“Současná stěna má 2 x 4 metry a může stát na výšku i na šířku. Je to takový monumentální obraz,” řekl dr. Berka. Podotkl, že cílem bylo vytvořit co nejužší stěnu, což znamenalo velkou technickou výzvu. “Původně měl být uvnitř jen jeden projektor, ale neměli jsme ho na tak velký obraz. Takže jsme se rozhodli složit obraz ze dvou projekcí,” sdělil vědec. Popsal, že skupina zvolila projektory s klasickým způsobem promítání. Musela však ykřížit jejich optické osy.
“Projektor zajišťující obraz pravé poloviny je proto umístěn v levé části skříně. A jak se spolu kříží, tak pod tím těžkým úhlem vznikají poměrně velké deformace. A to byl jeden z hlavních technických problémů, které jsme s kolegy řešili,” upozornil expert. Dodal, že vývojářský tým tak musel přetransformovat pokažený obraz do solidní podoby.
Interaktivní stěna má podle vědce k dispozici i několik senzorů - pro detekci pohybu, měření množství a intenzity světa ivzdálenosti člověka. Umí rozpoznávat i vybraná gesta návštěvníků a návštěvnic výstavy. Reaguje na toho, koho “vidí” nejlépe. Řešení softwaru, který toto umožňuje, je podle dr. Berky přidanou hodnotou této stěny.
“Základem je tzv. prezentační balíček - shromážděná data o prezentovaném obsahu. K němu jsou navíc přidána metadata s informacemi o tom, který senzor využít pro danou prezentaci. A jaká na ně bude reakce. Autor balíčku tudíž může definovat, co se spustí, když návštěvník či návštěvnice něco udělá. A reakce stěny jsou dány tím, co zrovna autor balíčku nastaví,” vysvětlil dr. Berka.
Výběr ze čtveřice možností
“Posláním projekční stěny ve výstavě ZeMě je podpora či shrnutí poselství jednotlivých prezentačních ostrovů. Obsahuje krátká, zhruba třicetisekundová, videa,” doplnil pak spoluautor výstavy ZeMě dr. Ondřej Táborský, který pracuje v Národním muzeu. “Zpracovány jsou formou vtipných skečů, v nichž herec Petr Vacek a herečka Veronika Čermák Macková odkazují k náplni ostrovů. Zakončeny jsou hravými slovními novotvary - např. pomalý módař, adapťák, kompostářka. Se stěnou i obsahem jsme spokojeni,” popsal dr. Táborský. Podotkl, že její impakt narušuje pouze umístění v rohu kvůli nedostatku prostoru.
Odborník také uvedl, že reakce na výstavu celkově byly během roku pozitivní. “A to jak od běžných návštěvníků, tak od odborné veřejnosti. Už samotný fakt zpracování aktuálního tématu v historické budově Národního muzea je pro mnohé překvapivý. Zvlášť oceňovaná je prezentační forma založená na kombinaci různorodých médií a interaktivit,” shrnul Táborský.
Podle dr. Berky tým pro stěnu definoval šest datových typů a implementoval čtveřici z nich. “Jeden z typů je galerie obrázků. Představte si tu v mobilním telefonu - gesta jsou podobná, akorát budete trochu víc mávat rukou, neboť je to větší zařízení. Pak je tam video, které můžete spustit gestem. A my ho občas nastavíme tak, že se spouští samo až při detekci pohybu,” popsal dr. Berka. Třetí typ je samostatný 3D objekt, s kterým může uživatel manipulovat. “A čtvrtý, a to je hlavní, je procházka virtuální scénou. Tu mohou na různá témata vytvořit třeba externí spolupracovníci muzea a dalších paměťových institucí. Může jít třeba o paleontologickou krajinu či jiná prostředí,” vypíchl dr. Berka. Technologie pak podle jeho slov lidem umožňuje jak procházet předem definovanými body, tak i popohánět prezentaci gesty.
První stěna vznikla v rámci tříletého projektu, který skončil v roce 2022. Tým však nyní pracuje i na druhé verzi stěny, jejíž součástí je sokl - taktéž interaktivní a běžící na stejném softwaru. “Ten sokl je vytvořený tak, že zobrazuje obsah na základě techniky nazvané Pepperův ghost effect. Člověk vidí v podstatě jen odraz ve skle, nikoliv samotné sklo. A má pocit, že objekt pozoruje ve volném prostoru,” poznamenal dr. Berka. Připomněl, že tato technika se používala už koncem 19. století v divadlech pro vytváření postavy ducha. “V orchestřišti seděl herec a diváci sledovali jeho odraz. Protože byl částečně průhledný, působil jako duch. V našem případě využíváme možnosti, že lze za sokl nainstalovat nějaké pozadí, nasvítit scénu. Uvidíme, zda to budou kurátoři v budoucnu chtít používat,” konstatoval expert s tím, že tým v současnosti zkouší využití a dopady různých světelných podmínek.
“A ještě další důležitá věc - tím, že zařízení používají stejný software, je mezi nimi navržený komunikační protokol, takže si spolu mohou “povídat,” upozornil dr. Berka. Autor(ka) tak podle něj může nastavit synchronizaci prezentace na obou zařízení. “Já do scény také mohu umístit nějaká místa, kde uživatel(ka) aktivuje nějakou akci gestem. A na tuto akci bude reakce taková, že se na jiném zařízení spustí jiná část prezentace,” popsal dr. Berka s tím, že jeden systém by teoreticky mohlo využít i mnohem více takových stěn, které by prezentovaly své části z jediného balíčku - třeba jako panorama. “Zajímavý přínos tedy vidíme v tom, že to tvoří jeden ucelený systém. Součástí jsou i další dva softwary. První, contact manager, slouží pro přípravu prezentačního balíčku. Druhý exposition manager, umožňuje vytvořit na pracovní ploše expozici z těchto zařízení."
K srovnání s jinými podobnými projekčními nástroji pro paměťové instituce dr. Berka řekl, že takto ucelený systém je spíše výjimkou. “Existují i komerční varianty, které jsou ale spíše zaměřené na sledování návštěvníka, kolik času v expozici strávil a tak dále,” podotkl expert. Další techniky podle jeho slov využívají například virtuální realitu nebo systém pohybujících se led žárovek.
Současný projekt pak podle dr. Berky souvisí i s problematikou dlouhodobého ukládání a archivování různého multimediálního obsahu. “V Česku dosud nejsou příliš zpracované metodiky pro tyto instituce. Používají tak většinou ty staré, zaměřené na fyzické objekty - sbírky. A my si sice v našem projektu nedali za cíl vyřešit tento problém, ale otevřít ho a zkusit nějaké experimentální řešení,” uvedl dr. Berka.
Dodal, že vývojářský tým také řešil implementaci části protokolu projekční stěny do komerčních technologií pro dálkové ovládání multimediálních systémů využívaných Národním muzeem. “Zatím jsme u toho, že naši technologii mohou na dálku zapnout a vypnout. A ještě visí ve vzduchu problém, že by to zařízení mělo umět samo o sobě říci, že má potíže. Třeba že mu nefunguje projektor. Takže je ještě třeba doladit autodiagnostiku,” uzavřel. dr. Berka.
Samotnou výstavu ZeMě ještě v červnu doplní i doprovodná tematická akce pro širokou veřejnost. “K Mezinárodnímu dni životního prostředí, který bude 5. června, připravilo Národní muzeum ve spolupráci s CIRAA Advisory, Kampusem Hybernská, Kokozou a Informačním centrem OSN komponovaný celodenní program,” upozornil dr. Táborský. “Dopoledne bude v hlavní budově Národního muzea věnováno přednáškám k udržitelnosti a prohlídce výstavy ZeMě. Odpoledne v Kampusu Hybernská se zaměří na dětské aktivity a přednášky pro dospělé,” uzavřel spoluautor výstavy.
Autor fotografií: Petr Neugebauer