Druhá kůže každý rok představuje rozdílné přístupy k navrhování staveb pro bydlení, přináší reflexi ateliérové výuky na fakultě a zároveň nabízí prostor pro diskuzi o metodice navrhování bytových staveb. Do letošního ročníku bylo vyučujícími Ateliéru bytová stavba nominováno 41 projektů z 22 návrhových ateliérů.
O vítězných pracích rozhodovala porota ve složení: Lenka Bednářová (za ZAN), Michal Fišer (nez.), Jaroslav Hulín (za Ateliér) Ivan Wahla (nez.) a Markéta Zdebská (nez.). „Potěšila nás vysoká kvalita předložených návrhů. Přestože se mezi oceněné projekty dostala převážně velkoměstská témata zadání, věříme, že lze hledat komplexní řešení i mimo metropolitní oblasti,“ uvedli porotci a porotkyně, kteří zároveň studujícím doporučili další zkoumání nových typologických forem odpovídajících rozvoji společnosti 21. století a aplikaci nových stavebních technologií a materiálů.
Ocenění spolu se zástupci poroty předávali děkan FA ČVUT Dalibor Hlaváček a vedoucí Ústavu nauky o budovách Michal Kohout. Všechny projekty jsou uveřejněné na stránkách soutěže a do 11. 3. je možné si je prohlédnout na výstavě v přízemí fakulty. Fotografie z vyhlášení výsledků najdete v galerii Ze života FA. Podklady k jednotlivým projektům ke stažení na tomto odkazu. Zdroj: FA ČVUT
1. místo
Matyáš Boura – Bydlení Olšanská – ateliér Kuzemenský
Anotace
Na jedné straně rušná ulice, na druhé straně klidné ticho Olšanských hřbitovů. Mezi tím parkoviště, sklady, polorozpadlé zdi, stromy a slepice. Olšany. Parcela s divočinou zakončená malým kostelem. Vlastně celá ulice je tak trochu divočina. Ne příliš vlídná k jejím návštěvníkům, bez možnosti využití jakýchkoliv služeb a bez míst k posezení a relaxaci v příjemném prostředí. Na tyto nedostatky se snažím reagovat. Navrhuji bytové domy, jako otevřený blok ústící ke kostelu svatého Rocha. Dokonale drží uliční čáru, ale zároveň umožňují snadný prostup z Olšanské ulice, či dokonce z parku Parukářka na hlavní cestu hřbitova. Vzniká tak chybějící příčné propojení, na jehož nedostatek si obyvatelé Žižkova stěžují již dlouho. A nové prostředí toho nabízí ještě mnohem víc. Místa na odpočinek, sport, kávu, či půjčení knihy.
Soubor zahrnuje dva odlišné dvory. Jeden je určen výhradně pro komunitu, zatímco druhý zůstává otevřený a přístupný veřejnosti. V parteru je prostor vyhrazen pro pronájem, kanceláře, dílnu, čítárnu, restaurační provozovny a další. V objektu se také nachází dvoupodlažní část určena pro dětskou skupinu. Dostatečný odstup od hřbitova reaguje na vznik budoucího lineárního parku podél hřbitovní zdi.
Jsme na Žižkově. Hrubá bílá omítka, průběžné pásy vlnitého plechu jemně zelené barvy, velká okna s dřevěnými rámy lakovanými toutéž zelenou barvou a pavlače. Těch zde člověk mohl najít před asanací opravdu mnoho. Něco jsem si vzal, něco jsem také přidal. Rovné střechy s pobytovými terasami, skleníky včelími úly a solárními panely.
Bydlení je kontaktní. Na pavlačích na sebe lidé navzájem koukají, znají se, zdraví se a pomáhají si. Mohou jít společně zahradničit, zahrát si basketbal nebo jít lézt na boulderingovou stěnu.
Hodnocení poroty
Projekt vhodně zakončuje nedostavěný pás mezi hřbitovem a městskou třídou a potvrzuje důležitost ulice Olšanské jako osy (tepny) Žižkova. Hmotové řešení respektuje přechod od klidného hřbitova k rušné městské třídě. Jedná se o příjemnou urbanistickou formu s vhodným poměrem a umístěním funkcí, pavlačové řešení podporuje hmotový koncept domů s inovativně řešenými oboustranně orientovanými dispozicemi. Radost z bydlení s výhledem na hřbitov je v projektu hmatatelná. Porota oceňuje i ohleduplný vztah navržených domů ke kostelu sv. Rocha a dopracované krajinářské řešení. Návrh je přehledný, srozumitelný, s jasnou strukturou.
2. místo
Václav Sovák – Železná opona – ateliér Valouch–Stibral–Semerák
Anotace
Dunění od rána do noci, ta špinavá propast, zapomenutá a nechtěná. Zakryli ji betonem a na té umělé ploše vyrostly domy, jako by tam odjakživa patřily.
Hluk, špína, prach. Pohled na Malovanku jako na živel, který v současnosti nepříznivě ovlivňuje kvalitu nejen bydlení. Návrh na nejexponovanějším místě umisťuje administrativní budovu s předsazenou konstrukcí, protihlukovou stěnou jako válečnou oponou před škodlivinami, poskytující komfort a zlepšující podmínky pro obyvatele za ní. Díky její prosklenosti jak kdyby splynula s oblohou, působí tak lehce a přirozeně a solitérnost jí dodává na významu. Tvar bloku napomáhá obdobně, vytváří jakýsi safe-space před nepřízněmi křižovatky.
Bloková forma zástavby navazuje na okolní, aby nenarušovala charakter a estetiku lokality. Obytná část bloku je navržena jako jednotlivé činžovní domy, čímž respektuje historickou zástavbu, zvyšuje pestrost a pomáhá zmírnit optickou velikost objektu. Architektura činžáků je navržena tak, aby mezi sebou komunikovaly, ale zároveň byly co nejodlišnější.
Srdcem projektu je veřejný vnitroblok, propojující dva světy – kanceláře a bydlení. Je navržený jako komunitní prostor, kde se lidé mohou potkávat a trávit volný čas, tím se projekt stává nejen místem k práci a bydlení, ale také místem pro společenský život.
Hodnocení poroty
Jde o zdařilý polyfunkční koncept, který dobře integruje dopravní stavby do městské zástavby, odstraňuje tak bariéru a sceluje město. Forma a vzhled bytových bloků jsou tradiční a dobře tak kontrastují s frontálně umístěnou administrativní budovou. Vhodně umístěná administrativní funkce odcloňuje největší hluk. Neschází ani invenční rozvaha nosné konstrukční báze, nepochybně složité. Měřítko navržených obytných objektů se přibližuje tradiční blokové zástavbě lokality.
3. místo – sdílené
Matěj Čepička – Bytový dům místo kruháče – ateliér Sosna–Filsak
Anotace
Bytový dům umisťuji na místě kruhového objezdu, který v dnešních dnech zabírá neúměrně velkou plochu vzhledem k jeho malé vytíženosti. Tímto by byl tento prostor efektivněji využit a oživen.
Tvarem budovy navazuji na tvar bloků vymezený ulicemi U Uránie a U Průhonu, což pomáhá přirozeně začlenit novostavbu do stávajícího prostředí.
Povrch okolního veřejného prostoru navrhuji jednoúrovňový z žulové dlažby, což umožňuje nejen pohodlný pohyb chodců, ale i pořádání veřejných akcí v případě záboru ulice. Poté prostor může fungovat jako náměstí, kde budou probíhat kulturní a komunitní akce.
Pro spojení ulic Jankovcova a U Uránie, po kterém směřuje největší část provozu, uvažuji asfaltovou silnici lemovanou stromořadím, které navazuje na stávající zeleň z okolních ulic. Silnici navrhuji vyvýšenou oproti okolnímu terénu, což napomáhá lokálnímu zpomalení provozu a zvýšení bezpečnosti chodců i cyklistů. Návrh celkově cílí na obydlení oblasti lidmi místo aut, proto se zde také nachází dvoupatrový aktivní parter s kavárnou a pronajímatelným prostorem, který může sloužit jako obchody, galerie nebo komunitní centrum.
Pro obyvatele domu je zde přístupná střešní terasa, poskytující výhled na město a prostor pro odtrhnutí se od reality. Fasáda z režného zdiva odráží historicky dělnický charakter Holešovic, což budovu přirozeně integruje do okolního prostředí a zachovává ducha této čtvrti.
Návrhem cílím na oživení této části Holešovic, zahuštění města a zároveň, aby budova zapadnula do urbanistického kontextu.
Hodnocení poroty
Projekt je zajímavým výškovým solitérem. Porota oceňuje překvapivý výběr místa, který revizí dopravního uspořádání vytváří parcelu pro navržený výškový dům, který uvozuje důležitou diagonální městkou ulici. Příjemná je i výšková gradace domu. Je otázkou, zda taková dominanta má být určena k bydlení, přesto si porota cení odvahy to zkusit. Stísněnost vzniklé parcely přináší negativa v parteru, kde se v návrhu snižuje prostupnost pro pěší. Zvolené umístění jádra komplikuje dispoziční řešení. Porota pozitivně hodnotí i řešení detailu fasády.
Filip Ježdík, Chrystian Zimny – Městský dům Podolí – ateliér Císler–Pazdera
Anotace
Bytový dům v Podolí na nárožní parcele na křížení ulic Podolská a Sinkuleho. Navrhujeme polyfunkční stavbu s hlavní funkcí bydlení a občanskou vybaveností v parteru, která je kontrastní vůči ostatním a snaží se vyniknout. Snahou bylo efektivně vyplnit prostor nároží a vytvořit dominantu ulice. Dům je navržen jako dřevěná skeletová konstrukce CLT s železobetonovým ztužujícím jádrem a s osovou vzdáleností 3 m, to nám umožnilo praktické rozdělení jednotlivých místností. V parteru se nachází potraviny, nahrazující večerku, která na parcele momentálně stojí. Zbylá podlaží jsou bytová s jednoduchou variací bytů, nacházejí se zde byty 2+kk, 3+kk a 4+kk s plochou od 52 m2 do 82 m2. Vstup do jednotlivých bytů se nachází na západní straně v podobě pavlače. Na východní straně mají byty lodžii, která může také sloužit jako rozšíření hlavního obytného prostoru. Střešní terasa slouží jako komunitní / společenský prostor. Nachází se zde uzavřená společenská místnost, skleněná pergola, která nabízí možnost se otevřít a na jejím jižním konci se z ní stává skleník a venkovní prostor terasy.
Hodnocení poroty
Projekt je elegantním doplněním městského bloku prostřednictvím kompaktní hmoty nároží s výškovou gradací. Dům má klidný výraz a je hezky výtvarně zpracovaný s členěním na část s mělkými lodžiemi a výškově dominantní nárožní část. Porota kladně hodnotí i návrh společné pobytové střechy se sdílenými prostory a odvážnou volbu dřevěné konstrukce. Nízký parter domu a v některých bytech zařízení nábytkem bez ohledu na kompletně prosklenou fasádu nic nemění na tom, že bytové dispozice jsou nápadité a vzdušné a reprezentují západoevropský model bydlení („dům pro extroverty“).
Čestné uznání poroty
Matěj Čech, Barbora Píchová, Veronika Richterová – Fragment – ateliér querkraft
Anotace
Fragment je multifunkční budova v centru Vídně, navržená jako dostavba nedokončené stavby architekta Rema Koolhaase. Projekt spojuje různé funkce, včetně obytných jednotek, kancelářských prostor, sportovního zázemí, prodejních ploch a veřejně přístupného parku, jenž se proplétá interiérem až na střechu budovy.
Koncept stavby spočívá v zachování existujícího železobetonového skeletu, z něhož byla vyřezána hmota ve tvaru krychlí podle pravidelného čtvercového rastru nosných sloupů. To umožňuje vytvoření centrálního atria, které sahá až do podzemí a rozpíná se směrem k obloze. Atrium nabízí porostlé terasy, pergoly a stromy.
Lehký obvodový plášť budovy je navržen v čistě bílém stylu s pohyblivými panely z perforovaného kovu. Díky této technologii je možné propojit interiér s rušnou Mariahilfer Strasse otevřením fasády na různých místech. Budova má pět vchodů, z nichž tři umožňují bezbariérový přístup k parku na střeše, který vytváří okruh kolem celé budovy s mnoha zastávkami a posezením s výhledy.
Hodnocení poroty
Porota vnímá projekt jako experimentální koncept se strukturálním principem budováním prostoru a rámovým konstrukčním schématem. Oceňuje snahu o skloubení metropolitního programu, týmovou práci i návrhy netradičních forem bydlení s překvapující fragmentací vnitřního prostoru („úl“). Porota oceňuje i samotné zadání umožňující práci s „rostoucí prostorovou strukturou“ integrovanou do tradiční městské blokové zástavby, a zároveň oceňuje FA ČVUT za to, že poskytuje prostor hostujícím vyučujícím ateliérů ze zahraničí, která taková zadání studujícím nabízejí.