Anotace přednášky
Vědecký konsenzus po velkou část 20. století akceptoval, že světelný mikroskop vybavený konvenční optickou čočkou nedokáže kvůli difrakci rozlišit detaily, které jsou menší než přibližně polovina vlnové délky světla (200–400 nm). V 90. letech minulého století ovšem došlo k překonání difrakčního limitu díky rozvoji konceptu fluorescenční mikroskopie s hloubkou rozlišení na úrovni molekul. V této přednášce popíši prosté, leč působivé principy, kterými lze neutralizovat omezující účinek difrakce.1,2 Řečeno v kostce, pokud pozorujeme molekuly shluknuté ve vzdálenosti kratší, než je difrakční limit, převedeme je do různých (kvantových) stavů – obvykle do stavů jasně fluorescenčních a temných, takže je možné je na krátký okamžik rozeznat. Tímto překonáme rozlišovací bariéru způsobenou difrakcí a můžeme proto pozorovat vnitřní stavbu průhledných vzorků, jako jsou živé buňky a tkáně, na úrovni nanometrů.
Podrobnosti o návštěvě profesora Hella nanaleznete zde.
Událost můžete sledovat i na Facebooku.
Kontaktní osoba: Andrea Vondráková