Chátrající stavba, která spojuje pražské Holešovice s Libní, je cennou památkou na éru konstruktivistické architektury. Rozhodně stojí za záchranu. Ta se ale sotva bude moci obejít bez radikálních zásahů do jeho konstrukce.
Nejdelší pražský silniční most přes Vltavu byl postaven v letech 1925–1928 podle projektu slavného architekta, urbanisty, designéra, teoretika a pedagoga Pavla Janáka (1882–1956). Ten byl – spolu s Janem Kotěrou a Josefem Gočárem – zřejmě nejvýznamnější osobností české architektury dvacátého století.
Jeho tvorba postupně reagovala na proměny stylů od moderny, art deca, holandského racionalismu a neoklasicismu až po konstruktivismus a funkcionalismus. Janák navíc vytvořil v roce 1911 zcela originální a dnes tolik obdivovaný architektonický kubismus. Proslul rovněž jako autor urbanismu pražské Baby, kolonie moderních rodinných domů (v jednom z nich v ulici Nad Paťankou také sám bydlel).
Respektované jsou přitom rovněž jeho citlivé rekonstrukce památek – radničního bloku na Staroměstském a Malém náměstí, Černínského paláce a posléze i Pražského hradu, jehož byl po Plečnikovi hlavním architektem. Podle jeho návrhu byly rekonstruovány letohrádek královny Anny, Míčovna nebo Jízdárna. Slovinského architekta Jožeho Plečnika nakonec také v roce 1921 nahradil na postu profesora Uměleckoprůmyslové školy. Takzvaný kubismus
Krom toho byl Pavel Janák spolupracovníkem mostního oddělení městského stavebního úřadu v Praze. Vletech 1909–1912 projektoval spolu s významným mostním konstruktérem Františkem Menclem (1879–1960) první celobetonový most, vedoucí z Holešovic Buben na Štvanici. Na dekoraci tohoto elegantního díla ve stylu kotěrovské moderny se podíleli sochaři Ladislav Kofránek, Jan Štursa a Otto Gutfreund.
Janákův původní projekt z roku 1925 počítal i s konstruktivistickými budovami na obou březích.
Není tedy divu, že mu byl v polovině dvacátých let svěřen úkol navrhnout most, který by spojil Holešovice také s Libní. Na jeho návrhu opět spolupracoval s Františkem Menclem. V té době již ale opustil ozdobný styl národního dekorativismu a most navrhl v konstruktivistickém stylu, podobně jako administrativní paláce, které nakreslil na obou jeho předpolích. Ty však nebyly nikdy postaveny.
Z tvaru a funkce mostu s oblouky, pilíři, konzolami a schodišti vyplývá, že některé prvky jsou okoseny, což zřejmě nemálo lidem připomíná kubismus, a označují proto most za kubistický. Tak tomu ovšem není. Svérázný expresivní styl totiž Janák doložitelně opustil již v roce 1913 poté, co se mu ho nepodařilo prosadit. Ani obloučkový dekorativismus, označený v roce 1930 Janákovým odpůrcem Zdeňkem Wirthem pejorativně jako rondokubismus, už ve skutečnosti s kubismem nemá nic společného.
Jde spíše o reakci na meziválečný styl art deco (v Janákově tvorbě ho reprezentuje pražský palác Adria nebo pardubické krematorium). Nelze se tedy zbavit dojmu, že spojování dnes mezinárodně ceněného kubismu s Libeňským mostem je spíše účelové a má pomoci jako další argument pro jeho záchranu.
Takových falešných berliček přitom není ani trochu zapotřebí. Jde totiž o sebevědomé dílo avantgardní architektury, která je pro meziválečné Československo tohoto období symptomatická a těší se dnes stejné pozornosti expertů jako kubismus. Jako Karlův most
Libeňský most (dříve také Baxův či Stalingradský) je dnes v bídném stavu. Stačí si jen zběžně prohlédnout pilíře, aby i laikovi bylo jasné, že dílo, které nikdy neprošlo rekonstrukcí, je na tom katastrofálně. Betonová konstrukce je popraskaná, ocelová výztuž místy obnažená a zkorodovaná.
Není to záležitost posledních let, problémy jsou známy už po desetiletí. Nijak tedy nepřekvapuje, že posudek respektovaného Kloknerova ústavu stavebních konstrukcí při ČVUT se hemží slovem "kritický". Konstatuje přitom také, že případná rekonstrukce mostu by byla nákladnější než stavba nového.
Janákův původní projekt z roku 1925 počítal i s konstruktivistickými budovami na obou březích.
Jak tedy postupovat? Libeňský most není katedrála sv. Víta. Ale i u těchto nejcennějších památek s řadou zachovalých autentických středověkých prvků nesmírné hodnoty jsme čas od času nuceni vyměňovat rozpadající se kamenné zdivo a nahrazovat jej kopiemi. Není tedy důvod, proč by devadesát let starou zničenou konstrukci Libeňského mostu nemohla nahradit nová.
Samozřejmě s tím, že bude mít – jako přesná kopie – stejnou povrchovou úpravu i veškeré detaily jako dosluhující originál. U vnitřních skrytých prvků, jako je ocelová výztuž nebo různá potrubí, pak samozřejmě není nezbytně nutné takovou nákladnou exaktnost vyžadovat. Není ostatně neopodstatněné se domnívat, že sami autoři by takový kompromisní (a tedy i ekonomicky přívětivější) přístup považovali za správné řešení.
Naopak na první pohled nesmyslné a zcela iracionální jsou úvahy o případném rozšíření mostovky. Stavba byla již od počátku navržena velmi velkoryse a navíc nebyla a není dopravně nějak zvlášť zatížena. Pokud jde o cyklostezky, jsou-li tu vůbec nutné, pak by je mohly do budoucna pojmout i stávající chodníky. Chodců tu totiž bývalo a je víc než poskrovnu.
URL| http://www.lidovky.cz/dilema-na-libenskem-moste-chatrajici-pamatka-zaslo...