Datum zveřejnění: 
19. 1. 2016

V roce 1929 přihlížel otevření Libeňského mostu Tomáš Garrigue Masaryk. Teď má stavba jít k zemi. Posudek, který to městu radí, je ale podle odborníků zavádějící.

PRAHA Libeňský most lze opravit. Ale draze a s nejasnými výsledky. Jednodušší a ekonomicky výhodnější je podle posudku Kloknerova ústavu ČVUT most zbourat a postavit nový. O nejnovější studii se má při rozhodování o osudu významné architektonické památky dnes opírat pražská rada. A koncem ledna také zastupitelstvo. Odborníci ale tvrdí, že studie má řadu pochybení.

Přinejmenším proto, že zatímco na nový most je hotový projekt, materiál, který by se detailně zabýval opravou, neexistuje. A posudek měl zhodnotit obě varianty. "To, že není projekt opravy ani soupis prací, je v posudku zkonstatováno jako fakt.

Autoři studie se pak sami pustili do kostrbatého hodnocení, kolik by oprava stála. To je ale otázka subjektivního přístupu. Nejdřív totiž musíte vědět, jak budete most opravovat. Teprve když máte zvolený technologický způsob, můžete také určit náklady," vysvětluje bývalá ředitelka Úseku kontroly kvality staveb na Ředitelství silnic a dálnic Miloslava Pošvářová.

Na to, že se Kloknerův ústav prakticky nezabýval variantou rekonstrukce, upozorňuje i ředitel pražského Institutu plánování a rozvoje Petr Hlaváček. Podle něj by navíc město mělo nechat most namísto bourání opravit i přesto, že by to bylo dražší.

"I kdyby se tato varianta opravdu ukázala jako nákladnější, jsme pro variantu citlivé rekonstrukce. Most tvoří neprávem opomíjenou architektonickou hodnotu, jejíž zachování za vyšší náklady a delší čas rozhodně stojí," říká Hlaváček. To, že je most významná památka, tvrdí i Česká komora architektů.

Podle ní je Libeňský most v detailech, jako je například schodiště, osvětlovací stožáry nebo patní klouby, v kubistickém slohu. "Je odrazem českého specifika, jež nemá ve světě obdoby a jež České republice získalo v zahraniční patřičný věhlas," shrnuje tisková mluvčí komory Zuzana Hošková.

Je to památka

Česká komora architektů proto podporuje snahy o to, aby se most stal národní památkou. O to zažádal Klub Za starou Prahu, jenže neúspěšně. Odbor památkové péče ministerstva kultury to odmítl už v roce 2004. Klub žádost znovu inicioval loni v srpnu s tím, že má nové poznatky.

Jenže znovu neuspěl. Paradoxní přitom je, že památkáři svůj zamítavý postoj odůvodnili tím, že most je ve špatném stavu. "V minulosti vydané rozhodnutí o vysoké architektonické kvalitě mostu nepochybovalo, nejde tedy o novou skutečnost. Důvodem, proč most nebyl prohlášen za kulturní památku, byl jeho statickým posudkem doložený špatný technický stav a veřejný zájem na rozšíření.

Ministerstvu kultury nejsou známy žádné doložené nové skutečnosti, které by se týkaly technického stavu mostu. Nové řízení v téže věci nebude zahajovat," píše se v rozhodnutí.

Jenže veřejný zájem na rozšíření mostu v podstatě taky padl. Nový most by měl být dle projektu Technické správy komunikací široký 26 metrů, tedy o pět metrů širší než stávající. A měl by být čtyřproudý. To ale teď radní pro dopravu Petr Dolínek (ČSSD) vyloučil. Most totiž nemá být důležitou dopravní tepnou, ale má mít lokální charakter. Místo dalších pruhů pro auta je zájem o oddělený pruh pro cyklisty a pro pěší.

I nová šířka mostu se jeví jako problematická. Za prvé proto, že nemá žádné opodstatnění – není studie dopravní obslužnosti, o kterou by se nový rozměr (most by mimochodem ústil do užší ulice) opíral.

Novou šíři je ale třeba brát v úvahu ještě kvůli jedné věci: "Údržba tak širokého mostu je samozřejmě nákladnější. Konstrukce potřebujeme navrhovat ekonomicky přijatelně, ale stejně přijatelné by měly být i náklady na údržbu. Široké mosty sbírají více vody, navíc logicky opravujete i větší plochu," míní Pošvářová.

Posudek pro viníka

Odbornice na kvalitu dopravních staveb navíc nesouhlasí s tím, že pokud by se most opravil, vydržel by jen 20 let, jak analýza Kloknerova ústavu uvádí. I životnost opravy totiž závisí na zvolené technologii. Jenže to nikdo neudělal. "V první řadě je zvláštní, že posudek objednával někdo, kdo je za současný stav mostu zodpovědný a kdo problém způsobil," podivuje se Pošvářová.

Posudek zadávala Technická správa komunikací, příspěvková organizace Prahy, jež má na starosti výstavbu, správu, údržbu a opravy pražských silnic, chodníků, mostů nebo tunelů. Odpovědná je tedy i za Libeňský most. "Od roku 1992, kdy zaznělo, že most je ve špatném stavu, protože do něj zatéká, nebyla odstraněna příčina.

Je to stejné, jako kdyby vám teklo do domu a místo abyste opravili střechu, tak budete vyměňovat nábytek," dodává expertka.
"O špatném technickém stavu se mluví několik let, a přesto jej nechal správce objektu chátrat," přidává se komora architektů.

Libeňský most *Pro veřejnost byl otevřen 29. října 1928 za účasti prezidenta Tomáše G. Masaryka a pražského primátora Karla Baxy, jehož jméno nesl po roce 1938 * Most spojující čtvrti Holešovice a Libeň změnil v průběhu let název několikrát: kromě Libeňského a Baxova (1938–1940, 1945–1950) se také nazýval Stalingradský (1950–1962) *

Byl postaven podle projektu architekta Pavla Janáka, autora Škodova paláce, Paláce Adria či Hlávkova mostu * Stavba je unikátní pro své kubistické prvky, které se objevují zejména na schodištích, osvětlovacích stožárech a patních kloubech * Od svého dokončení v roce 1929 neprošel zásadnější opravou či rekonstrukcí * Na stejném místě stál od roku 1903 provizorní dřevěnýmost
 

Autor: 
ELIŠKA NOVÁ
Zdroj: 
Lidové noviny