Profesor Zdeněk Zavřel je český architekt a vysokoškolský pedagog, bývalý děkan Fakulty architektury. Krátce po absolvování studia architektury na ČVUT (1966) získal možnost stáže v rotterdamském ateliéru Van den Broek a Bakema, kterou absolvoval v letech 1968 až 1969. Po návratu do Československa se v roce 1970 stal členem legendární Školky SIAL v Liberci. Vysokou úroveň odborné práce prokazoval již v počátcích své samostatné tvorby, mezi jinými návrhem České boudy na Sněžce (1975). V roce 1978 emigroval do Nizozemska, kde začal pracovat v kanceláři Van den Broek a Bakema (kde působil už při své stáži), v roce 1985 se stal společníkem ateliéru s E. Bakemou a v roce 1989 založil v Rotterdamu vlastní kancelář. Realizoval řadu obytných a občanských staveb, k jeho nejvýznačnějším realizacím patří České centrum v Paříži (1997) či Nizozemská ambasáda v Ghaně (2001). Pedagogicky působil od roku 1980 do roku 1997 na Technické univerzitě v Delftu.
Vedle své praxe se Zdeněk Zavřel dlouhodobě aktivně podílel na rozvoji architektonické komunity. V roce 1990 založil Czechoslovak Architectural Foundation – Nadaci českých architektů žijících v zahraničí. Zásadní význam pak má jeho působení na pražské Fakultě architektury. V roce 2005 byl vyzván, aby se ve volbě ucházel o úřad děkana. Zvítězil, byl jmenován a ve funkci setrval po dvě volební období. K jeho přínosům patří mimo jiné iniciativa ke zřízení studijního oboru Průmyslový design, zavedení výuky ekologie a podpora environmentálních aspektů navrhování ve výuce. Uspořádáním workshopu Dutch Ladies, vedeného předními nizozemskými architektkami, podpořil krátce po nástupu do úřadu děkana v roce 2009 myšlenku rovného uplatnění žen v architektonické profesi.
Porota Pocty ČKA navrhla udělit ocenění Zdeňku Zavřelovi za „vlastní architektonickou práci, pro jeho konzistentní občanský postoj a službu architektonické komunitě, kterou prokázal jako děkan Fakulty architektury ČVUT ve dvou volebních obdobích“.
O ocenění informovala tato média: tzb-info.cz.