevřená a zmatená a jako dnešní doba, ale zároveň mám pocit, že ty lidi za První republiky možná o něco víc spojovala, než, než spojuje dneska nás.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Pojďme na další otázky našich posluchačů. Asi 5 možná 7 z nich se týká zateplování programu Zelená úsporám. Tady je otázka na zateplování vilek z 20. a 30. let minulého století. A tady další je obecnější, že se posluchač píše, že domy jsou stále více uniformní a stávají se z nich sarkofágy.

prof. Ladislav LÁBUS, architekt; děkan Fakulty architektury ČVUT v Praze:
No, tak zateplování, tak každá doba něčemu věří, no, my věříme zateplování, tak zateplujem, a myslím si, že vlastně to děláme, ačkoliv nevíme, co to udělá za 30 let na těch domech, jo. Takže zateplování je asi důležitý a ušetříte na tom a dostanete na to peníze od státu, tak zateplujme se.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Říká muž s takovými lehce sarkastickými jiskřičkami ve svých očích. Úplně jednoduše, kdybyste vy měl rodinný domek z 20. a 30. let, necháte si ho zateplit?

prof. Ladislav LÁBUS, architekt; děkan Fakulty architektury ČVUT v Praze:
No, rozhodně by to vycházelo i z úvahy, jestli je to vhodný pro ten dům, nebo ne, protože kdybych měl secesní vilu, tak bych ji asi nezateploval, protože bych ji zničil. Kdybych měl dům, který prostě nemá na sobě nějakou dekoraci a ozdoby a neprojevilo by se to na něm, tak bych ho asi zateplil, že jo, ale zároveň bych přemejšlel o tom, co to tomu domu přinese, a jestli je izolovaný a jestli vlastně ta úprava vlastně nebude k horšímu, protože to, že to zateplím a dám na to novodobou omítku, znamená taky to, že vlastně ten dům přestane dýchat. A já mám rád domy, který dýchají.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Ladislav Lábus je dnes hostem Dopoledního Radiožurnálu. Ptáte se ho na všechno možné, třeba i na názor na zbourání hotelu Praha. Více za okamžik.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Profesora Ladislava Lábuse, architekta, se ptáte v dnešním Hostu Dopoledního Radiožurnálu. Zdeněk Jírů se ptá na váš názor na zbourání hotelu Praha. Píše. "Vím, že se na Hanspaulku urbanisticky nehodil, ale demolice mi přijde jako nejhorší možná varianta."

prof. Ladislav LÁBUS, architekt; děkan Fakulty architektury ČVUT v Praze:
No, já jsem ten dům neměl příliš rád, nebylo to z mýho srdce, ale zároveň se musím přiznat, že jsem nebyl rád, když se boural.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Takže optimální řešení by bylo přestavba, rekonstrukce?

prof. Ladislav LÁBUS, architekt; děkan Fakulty architektury ČVUT v Praze:
Každej dům se dá asi rekonstruovat. Takže mohl se asi rekonstruovat, jo.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Slávek se ptá, jestli pracujete jako architekt i pro veřejný sektor a pokud ano, jaké s tím máte zkušenosti.

prof. Ladislav LÁBUS, architekt; děkan Fakulty architektury ČVUT v Praze:
Musím se přiznat, pro veřejný sektor pracuju, samozřejmě pracuju, ale není to dominantní tahle ta poloha. A u veřejného sektoru máme zkušenost takovou, že ačkoli by člověk měl očekávat určitou stabilitu, tak je to naopak, jo, soukromej investor ví, co chce a, a nehrozí tam to, že po volbách prostě bude mít jinej názor.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Máte teď nějaký zajímavý projekt, na kterém pracujete?

prof. Ladislav LÁBUS, architekt; děkan Fakulty architektury ČVUT v Praze:
Mám.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
A co to je?

prof. Ladislav LÁBUS, architekt; děkan Fakulty architektury ČVUT v Praze:
Mám jich víc a nechci o nich mluvit.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Tak vůbec?

prof. Ladislav LÁBUS, architekt; děkan Fakulty architektury ČVUT v Praze:
No...

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Já bych ráda věděla, co vás naplňuje radostí a očekáváním, jak to dopadne.

prof. Ladislav LÁBUS, architekt; děkan Fakulty architektury ČVUT v Praze:
Mě naplňujou radostí všechny projekty. A co mě nenaplňuje radostí je to, že se v dnešní době už skoro nedá projektovat, protože je tak snadný proti něčemu protestovat, že vlastně je velice obtížný něco postavit.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
A teď se bavíme o památkářích nebo o ochráncích přírody nebo ... Můžete být konkrétní?

prof. Ladislav LÁBUS, architekt; děkan Fakulty architektury ČVUT v Praze:
No, památkáři ... já v poslední době nemám problémy s památkářema, protože si myslím, že asi myslím podobně jako oni, a ale, ale mám problémy s tím, že prostě lidi nemají rádi, když se někde něco novýho staví.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
A nebylo to tak vždycky, že když měl přijít, jenom si vzpomenu na Chobotnici Jana Kaplického, koneckonců i Tančící dům neměl příliš kladné ohlasy, a to ještě ani nestál.

prof. Ladislav LÁBUS, architekt; děkan Fakulty architektury ČVUT v Praze:
No, já si myslím, že ta dominance těch protestů se stala opravdu, se dostala do pozice, která je opravdu, prostě dělá ten proces de facto uzavřeným, že jo, a že dneska to není jenom vlastně způsob reakce nějakejch spolků, ale že vlastně se podobně chovají městský části.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Poslední otázka. Anna píše: "Pane profesore, kde je prostředí vašemu oku i duši milé?" Mě by zajímalo, kam chodíte na procházky.

prof. Ladislav LÁBUS, architekt; děkan Fakulty architektury ČVUT v Praze:
No, je pravda, že já se vždycky zastávám sídlišť, ale na sídliště na procházky nechodím. Spíš směřuju do centra města. A jinak jsem rád v krajině, kde nemusím se dívat na žádný baráky.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
To znamená v lese, polní cesta někde prostě vedoucí do daleka a tak dále.

prof. Ladislav LÁBUS, architekt; děkan Fakulty architektury ČVUT v Praze:
Přesně tak.

Lucie VÝBORNÁ, moderátorka:
Profesor Ladislav Lábus, architekt, dnes byl hostem Dopoledního Radiožurnálu. Děkuji, že jste si na nás udělal čas, ať se vám vede.

prof. Ladislav LÁBUS, architekt; děkan Fakulty architektury ČVUT v Praze:
Děkuji za pozvání.

Zdroj: 
Radiožurnál