ČVUT v Praze je kromě hrobu Josefa Božka adopčním nájemcem hrobů Josefa Fanty, Karla Václava Zengera a Otakara Nováka. Během slavnostního aktu promluvili doc. Václav Liška z Fakulty stavební ČVUT, rektor ČVUT v Praze doc. Vojtěch Petráček, Oldřiška Dvořáčková, koordinátorka Projektu adopcí, Správa pražských hřbitovů, p. o., a dále RNDr. Tomáš Hudec, ředitel Gymnázia Josefa Božka z Českého Těšína. Tato střední škola se na adopci hrobu finančně spolupodílela.
Správa pražských hřbitovů spustila v roce 2013 úspěšný projekt adopce významných hrobů, který si klade za cíl záchranu hrobů známých osobností, nacházejících se na 29 pražských hřbitovech ve správě SPH. Pokud jsou tyto hroby bez platných nájemních smluv, jsou ze zákona považovány za opuštěné a hrozí jim zánik. Díky Projektu adopce významných hrobů se podařilo prostřednictvím péče adopčních nájemců zachránit více jak 150 náhrobků z celkového počtu 350 doposud do projektu zařazených hrobů.
Josef Božek (1782 - 1835)
Josef Božek, narozený v městečku Biery na území dnešního polského Slezska, byl velice všestranným vynálezcem. O jeho nadání už od raného věku svědčí to, že ačkoli byl synem nájemce a posléze majitele mlýna, mohl vystudovat gymnázium v Těšíně. Díky intervenci prefekta gymnázia Leopolda Šeršníka mu bylo umožněno pokračovat ve studiích na odborné luteránské evangelické škole v Brně, kde byl tou dobou ředitelem významný německý přírodovědec Christian Karl Andrée. Od roku 1804 se usadil v Praze jako hodinář a rytec pečetidel, přičemž si neustále doplňoval vzdělání návštěvou přednášek z matematiky, mechaniky a logiky na pražské univerzitě.
Zlomovým okamžikem v Božkově životě se stala nabídka prvního přednosty polytechnického ústavu (začátek výuky v roce 1806) Františka Josefa Gerstnera, aby v této instituci přijal místo mechanika. Toto zaměstnání znamenalo pro Božka stálý příjem a možnost konstruování nových modelů a vynálezů pro sbírky ústavu. Přitom měl šanci ukázat svůj talent i směrem k veřejnosti a představit praktické využití svých objevů. Pověstné jsou Božkovy hodinové stroje (např. kyvadlové hodiny pro hvězdárnu pražského Klementina), umělé protézy pro důstojníky, kteří přišli v bitvách o končetiny, a především dopravní prostředky poháněné párou. Jejich vývoj mu byl umožněn díky parnímu stroji, který přivezl v roce 1811 z Anglie do Čech hrabě Jiří František August Buquoy. Tento stroj ale nebyl sestavený a jeho konstrukce se ujal právě Josef Božek. Čtyři roky na to, v roce 1815 představil svůj parovůz ve Stromovce a o dva roky později první kolesovou parovoď v rameni Vltavy u Císařského mlýna, nacházejícího se opět na okraji Stromovky. Kvůli druhému jmenovanému podniku se však musel zadlužit a nešťastná krádež výnosu ze vstupenek ho přivedla téměř na mizinu. V osobním zoufalství a zklamání z nevydařené investice svůj vynález zničil. Božek přispěl i k rozvoji železniční dopravy, pro koněspřežnou dráhu mezi Českými Budějovicemi a Lincem vyrobil několik druhů vozů – dvoukolové i čtyřkolové.
Josef Božek zemřel na zápal plic v důsledku nachlazení při stavbě pražského vodovodu v pouhých 43 letech. V Božkově práci pokračovali jeho dva synové. František Božek navazoval na otcovo působení na polytechnickém ústavu jako strojmistr a učitel praktického strojírenství. Jeho bratr Romuald převzal řízení hodinářské dílny a vypracoval se současně na ředitele pražských vodáren. Známá je jeho spolupráce na přestavbě pražského orloje a podíl na konstruování mechanických triků na slavných evropských divadelních scénách. Romuald Božek sepsal také rukopisné paměti, které jsou cenným pramenem o poznání života členů této slavné rodiny.
Zajímavost k hrobu: V roce 1952 byl péčí Národního technického musea a Vyšší průmyslové školy strojnické v Praze pietně upraven (to bylo i náhrobku).
Písemná pozůstalost Františka a Romualda Božkových se nachází v Národním technickém muzeu. V NTM se také nachází replika parovozu (z výstavy 11. - 13. 9. 2015 - Parovůz Josefa Božka po 200 letech opět v pohybu)
Informace o akci přinesl portál nasregion.cz.
