České vysoké učení technické už nevzdělává jen vysokoškoláky. Letos otevřelo svou vlastní základní školu
Pohybují se v univerzitních laboratořích, na chodbě potkávají vysokoškolské profesory, na oběd chodí do menzy. Řeč není o studentech, ale o dětech, které navštěvují první univerzitní základní školu u nás. V září ji otevřelo České vysoké učení technické. U stolů sražených k sobě sedí dvanáct chlapečků a holčiček. Na první pohled je vidět, že nejsou stejně staří, někteří patří do třetí třídy, někteří do první. Žáci malotřídky základní školy při ČVUT škrábou šroubky, mincemi i kancelářskými sponkami do tuší pokryté voskovkové kresby. Z černé se začínají vynořovat pestrobarevní motýli.
Při tom si děti s učitelkou Romanou Zikmundovou povídají o savcích. Už vědí, jakou mají teplotu těla, k čemu je jim srst, který savec je nejmenší a který největší. Po společné práci v takzvaném hnízdě (u sražených stolů) se přesunou zpátky do lavic. Čeká je šifrovačka, ale ještě předtím si protáhnou těla. "Vytáhni se, ruce ke stropu, výborně. Vyklepeme ruce, rozcvičíme zápěstí," řídí krátkou rozcvičku Romana Zikmundová.
Šifrované zadání
Děti už se nemohou dočkat slíbené šifry. Dvojice dostávají Morseovu abecedu. "Mám pro vás nějakou zprávu," přivádí pozornost k interaktivní tabuli učitelka. Do morseovky jim zašifrovala úkol z prvouky. Za pár minut je jasno: nakresli savce. Učitelka není v hodinách sama, ale s kolegyní Andreou Břeskou. "Děti si rozdělujeme na skupinky, někdy podle věku, někdy děláme každá to, co je nám v dané oblasti vzdělávání bližší," vysvětluje Romana Zikmundová s tím, že je důležité, aby si pedagožky sedly hlavně lidsky.
Skupinky dětí nejsou stabilní, třeba prvňák Kuba může v matematice pracovat na učivu druhé či třetí třídy se staršími dětmi. Někteří jeho vrstevníci jsou silnější zase ve čtení, jiní mají naopak v tomto ohledu rezervy. Ve skupinkách se děti učí vzájemně spolu vycházet. "Každý z nich je individualita, je prima z nich udělat kolektiv," podotýká Zikmundová. Univerzitní školu si pochvaluje, říká, že práce je to hezká, i když někdy vyčerpávající. "Děti se nespokojí s odpovědí, že teď nemůžu, nemám čas, vyžadují hodně kontaktu," hodnotí kantorka, která má patnáctiletou praxi ve státní škole, krátce i ve škole speciální a v pedagogicko-psychologické poradně.
"Práce nesmí být pro děti nuda, i zadání úkolu se snažíme ozvláštnit. Ráno přemýšlím, co pro kterou skupinku vytvořím, v reálu to ale někdy nejde uskutečnit. Děti udělají něco, co jsem nečekala, a tak je musím zabavit jiným způsobem. Je to hodně improvizace, stále musím reagovat na situaci ve třídě," dodává.
Děti mají možnost dělat některé věci se studenty. Asistují jim při sestavování mechanického papouška nebo jiného robota. Přibližně polovina z nich přišla z univerzitní školky Lvíčata při ČVUT, ostatní jsou "zvenku". Některé děti v mezičase, než malotřídka na půdě fakulty architektury vznikla, okusily klasickou školu. Jakmile ale byla možnost, vrátily se do vysokoškolských prostor. "Bylo to tam hrozné," ohrnuje nad školou tam venku nos třeťačka Bětka, "Tady nás naučí logicky myslet.
Nesedíme pořád na místě a nemusíme jen poslouchat," chválí novou školu. Baví ji chemie, ráda dělá pokusy, i když to maminka nevidí moc ráda. Až vyroste, chtěla by se Běta věnovat vědě. To druhá holčička ze třídy, prvňačka Karolína, vidí svou budoucnost jinde: "Chtěla bych být kadeřnicí." Dalších jedenáct dětí už jsou kluci. Celkově o školu, která je zaměřená na přírodní vědy, techniku a matematiku, mají větší zájem právě oni. "Univerzitní škola jim dává každý den prostor pro jejich zájmy a vyžití," říká její ředitelka Martina Hovorková. V klasické třídě, kde je 25 dětí, se může stát, že dítě během vyučování ani nepromluví. "To u nás nepřichází v úvahu," potvrzuje. Univerzitní prostředí znamená pro začínající školáky velký přínos samo o sobě. "Vidí tady věci, které spousta dospěláků nikdy neviděla, mohou do jednotlivých laboratoří, poznávají svět po technické stránce, vědí, jak funguje," pochvaluje si Martina Hovorková.
Sestroj něco, co se hýbe
Kontakt s vysokoškolskými studenty není pro žáky této základní školy žádnou vzácností. Praxe je taková, že jeden student spolupracuje vždycky zase jen s jedním dítětem. Společnému projektu jsou vyhrazeny dvě hodiny v měsíci. Děti si vymyslely například celoroční projekt Co se hýbe. Cílem a výstupem je sestavit něco, co se bude hýbat na jakýkoli pohon kromě spalovacího motoru," přibližuje kantorka Romana Zikmundová. Předem danou podmínkou je, že hotový výrobek musí opravdu fungovat.
Děti vkládají do projektu svou představivost, dospělí studenti je zase drží při zemi, aby si uvědomily, co je reálné. Původní obavy z přítomnosti malých dětí na univerzitní půdě se rozplynuly. "Nevidím žádné nevýhody, jen výhody. Po cestě do učeben naši žáci vidí, kam mohou směřovat. Vidí studenty, kteří tu kreslí, jsou to už dospělí lidé, a pořád chodí do školy, to je může už v raném věku motivovat pro vysokoškolské, a vlastně i celoživotní vzdělávání," připomíná vklad pro budoucnost ředitelka školy.
Až se škola rozroste (v plánu je vytvořit zde kompletní základní školu zahrnující všechny třídy), rozšíří se i práce dětí s prostředky, které jim univerzita poskytuje. "Od čtvrtého ročníku chceme mít speciální hodiny, zatím tomu říkáme vědecký seminář," prozradila Hovorková. Jednotlivci nebo skupinky žáků dostanou za úkol zpracovat určité téma, ale už nebudou mít žádného dospělého poradce, který by s nimi pracoval. "Musejí si sami rozvrhnout zdroje, postupy a čas. Je možné, že to ve čtvrté třídě nezvládnou, ale dostanou tu prostor pro to, aby se to naučily," připomíná ředitelka.
Rodiče k nám mají blízko
Přínosná je také užší spolupráce s rodiči. Některé děti se se svým rodičem setkají i v roli učitele. "Minulý týden jeden tatínek vyprávěl o včelách a včelaření, uvažujeme o včelařském kroužku. K jedné mamince půjdeme do laboratoře dělat fyzikální pokusy," říká ředitelka. Matky i otcové si podle ní uvědomují, jaké má menší škola pro jejich potomky výhody a více se zapojují do vzdělávacího procesu. Děti jsou zase rády, že se neztrácejí ve velkém kolektivu.
Základní škola Lvíčata, ČVUT
- První škola svého druhu funguje od letošního 1. září.
- Při zápisu by měli uchazeči prokázat schopnost logického myšlení.
- Kromě vysvědčení se známkami dostávají žáci i slovní hodnocení. * Univerzitní škola je soukromý subjekt financovaný ze státních dotací, prostředků ČVUT a školného. To stojí měsíčně 4500 korun.