Josef Vavroušek se narodil 15. 9. 1944 v Praze. Fakultu strojní ČVUT vystudoval v letech 1962-1967 (obor Ekonomika a řízení strojírenské výroby, působil jako pomocná vědecká síla u doc. RNDr. Alfonse Bašty). Již v 70. letech 20. století se zapojil do ekologického hnutí, nejvýznamněji v Ekologické sekci Biologické společnosti při ČSAV. V září 1992 stál u založení dobrovolné neziskové nevládní organizace Společnost pro trvale udržitelný život (STUŽ).
Po jeho tragické smrti v roce 1995 začala na jeho památku Nadace Charty 77 udělovat Cenu Josefa Vavrouška, a to "za aktivní prosazování trvale udržitelného způsobu života, za činnost usilující o pozitivní řešení vzájemně spjatých ekologických, sociálních, ekonomických i dalších problémů nebo za výjimečný čin nebo činnost v oblasti ochrany životního prostředí a udržitelného rozvoje". Od roku 2014 tuto cenu uděluje Nadace Partnerství.
TZ Nadace Partnerství k nedožitým osmdesátinám Josefa Vavrouška
Exkluzivně pro ČVUT na Josefa Vavrouška zavzpomínal jeho letitý přítel a kolega Pavel Šremer, který s ním mj. působil ve Federálním výboru pro životní prostředí a spoluzakládal STUŽ:
Systémový inženýr
V teorii systémů jsou pro popis systému velmi důležité vazby mezi jednotlivými částmi systému, nejen popis těch částí. Již na strojní fakultě ČVUT jako student pomáhal Josef Vavroušek jako pomocná vědecká síla (pomvěd) u doc. RNDr. Alfonse Bašty, matematika, který rozvíjel teorii rozhodování konceptem vnitřního světa rozhodovatele jako důležité osobnosti při rozhodování. To Josefa ovlivnilo na celý život, nejprve při modelování, které zveřejnil již jako výzkumník v r. 1974 v publikacích „Model systému řízení průmyslového podniku a jeho aplikace“ a „Modelování složitých rozhodovacích procesů“. Od průmyslového podniku pokračoval k ještě složitějšímu modelování, takže v knize Modelování biologických a sociálních objektů z r. 1989 už vedle celostního modelování průmyslového podniku takto modeluje i lidský organismus, město a ekologický systém československé společnosti. To poslední pak nám bylo důležitým vědeckým podkladem pro práci nově vzniklého Federálního výboru pro životní prostředí (FVŽP), o jehož zřízení se Josef velmi zasloužil, a bylo i podkladem pro stěžejní syntetickou Josefovu publikaci“ Životní prostředí a sebeřízení společnosti“ z r. 1990, kterou jsme se na FVŽP přímo řídili.
Kvalifikace Josefa jako systémového inženýra byla velmi cenná i při jednáních o odchodu sovětských vojsk v letech 1990-1992. Nejprve při jednáních o náhradě ekologických škod, které vznikly činností okupační armády. Tehdy zástupci republikových ministerstev životního prostředí chtěli jednat v podstatě jen o škodách vzniklých kontaminací podzemních vod. Byl jsem příjemně překvapen, když jsem od Josefa dostal systematický soupis, jaké škody je třeba vymáhat. Díky tomu, že požadoval i zjištění škod na přírodě, byly podpořeny výzkumy v té době podvyživené státní ochrany přírody a byly zjištěny vedle vzniklých škod i nové cenné lokality pro ochranu přírody. Náhrady škod jsme sice nedosáhli v zájmu toho, aby sovětská vojska odtáhla co nejdříve, ale Josef jako systémový inženýr viděl, že je třeba vypořádat se s následky působení okupačních vojsk, a tak v září 1991 inicioval vznik Úřadu pro řešení důsledků pobytu sovětských vojsk na území ČSFR.
Foto: archiv Nadace Partnerství