Svoboda je pozitivní hybnou silou a motorem doby.
Palivem našeho života v současné době je injekce svobody, kterou jsme dostali na konci dlouhé éry socialismu, právě v listopadových a prosincových dnech před 29 lety.
Nikdy nezapomenu na to, jak klidně a s nadšením se tehdy lidé svobody dobyli.
Nezapomenu ani na euforii, kterou nám toto svobodné nadechnutí přineslo.
Pro mě je to vše stále živé a vzpomínka na tyto chvíle mi pomáhá, když je mi těžko.
Náš syn se narodil den po prvních svobodných volbách, v červnu 1990, a tak je jedním z prvních dětí svobody.
Pro něho i všechny mladší jsou chvíle, na které vzpomínáme, historií – historií, kterou je ale nutno připomínat.
Nikdy nezapomenu, kolik věci jsme ve dnech a letech, tomuto zlomu předcházejících, nesměli slyšet, ač byly důležité a pravdivé, kolik věci nám bylo podáváno mnoha ústy jako pravda a přesto pravdou nebyly.
Nezapomenu ani na to, jak jsme díky přístupu jen k vybraným a komoleným informacím byli zmanipulováni.
Když se na to dívám zpětně, toto byly každodenní zbraně, které naši svobodu omezovaly a nedovolily jí rozvíjet se.
A tyto zbraně nezmizely ze světa s koncem staré éry!
Ač žijeme nyní ve společnosti svobodné, musíme si na ně dávat pozor - aby z naší svobody neukrajovaly.
V současnosti je mezi námi nějak méně připomínek pozitivních chvil konce roku 89.
Mnozí relativizuji, co se stalo, mnozí vnášejí do vzpomínek na tu dobu pachuť a někteří dokonce ztrácejí rozlišovací schopnost k odlišení těch, kdo tehdy svobodě bránili a kdo se ji snažili získat a - ač mírumilovní - byli zbiti.
Někdy jsou i ti, kdo lidi bili, vyznamenáváni ve jménu boje za svobodu. To vše se mi velice příčí a měli bychom se tomu bránit.
I když v našich osudech není nic černobílé a každý z nás vše prožíval jinak, jedno je, myslím, společné: tu pozitivní hnací sílu společnosti získanou v listopadových dnech považuji za hodnotu, která je absolutní a musíme ji chránit.
Za svobodu stojí za to bojovat a musíme si dávat dobrý pozor, aby faktická svoboda nemizela - třeba i po mnoha malých kouscích.
Opakem svobody je područí, to jsem zažil a nemám ho rád a tak vím, co budu dělat sám za sebe i ve své roli rektora.
Myslím, že právě na univerzitě musíme pěstovat a utvářet svobodné prostředí a prostřednictvím našich studentů, pedagogů i výzkumníků je předávat dále do společnosti.
Myslím, že tak můžeme nejlépe připomínat odkaz těch, kteří po svobodě toužili a bojovali za ni, když nám byla vzata v letech 1939, 1948 i v roce 1968.
Mnozí z nich za tuto touhu zaplatili životem.
Mnozí a mnozí další za nesvobody trpěli a nesou stopu často dodnes.
Připomeňme si i poslední úspěšný boj, který nám v roce 1989 přinesl svobodu, kterou žijeme dnes.
Chvíle před 29 lety přetvořily tuto zem zcela zásadním způsobem, který nás přivedl do svobodné části Evropy. Buďme opatrní, abychom v ní zůstali stále!
Svoboda je v našich srdcích a myslích!
Svoboda nám pomáhá od strachu!
A hlavně:
Svoboda je pozitivním palivem demokratické občanské společnosti.
Proto si musíme připomínat Den boje za svobodu a demokracii a zároveň i studenty, kteří stáli vždy hojně v řadách těch, kdo po svobodě toužili a něco pro ni dělali.