Pro někoho necitlivá socialistická obluda, pro jiného architektonický skvost hodný nejvyšší ochrany. Trojici budov v architektonickém brutalistním stylu nad pražským Národním muzeem má v budoucnu nahradit novostavba. Tak jako mnoho jiných děl poválečných architektů.
Klub za starou Prahu chce demolici někdejšího sídla Transgasu, nyní ústředí VZP, zvrátit tím, že ho navrhl na kulturní památku. O hodnotě staveb z přelomu 60. a 70. let minulého století ale bude muset přesvědčit ministerstvo kultury.
Transgas si zaslouží být památkou i podle historika moderní architektury a pedagoga z ČVUT Petra Vorlíka. A jeho seznam socialistických staveb hodných ochrany je mnohem delší - patří na něj třeba vysoká budova Strojimportu u stanice metra Želivského nebo Matematicko-fyzikální fakulta v Troji.
Před lety by si podle Vorlíka takovou péči zasloužily i jiné stavby, které jsou dnes už ale nenávratně zničené. Příkladem je třeba interiér karlovarského hotelu Thermal nebo liberecký obchodní dům Ještěd od Karla Hubáčka. "Je alarmující, že obrovským tempem mizí celá jedna etapa naší historie. Za pár let už nebude co zachraňovat. Další generace nám to bezesporu vytknou," míní Vorlík.
S tím souhlasí i teoretik architektury Adam Gebrian. Zdůrazňuje ale, že skutečně hodnotných staveb z dob socialismu je jen zlomek. Jejich likvidací však podle něj vymažeme celý jeden vývojový článek. "A každý, kdo ho bude chtít studovat, narazí na bílé místo a bude muset spoléhat pouze na reprodukce, které skutečnou fyzickou stavbu nikdy zastoupit nemohou," varuje Gebrian.
Podle historika Vorlíka by ministerstvo kultury mělo být v ochraně socialistických staveb aktivnější. "Standardní postup, kdy se vyberou nejcennější stavby, prohlásí se za kulturní památky, a díky tomu se je podaří uchovat pro další generace, zatím v případě této architektury nefunguje," dodává Vorlík. Na poválečných dílech si cení zejména prosklených fasád nebo do detailů propracovaných interiérů a bojí se, že je ministerstvo není schopné docenit.
Náměstek ministra kultury Vlastislav Ouroda tvrdí, že úřad se snaží jednotlivé stavby důkladně posuzovat. "Na rozdíl od starších vrstev historické architektury, kde je hodnotová struktura většinou nezpochybnitelná, je u staveb vzniklých v době socialismu (ne vždy ve špičkové kvalitě) obtížnější určit opravdu kvalitní reprezentanty dobové tvorby," vysvětluje náměstek.
Na tom, co je architektonický klenot, a co naopak klidně může ustoupit novým stavbám, se mnohdy nedovede shodnout ani odborná veřejnost. Historik architektury Zdeněk Lukeš by byl rád, kdyby stát chránil třeba bazén v Podolí. Ze tří budov Transgasu by ale zachoval jen jedinou.
"Obecně období totality znamenalo v architektuře velký úpadek, což bylo dáno třeba tím, že nebyly k dispozici kvalitní materiály," říká. Přiznává ale, že jeho mnohdy negativní vztah k socialistickým stavbám ovlivňují i vzpomínky na arogantní totalitní režim.
"Kdybychom se zeptali Pražanů, jak se jim líbí třeba žižkovský vysílač, tak asi najdeme více odpůrců u starší generace než u té mladé, která se na něj často dívá jako na zajímavou stavbu," zamýšlí se s tím, že s nástupem mladých odborníků by mohlo pokusů chránit i novější stavby přibývat. Naději v nastupující generaci vidí i Vorlík z ČVUT. "Jenom aby ještě měli co chránit," podotýká.