Eva Jiřičná v roce 1962 absolvovala studium architektury na ČVUT a dále pokračovala v postgraduálním studiu na mistrovské škole architektury na Akademii výtvarných umění, kde pod vedením profesora Jaroslava Fragnera dokončila studium v roce 1967. Od roku 1964 pracovala jako architektka v Ústavu bytové a oděvní kultury v Praze. Důležitý zlom v jejím životě nastal, když v roce 1968 odcestovala na stáž do Londýna a tam ji zastihla sovětská okupace Československa. Studijní pobyt se neočekávaně prodloužil na neurčito, a přestože dnes Eva Jiřičná pracuje po celém světě a často se pracovně vrací i do České republiky, jejím domovem se stal od této doby právě Londýn. Eva Jiřičná je také významnou pedagogickou osobností. Byla hostující profesorkou na univerzitách Harward, Royal College of Arts, Bartlett School of Architecture, od roku 1993 do roku 2006 pak řádnou profesorkou a vedoucí ateliéru architektury na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Kromě množství ocenění za architekturu je Eva Jiřičná nositelkou několika čestných doktorátů zahraničních i českých univerzit.
Nejat Olgac je celosvětově uznávaný vědec v oblasti dynamických systémů s dopravním zpožděním. Je profesorem strojního inženýrství na Universitě Connecticut v USA. Nejat Olgac vystudoval obor strojního inženýrství na Technické universitě v Istanbulu v roce 1972. Poté na základě grantu Fordovy nadace vystudoval doktorské studium na Columbijské universitě v New Yorku USA. Obhájil disertační práci spojující optimální řízení a praktickou ekologickou aplikaci na téma „Stochastické optimální řízení umělého provzdušňování říčních systémů“. Pak se vrátil do Turecka a zastával řadu vedoucích míst ve strojírenském průmyslu. V roce 1978 odešel do USA a věnoval se akademické kariéře na University of Connecticut, USA. Středem jeho zájmu byla robotika a obráběcí stroje. Na University of Connecticut vybudoval laboratoř robotiky a výrobních strojů ALARM. Zabýval se výzkumem optimálního řízení robotů spojenou s praktickou aplikací energetické úspornosti podmořských robotů při záchranných operacích. Nejat Olgac má 125 impaktovaných článků a 151 konferenčních článků s 2107 citacemi, 4 patenty a ve WOS má Hindex 30. Je editorem řady časopisů a organizátorem mnoha konferencí IEEE a ASME.
Petr Distler se tématem radiotoxicity zabývá od prvního ročníku svého bakalářského studia oboru jaderné chemie. Vzhledem k jeho zájmu o tento obor a účastem v různých soutěžích včetně Chemické olympiády se již v počátcích svého studia začal věnovat i vědecké práci a vybral si právě výzkum týkající se přepracování jaderného paliva. Na toto téma tak postupně zpracovával bakalářskou, diplomovou i už zmíněnou disertační práci. Získal za ni také různá ocenění, například 1. místo v soutěži České nukleární společnosti a ÚJV Řež o nejlepší disertační práci (2017) nebo Ocenění Nadace Preciosa za vynikající disertační práci (2017). Jednu z cen mezinárodní úrovně, za 1. místo v Becquerel Prize for Nuclear, mu v červnu 2018 dokonce osobně předával laureát Nobelovy ceny za chemii z roku 2016 prof. Jean-Pierre Sauvage na francouzské ambasádě za přítomnosti dalších dvou francouzských nobelistů. Kromě vědecké práce a výuky na katedře jaderné chemie FJFI Petr Distler také učí chemii na osmiletém Gymnáziu Altis na Praze 10. Evidentně je i dobrý učitel, o čemž svědčí i diplom Zlaté křídy za vedení cvičení k předmětu Fyzikální chemie 2 v minulém akademickém roce, který získal na základě hodnocení výuky studenty.
Petr Pokorný, ačkoli vystudoval teoretickou geodézii, se již od bakalářského studia intenzivně zabývá aplikovanou fyzikou ve spolupráci se Skupinou aplikované optiky na katedře fyziky Fakulty stavební ČVUT. Nejprve se věnoval analýze optických skenovacích systémů a optické metrologii, a v poslední době, v rámci disertační práce, se zabýval teoretickými analýzami a aplikacemi moderních aktivních optických prvků, které nachází uplatnění v řadě automatizovaných procesů (automatické zaostřování obrazu, zvyšování rozlišení obrazu, apod.). V rámci doktorského studia získal již řadu ocenění – cenu Stanislava Hanzla v roce 2017, cenu Josefa Hlávky v roce 2015 a cenu Ministra školství mládeže a tělovýchovy v roce 2014. Spolupracoval na řadě výzkumných projektů, v roce 2015 byl například řešitelem grantu v rámci prestižního stipendia SCIEX-NMS ve Švýcarsku. V současnosti je autorem nebo spoluautorem deseti publikací v impaktovaných mezinárodních časopisech, více než dvaceti publikací na mezinárodních konferencích a více než dvaceti publikací v českých časopisech. Jeho práce byly za poměrně krátkou dobu již desetkrátkrát citovány zahraničními autory. Působí také jako oponent ve čtyřech mezinárodních časopisech.
