Takový způsob výuky měl pozitivní vliv i na absolventa Fakulty strojní ČVUT v Praze, Ing. Filipa Soukupa, se kterým jsme si povídali o touze získávat nové a nové znalosti a o pramenech motivace pro řešení úloh při poznávání vesmíru.
Váš zájem o kosmickou techniku zřejmě začal již před studiem na Fakultě strojní ČVUT v Praze. Co Vás přivedlo k zájmu o kosmos?
Ve vesmírném průmyslu se traduje, že se malé děti touží stát astronautem, pozorují teleskopem noční oblohu a staví rakety z Lega. V mém případě to není úplně tak, že bych jako malý toužil být vesmírným inženýrem. Jak se ale říká, „výjimka potvrzuje pravidlo“. Nejprve jsem chtěl být vrcholovým sportovcem. Až po nástupu na ČVUT v Praze a díky Fakultě strojní jsem objevil možnost věnovat se tomuto oboru i v České eepublice.
Jaký program jste na Fakultě strojní ČVUT v Praze studoval?
Vystudoval jsem bakalářský obor TZSI (pozn. redakce Teoretický základ strojního inženýrství, dnes SI-Strojní inženýrství) na Fakultě strojní a měl jsem individuální studijní plán zaměřený na Management a ekonomiku v průmyslu. Jako bakalářskou práci jsem si vybral MKP analýzu a optimalizaci dílu do leteckého motoru H80 od GE Aviation Czech. Dodnes si vzpomínám, jak se mnou prof. Vampola trpěl, když jsem mu „uvolňoval tu páku“. To je metoda, která má nahradit vazby, vazbovými silami v mechanice. To vše se však povedlo na jedničku a díky tomu jsem objevil Ústav letadlové techniky, kam jsem nastoupil na magisterský program Letectví a kosmonautika.
Využil jste již při bakalářském nebo magisterském studiu možnost studovat pár semestrů v zahraničí?
V bakalářském studiu jsem možnost studia v zahraničí nevyužil. I přes to jsem se ale občas cítil jako na jiné planetě, protože to občas bylo velmi náročné. Na magisterském studiu jsem však byl sžitý se systémem výuky na ČVUT a pocítil jsem potřebu vypilovat si cizí jazyk, získat cenné zkušenosti a hlavně využít skvělé příležitosti a mezinárodní vztahy, které ČVUT má. Vyrazil jsem studovat hned první zimní semestr do Švédského Linkopingu. Zaměřil jsem se na „Aerospace engineering & spacecraft design“. Následující dva semestry jsem pak studoval v Pekingu. Zde jsem již zužoval svůj rozptyl fokusu na vesmírné technologie. Bylo velmi zajímavé porovnat silně liberalistický přístup k výuce ze Švédska, který vyžadoval zejména kreativitu a týmovou práci a naopak východní styl edukace vyžadující zejména teoretické znalosti a vedené projekty.
Jak jste se dostal do belgického von Karmanova institutu dynamiky tekutin (VKI)? Musel jste předložit vlastní projekt nebo stačilo doporučení renomovaného vědce - pedagoga?
Opět musím vychválit spolupráci s ČVUT a v tomto případě obzvlášť doc. Halamu, který mi doporučil přednášku bývalého studenta VKI. Po vyslechnutí této přednášky jsem věděl, že musím napsat svoji diplomovou práci právě na von Karmanově institutu. Zaměřují se tam jak na výzkum v letectví, tak i v kosmonautice a nabízí Short Training Program, který trvá 3-6 měsíců a poskytne studentům velmi náročná, ale zajímavá témata na diplomové práce. Díky silné motivaci, doporučení profesorů a projektům, na kterých jsem volnočasově pracoval v zahraničí i v ČR jsem byl na institut přijat. Abych byl upřímný, náš Ústav letadlové techniky nabízel mnoho zajímavých témat, ale já jsem viděl jako výhodu psát závěrečné práce externě. Nabízí to mnoho výhod, jako jsou případné konzultace s tamními experty a vznikají tam mnohdy zajímavé pracovní příležitosti. I proto jsem byl moc rád, že VKI má témata dobře připravené. Pracoval jsem na družici QARMAN a její anomálii, kvůli které byla tato mise neúspěšná.
Prošel jste praxí v Evropské kosmické agentuře (ESA) jako Young Graduate Trainee (YGT). Nastoupil jste do ESA jako jediný absolvent ČVUT nebo tam působí více mladých inženýrů z ČR?
Vůbec první přihlášku do ESA jsem posílal asi před pěti lety na nějaký internship během studia. Zkušeností jsem měl málo a i mé resumé zelo prázdnotou. Nedostal jsem se tam. O programu YGT jsem se dozvěděl během magisterského studia a řekl jsem si, že se tam jednou musím dostat. Jedná se o program Evropské vesmírné agentury, která jednou za rok otevře zhruba 100 pozic z celého spektra oborů jako je inženýrství, věda, ale i humanitní obory, medicína, psychologie atd. Celkově se přihlásí až 7 000 kandidátů. Ti úspěšní pak mají možnost rok nebo dva pracovat po boku expertů na aktuálních vesmírných projektech, účastnit se mnoho konferencí a být v samotném centru evropské vesmírné scény. Tento cíl mi poskytoval dostatečnou motivací během studia. Našel jsem si také mentora, bývalého alumni tohoto programu, který mi pomohl s důležitými kariérními rozhodnutími, ale i s přihláškou a přípravou na přijímací řízení do ESA. Minulý rok jsem byl vybrán jako jediný Čech v tomto programu. Abych byl upřímný, je poměrně náročné „prokousat se“ přes „nabušené“ Němce, Francouze a Italy, extrémně silné ve vesmírném průmyslu, s velmi dlouhou tradicí a excelentními studijními obory. ESA má naštěstí „geo-return policy“, ve které uděluje industriální zakázky, ale i zaměstnanecké pozice poměrně k finančnímu příspěvku dané země. I proto bych rád vyzval všechny mladé Čechy, aby se tam také přihlásili.
Věnoval jste se v ESA projektům malých satelitů nebo i dalším úkolům?
Mojí náplní práce v ESA je systémové inženýrství a koordinace několika malých družic, tzv. CubeSatů v rámci ESA Academy programu. Tato práce kombinuje project management, ale i technické disciplíny jako je čtení výrobní dokumentace a reportů, práce s konkrétními space softwary a v neposlední řadě zručnost při zacházení s hardwarem během testovacích kampaní. To bych však nebyl já, abych se do něčeho nad rámec pracovních záležitostí nepřipletl. ESA v Nizozemsku má obrovský kampus plný mladých motivovaných lidí a dostupného zařízení. Proto se před rokem vytvořila skupina YE – Young ESA. Mladí profesionálové, kteří chtěli vytvořit něco vlastního, co poletí do vesmíru. Společně s touto skupinou jsme se rozhodli oslovit vyšší management s otázkou na případné příležitosti. Čistě náhodou jeden z největších kontraktorů ESA - Arianespace vyvíjí nejnovější nosnou evropskou raketu Ariane 6 a my dostali možnost navrhnout a zkonstruovat payload na palubě této rakety pro její první inaugurační let z Francouzské Guyany.
Jste mimo jiné systémovým inženýrem projektu YPSat pro zachycování důležitých fází letu rakety Ariane 6. Budete se jako člen řídícího centra podílet na vyhodnocování dat z letu?
YPSat má během mise tři hlavní cíle. Detekovat samotný start rakety, autonomně se spustit a pořídit záznam otevření tzv. fairingu – aerodynamického krytu. Následně pořídit záznamy vypuštění dalších družic z balastu, z tzv. deployerů. Poté začne horní stupeň rakety rotovat v tzv. „barbeque roll“ módu. My u toho chceme pořizovat záznamy planety Země a zároveň komunikovat s pozemní stanicí, což je samo o sobě velká výzva. Dále máme připevněné experimentální diamantové magnetometry a Hamsat rádio, které budou testovány na výkon v mikrogravitaci a vesmírném prostředí. Vyhodnocování dat z letu bude rozhodně velmi zajímavé. Obzvlášť sledování telemetrie a samotného stavu jednotlivých subsystémů a postprocessing a generace obrázků a videí, které pořídíme z letu, protože ty pak budou určitě k vidění všude na internetu. A my budeme moci hrdě říci, že parta mladých nadšenců něco takového dokázala. Moc rád bych se podíval na samotný start ve Francouzské Guyaně anebo alespoň z řídícího centra v Darmstadtu, Německo, ale místa jsou omezená a uvidíme, kdo dostane zelenou (více informací na: https://www.esa.int/esearch?q=ypsat).
Získal jste ve velmi krátké době hodně mimořádných znalostí a zkušeností. Jak je budete dál využívat a doplňovat o další?
Zkušeností rozhodně. Znalostmi si nejsem tak jistý. Ale určitě jsou také cenné, spíš jde o to, že jsem neustále obklopený experty v oboru a mladými „génii“ z Cambridge apod., že mi pak ty mé přijdou zanedbatelné. To je ale opět ta motivace, co mne žene kupředu. Pro mě je nejdůležitější vidět růst, získávat nové znalosti a nedělat repetitivní práci. Pozoruji, že český průmysl pochopil význam a výhodnost investic do vesmírných technologií. Vzniká u nás mnoho zajímavých projektů a startupů, přicházejí velcí zahraniční hráči a tradiční české větší firmy diverzifikují tímto směrem. Moc rád bych se jednoho dne usadil v Česku a možná i přinesl know-how nabyté v zahraničí, nicméně nyní bych chtěl stále získávat zkušenosti od těch nejlepších v oboru designu a konstrukcí družic a proto ještě chvíli zůstanu zde v západní Evropě.
Práce na kosmických projektech je pro mladé techniky velkou výzvou. Hovoříte o takových výjimečných příležitostech s bývalými spolužáky nebo se současnými studenty?
Výzva to rozhodně je. Už jen z toho důvodu, že my něco navrhujeme a konstruujeme, pak to vypustíme do vesmíru a až na vzácné příklady jako jsou Hubblovy solární panely, se na ono dílo nikdy nepodíváme. Je velmi těžké si pak odnést nějaké cenné lekce a znalosti, když to vše pozorujeme jen na dálku a pak to v lepším případě shoří v atmosféře. I proto jsou tak náročné požadavky na materiál a testování před samotným letem. Družici vám jen tak nikdo neopraví.
Hovořím nejčastěji se svými spolužáky z magisterského studia. Ti však toto všechno znají moc dobře. Většinou pracují v ČR pro firmy dodávající služby, komponenty nebo celé systémy do ESA a sami do našeho technologického centra občas přicestují. Jsem na ně neméně pyšný. Se současnými studenty již v kontaktu nejsem, ale pokud se nějaký z Čechů dostane do YGT programu, rád s nimi budu sdílet všechny své zkušenosti.
Mohl byste někdy zpopularizovat český podíl na kosmickém výzkumu třeba přednáškou v Engineering Student Club na Fakultě strojní ČVUT v Praze?
Moc rád zpopularizuji. Nabízel jsem se již několikrát na Ústavu letadlové techniky a dokonce i samotnému ESC. Myslím, že to není obecně známo, ale Česko se podílí na velké spoustě aktivit a ať už jde o průmysl, příležitosti pro studenty nebo absolventy, lze najít způsob, jakým se podílet na tom vesmírném závodě.
