Obor stavebnictví je významným pilířem české ekonomiky, přesto zatím příliš nevyužívá možností, které nabízejí současné digitální technologie. Inovace by obor využil nejen proto, že se mu zásadním způsobem nedostává pracovní síla, ale také aby mohl lépe, efektivněji či udržitelněji nakládat se zdroji, které stavebnictví využívá, a pružně reagovat na změny. Tato a další aktuální témata diskutoval odborný panel, jehož hosty byli kromě ministryně Heleny Langšádlové také děkan Fakulty stavební VUT v Brně Rostislav Drochytka, předseda představenstva TA ČR Petr Konvalinka a člen dozorčí rady Hochtief Pavel Růžička.
Propojení praxe a výzkumu nejen ve stavebnictví by mohly napomoci i tzv. průmyslové doktoráty. O jejich rozšíření v Česku se dlouhodobě zasazuje ministryně pro vědu, výzkum a inovace Helena Langšádlová. „Je velmi důležité, abychom výsledky našich vědců více zhodnocovali a aby byla větší provázanost mezi výzkumnými organizacemi a těmi, kteří budou tyto výsledky využívat. K tomu přispějí i průmyslové doktoráty. Posilují kulturu transferu, která je v České republice zatím velmi nízká. Pokud by se nám ji podařilo posílit, povede to k výrazným technologickým změnám a díky tomu i k budování ekonomiky s vyšší přidanou hodnotou, což je náš cíl.“
Průmyslové doktoráty jsou i jednou z priorit Českého institutu informatiky, robotiky a kybernetiky. „Ve spolupráci se zahraničními univerzitami chceme vytvořit vlastní studijní doktorský program, který by zahrnoval průmyslové doktoráty. Přímé propojení na praxi, inovační potenciál i finanční přínosy – tak si představujeme moderně koncipované studium, které má co nabídnout akademii, firmám a zejména studentům,“ vysvětluje novinku v české akademické sféře Ondřej Velek, ředitel Českého institutu informatiky, robotiky a kybernetiky.
Zavádění inovací do praxe je jedním z cílů Národního centra Stavebnictví 4.0, které na akademické půdě propojuje partnery z firemního sektoru a další odborníky. Byť je stavebnictví disciplínou, kde je každá stavba individuální a téměř každý prvek jiný, čímž se zásadně liší od sériové výroby typu automotive, tak i v takto složitém oboru lze hledat opakovatelnost a na tu soustředit nástroje, které Průmysl 4.0 nabízí. „Jednou z výzev jsou třeba stavební roboty,“ říká Radoslav Sovják, ředitel Národního centra Stavebnictví 4.0. „Takové roboty už samozřejmě existují, a jejich využití není a nejspíš nikdy nebude stejné jako na výrobní lince v automotive. Přesto by transformace stavebnictví celému oboru výrazně pomohla a přivedla mladé lidi, které současná image stavebnictví, často se spoléhajícím na levnou pracovní sílu, spíše odrazuje. Je nesmírně důležité, aby se profesní komunita domluvila na směru, kterým půjdeme dopředu jako obor, a ne jako individuální skupiny. Energie a potažmo investice jsou v českém stavebnictví strašně roztříštěné.“
Roli udržitelnosti ve stavebnictví akcentoval děkan Fakulty stavební VUT v Brně Rostislav Drochytka: „Snižování energetické náročnosti a s tím související snižování uhlíkové stopy patří mezi oblasti, kde je dopad orientovaného výzkumu nejvýznamnější. Toho může být dosaženo buď přímo u producentů, ale i nepřímo využíváním druhotných surovin. Znalost naší uhlíkové stopy povede v budoucnu k jejímu aktivnímu snížení.“
Potřebu aktivní spolupráce potvrzuje i Pavel Růžička ze společnosti Hochtief: „Vědecko-výzkumné projekty umožňují nastavit smysluplnou spolupráci mezi vědeckými institucemi a soukromým sektorem, který často má specifické požadavky na vývoj, ale nedisponuje potřebnými kapacitami.“
