Motivaci pro vytvoření konceptu profesor Feist našel již v sedmdesátých letech. Tehdy nastala energetická krize a bylo jasné, že se éra fosilních paliv blíží ke konci. Hlavním problémem této formy energie byly především emise oxidu uhličitého. V té době se kladl velký důraz na nahrazení fosilních paliv alternativou z jaderných zdrojů. Profesor Feist byl jedním z mála vědců, kteří si uvědomovali případná rizika využití energie z jaderného štěpení. Navrhoval tak vytvoření další strategie, která by pomohla nahradit využití fosilních paliv. Rozhodl se společně se svými kolegy řešit problém v místě jeho vzniku. Analyzovali užití velkého množství fosilních paliv a došli k překvapujícímu závěru: největší podíl spotřeby energie se využívá právě k vytápění budov. Podle jeho analýzy, stavby využívají až třetinu z celkového počtu získané energie.
Pro oborníky, kteří se výzkumem zabývali, bylo hned jasné, že se problematika dá řešit i efektivněji. Proto se začali zabývat především praktickou otázkou: zlepšení systému vytápění, rozvodu tepla, zateplování oken, střech a ventilačních systémů. V roce 1988 tak vznikl standart pasivního domu a to v diskuzi mezi profesorem Bo Adamsonem z Lund University ve Švédsku a Wolfgangem Feistem z Institutufür Wohnen und Umwelt v Německu. Projekt pasivního domu se dále vyvíjel a jeden z prvních domů byl postavený již v roce 1990 v německém Darmstadtu.
Budova, která byla zařazena do skupiny energeticky pasivních domů, splňovala svůj počáteční cíl - velkou energetickou úsporu při svém provozu. Dnes už zdokonalenou verzí těchto budov je energeticky nulový dům (nZEB), který při své spotřebě plně využívá energii z místních zdrojů.