VYSOKOŠKOLSKÝ TRH V ČESKU SE DEMOKRATIZUJE. UŽ NENÍ NUTNÉ JEZDIT ZA VZDĚLÁNÍM DO PRAHY. NAOPAK LECKDY JE LEPŠÍ VYDAT SE NA STUDIJNÍ VANDR Z METROPOLE.
Na počátku byla Praha. Pak možná tu a tam Brno. Ale že by se druhá nejlepší informatika mohla učit ve Zlíně? Nebo třetí nejlepší ekonomie v zemi v Hradci Králové? Či druhá nejlepší sociologie v Plzni? To už není jen rána pro nabubřelý univerzitní pragocentrismus.
To je doslova rozval letitého všeobecného přesvědčení, že když chcete v Česku dobré vzdělání, kupte si lístek do Prahy či Brna. Žebříček vysokých škol Hospodářských novin ukazuje, že mimo metropole čím dál častěji vznikají velmi dobré veřejné školy, které si našly svoji niku na trhu a cíleně se snaží prosadit výzkumem, spoluprací s komerčním sektorem či třeba mezinárodní výměnou.
Kdyby se rozhodovalo o kvalitě škol jen podle reputace, nebyl by to v českých zemích zase takový rozdíl oproti roku 1348. Univerzita Karlova v Praze má stále renomé, se kterým nemůže nikdo v Česku soupeřit. Minulý rok prestižní MIT Technology Review publikoval zajímavý žebříček škol nikoliv nejlepších (jak se každý snaží hodnotit), ale nejvlivnějších.
Vědci z francouzské University of Franche-Comté hodnotili univerzity nikoliv podle vědy či kvality studia, ale podle algoritmu pagerank, který se využívá k relevantnímu vyhledávání na internetu. Výsledkem bylo senzační 34. místo pro Univerzitu Karlovu, tedy na dohled od špičky Cambridge, Oxfordu či Harvardu. Brněnská Masarykova univerzita byla až 231. a dál to raději ani nezmiňujeme.
Ale vysokoškolské vzdělání samozřejmě není jen silná historie a zálusk na studia v jednom z nejhezčích měst Evropy. To dosvědčují i pravidelné mezinárodní srovnávací žebříčky univerzit QS World University Rankings či takzvaný Šanghajský žebříček ARWU. Univerzita Karlova sice podle QS stále válcuje konkurenty v akademické reputaci, ale například v reputaci u zaměstnavatele už je výše ČVUT.
Masarykova univerzita má více mezinárodních studentů. A Vysoká škola ekonomická má ke své velikosti relativně více zahraničních pedagogů.
A pod tímto obecným trendem, kdy velké univerzity mění kurz logicky mnohem pomaleji než pružnější menší školy, se odehrává souboj v jednotlivých oborech. A ten je nevyhnutelný, zdravý a republice prospěšný.
Ničemu neprospívá, aby to nejlepší vzdělání v Česku bylo koncentrováno na pár čtverečních kilometrech v hlavním městě. Někde je samozřejmě Praha stále nedostižná. Institut ekonomických studií na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy se historicky rozjel jako malé elitní pracoviště s dobrou vědou a mezinárodní spoluprací. Není se tedy čemu divit, že pravidelně vyhrává žebříček o nejlepší ekonomii v zemi.
A vlastně je to tak trochu nefér k fakultám Vysoké školy ekonomické v Praze, které jsou mnohem masovější. Ale za těmito stálicemi například ekonomika v Hradci Králové ukázala, že když si víc hledí vědy, už to nemusí být až šesté místo v hodnocení, ale těsně třetí. Některé obory pak už zcela rozbily pražsko-brněnský duopol. Například sociologie, kde se výrazně zlepšila Plzeň a dostala se na druhé místo.
Jistě, všechny tyto výzkumy jsou velkou generalizací, ale obecný trend, že ve vysokoškolském rybníce plave čím dál více regionálních štik, se nedá zpochybnit. A to vůbec nepočítáme soukromé školy, které si prožily svá divoká bohatýrská léta a nyní se (alespoň některé) úspěšně snaží výrazně vylepšit svou kvalitu.
Srovnávání vysokých škol je tak svým způsobem čím dál těžší. Z letité společné touhy nabrat co nejvíce studentů se vydělují velké školy s cílem omezit masovou výrobu vysokoškoláků a naopak menší univerzity s jasným cílem excelovat buď ve vědě, nebo ve spolupráci s regionálním komerčním sektorem. Proto například Tomáš Zima jako první rektor Univerzity Karlovy před dvěma lety nastupoval s cílem snížit počet bakalářů a zlepšit výuku vyšších stupňů studia.
Samozřejmě že na celkových výsledcích univerzit se reputační předstih Univerzity Karlovy bude ještě dlouho projevovat (aktuálně je podle QS 279. na světě, ČVUT až 451. a pak teprve další školy). Ale v jednotlivých oborech je už mnohdy vidět, že aktuální prvenství v oboru nemusí vydržet nijak dlouho. Někdy ani rok. Tak je to ale dobře: z hlediska zdravé univerzitní konkurence. I z pohledu uchazečů, kterým se otevírá čím dál zajímavější výběr, kde strávit vysokoškolská léta.