Klára Slazmann
Tak letošní léto to byl, bych řekla, opětovně zase zvedlý prst přírody, která říká člověče, vzpamatuj se. My si musíme uvědomit, že krajinu měníme a kultivujeme tisícky let a dopracovali jsme se do tohoto stadia, že krajina je narovnaná, zrovnaná, voda je odvedená, kanalizovaná, takže vlastně všechno probíhá přesně tak, jak jsme chtěli. A najednou ale jsme se dostali do takového stadia, že toho odtoku je příliš moc a těch vysušených ploch je příliš moc, to znamená, když vlastně se pak zkombinují všechny tyto faktory i klimatické, tak nastává ten stav, který, který v létě nastal a samozřejmě, že i toto se dá řešit, ale je důležité pochopit vlastně, jak voda funguje v, krajině a snažit se tento model, bych řekla, co nejlépe nastavit.
mluvčí 12,
Takže čeho jste si konkrétně všímala tohle léto?
mluvčí 7,
Já mám to štěstí, že žiju v Brdech blízko velmi krásné zachovalé prameništní krajiny, kde jsem sledovala, jestli i toto obrovské sucho, které nastalo, jestli má vliv na tyto přirozené prameništní louky a místa, zjistila jsem, že nemají, že ten koloběh funguje stále, ale když víme, že 80 % pramenišť v České republice je úplně zničených a zdevastovaných, to znamená, voda nemá kudy vystoupit nahoru na povrch, aby potom po povrchu odteklá do řek dotovala potoky, řeky atd. tak vlastně není divu, že se tohle děje. Je to zákonité.
mluvčí 12,
Takže jste to vlastně tolik nepozorovala, že by bylo sucho v krajině.
mluvčí 7,
Tam v těchto prameništích, tam ne. Samozřejmě, že ta okolní krajina, která je, dá se říct, čím dál tím víc přizpůsobovaná zemědělským strojům, lesnické těžbě, atd. to znamená, ideálem pro zemědělskou výrobu je čím rovnější plochy, čím míň kamení, čím míň vlastně právě toho drsného materiálu, který je pro vodu velice, velice důležitý, takové ty drobné nerovnosti, které tu vodu vlastně zadrží, tak ty nám stále víc a víc ubývají.
mluvčí 12,
Takže když se řekne, neumíme zadržovat vodu v krajině. Co to tedy vlastně přesně znamená? Už jste to trošku naznačila, jak naše krajina v tomhle ohledu vypadá, to není její přirozený stav, my jsme jí to odnaučili asi to.
mluvčí 7,
Co je důležité si uvědomit, že voda, to nejsou potrubí a nejsou jenom ty místa, které člověk určil, aby tam voda byla, to znamená přehrady, odběrná místa čistírny atd. voda v přirozené formě je v krajině vlastně na celém povrchu, ale člověk právě svojí činností postupně tyto plochy ubíral, přizpůsoboval si je a bohužel po roce 48 nastalo ty nejvážnější změny v krajině, velké odvodnění ploch, které by za normálních okolností, kdyby vlastníci byli ty původní sedláci, kteří byli, tak asi by k tomu nedošlo a tím pádem jsme dosáhli to, že plochy jsou velmi dobře obdělávatelné. Je využitelná skvěle velká zemědělská technika, ale tato půda a tyto plochy nezadržujou vodu, takže dochází vlastně k vážnému narušení celého hydrologického cyklu, kde my vlastně vodu sesbíráme, nasbíráme do přehrad, do rybníků, potom ji použijeme na svoje potřeby, to znamená do domácností, do průmyslu a zase přes kanalizační systémy čistírny tu vodu odvádíme do velkých řek, to znamená, voda vlastně nemá tzv.Vertikální pohyb, voda se nemá odkud vlastně dostat nahoru do těch pramenišť a kudy, a stejně tak se potom, když jsou povodně, když jsou velké vody, tak se nemá kudy vrátit do podzemí, protože zase právě ty území, které slouží na, to, aby se voda z povrchu dostala do podzemí, to jsou aluvia, to jsou udolní Nivy řek, tak tyto jsou buď odvodněné, nebo jsou zastavěné, prostě nefungují jako rezervoáry. A my jsme si na to už docela, docela zvykli, že když na ni dost vody, no, tak holt přivedeme ze Želivy, anebo odněkud odjinud. Ale přesně to se stalo v letošním roce, kdy najednou přehrada Orlík přestala být dostatečným zdrojem vody proto, aby jsme tu vodu vlastně mohli posílat dolů, níže a bylo nutno přistoupit i k odběru vody z přehrady Slapy. Ptám se, když příští rok nebude voda ani v Orlíku, ani v Slapech, tak ke které přehradě sáhneme?My bohužel nemůžeme spoléhat jenom na tyto technické prvky, které člověk postavil, ale my musíme pracovat s přírodou a s vodou jako s komplexem jako s celkem, protože tak je to nastavené. A tady bych chtěla upozornit na jednu věc, že je velmi nebezpečné mluvit o tzv. technických řešeních, anebo o přírodě blízkých řešeních, protože oni všechna řešení, které máme všechna, jsou přírodní, akorát ty technické prostě si trošku jako při vypomáháme, ale v první řadě my musíme pracovat s těmi přírodními cykly a ty se snažit podpořit, takže když se vrátím k tomu momentu, že jsme s nástupem vlastně zemědělství v naší krajině jsme začali krajině ubírat ty mokřady a plochy pro zemědělství, tak teď naopak bychom měli vymezit tzv. říční krajinu, kde bychom měli řeku, potoky, prameniště nechat přirozeně téct, tak, aby se ta voda dostala tam, kam měla, mohla nám zásobit podzemní bazény a my jsme se nedostali do takové situace jako i letos v létě, protože ten dopad na zásobování vodou, zejména na venkově, kde jsou malé vesnice, malé městečka, tak je, bych řekla, docela fatální.
Jan Kaliba, redaktor
Posloucháte Leonardo Plus s krajinářskou Arch. Klárou Salzmann a mluvit budeme víc samozřejmě i o těch zmíněných řešeních.
mluvčí 5,
Posloucháte Leonardo plus nadčasové rozhovory s výjimečnými osobnostmi nejen ze světa vědy. Najdete ho také na webu plus rozhlas. Cz, v aplikaci Můj rozhlas a v dalších podcastových aplikacích.
Jan Kaliba, redaktor
Pojďme říct teď trošku konkrétněji, jak vlastně by vypadala taková ideální krajina, která vodu zadržovat umí, co všechno by měla splňovat v takovémto celku?
mluvčí 7,
Já studentům často říkám, že říční krajina, to je takový cévní systém krajiny a jsou k tomu i velmi, bych řekla, povedené obrázky, kde opravdu ten cévní systém krajiny, ta říční krajina vypadá velice podobně jako rozvod krve v těle člověka a funguje to, bych řekla, na stejném principu, rozvádí to tekutiny, rozvádí to živiny po těle, to znamená, v první řadě to, co my potřebujeme v krajině, tak je obnova této říční krajiny. A přiznání. My jsme je totiž, to bych řekla, velice brutálně potlačili a tváříme se, že technická řešení a kanalizace a přivaděče a čističky, že to všechno zvládnou, ale ukazuje se, že ne. Nemluvě o tom, že celou řadu funkcí příroda umí podstatně líp než my lidé, respektive my lidé to asi umíme dobře, ale ta příroda to umí velmi často, bych řekla, levněji nebo i úplně zadarmo. Takže bych řekla. Teď nastává obrácený proces, to znamená, předtím jsme z té divoké přírody vytrhávali, vyrvávali ty kusy, kde probíhá teď to zemědělství. Plochy, které byly využívány, kde, byly pole, pastviny atd.A teď bychom obráceně potřebovali do té naší technické rovné polomrtvé krajiny dostat vlastně zpátky tu živou říční krajinu, protože to, co je důležité říct, je, že říční krajina je prostor, který si voda sama vytvořila za miliony let, tím vlastně stálým stékáním v tom stejném tvaru toho Povodí, jak si ho vytvářela, tak právě v trase říční krajiny vytvořila obrovské velké sedimentové náplavy a ty tam jsou, říkáme tomu, že voda má svoji paměť v krajině, to znamená, ona se stále vrací na stejná místa bez ohledu na to, jestli tam člověk něco postavil nebo nepostavil. Ale třeba právě velká města, jako je Praha, ale i Vídeň a prostě všechny velká města, které jsou na nějakém velkém vodním toku, tak jsou postaveny na násepech, ale velmi vysoký, třeba v Budapešti vím, že je násep kolem řeky Dunaje vysoký 10, 15 m a v Praze to taky nebude jako o moc míň. A je to proto, abychom zajistili bezpečný život, takže to vymezení říční krajiny a zachování těch přírodě blízkých funkcí je důležité, bych řekla, ze třech důvodů, je to jednak obnova hydrologického cyklu, obnova hydrologického cyklu znamená nejenom tečení vody z toho prameniště potokem do řeky a potom do moře, ale znamená to i vertikální pohyb, to znamená vsakování vody do podzemí a zásobování podzemních pramenů, které potom zase s tlakem se můžou dostat na povrch do těch pramenišť a tím vlastně se ten koloběh uzavírá. A ještě jsem zapomněla na klimatickou součást hydrologického cyklu, že když je krajina dostatečně vlhká, tak dochází k výparu, což způsobuje lokální srážky. To je něco, za co třeba já jako dítě ještě pamatuju, ale dnes už to nezažíváme.Dnes lokální srážky jsou téměř neznámý pojem. Možná někdy v pohraničí, tam, kde je vlastně těch lesů asi víc.
mluvčí 12,
Což oceníme při těch horkých a krajina, když trpí suchem přesně.
mluvčí 7,
Ale v případě vlastně těchto našich současných srážek, na které už jsme si bohužel zvykli, je, že dlouhodobě je sucho, a to je i z toho důvodu, že třeba zemědělská půda v České republice, to je 54 % území, to znamená tím, že je tato zemědělská půda v létě velmi často bez jakéhokoliv pokryvu, je obrovsky horká, je, má vyšší teplotu než třeba teplota. V sídle. Ve městě vzniká vlastně takový komín horkého vzduchu a ten zabraňuje jakýmkoliv srážkám, aby vlastně na to území spadly, takže přichází do úvahy jenom velké srážky, které se vytváří nad oceánem nebo nad mořem a potom teda prší a prší a prší a prostě trvá to strašně dlouho a vznikají povodně, takže je to takové jako nevyvážené.
mluvčí 12,
To znamená, co se týče těch řek, to. Řešení je, o čem se docela často mluví, vracení do původních koryt, to je asi ten základ. Já si vzpomínám, že letos na jaře jsem splouval jako vodák Moravu v Litovelském Pomoraví a byl jsem úplně fascinovaný, jak nádherné meandry tam jsou, jak přirozeně tam ta řeka teče. Je to dobrý příklad.
mluvčí 7,
Určitě je to jeden z nejkrásnějších, bych řekla, příkladů v České republice vůbec Litovelské Pomoravě. A za to patří obrovský dík prof. Štěrbovi, že se mu to podařilo vyhlásit za chráněnou krajinnou oblast. Takže to je jako opravdu.
Jan Kaliba, redaktor
Super. Kromě vracení řek do původních koryt, tak se mluví často o rušení meliorací, o vytváření mokřadů, můžeme nějak aspoň stručně tedy jmenovat další z těch nejúčinnějších opatření v krajině.
mluvčí 7,
Ten první krok je obnova té samotné říční krajiny. Samozřejmě nejde to všude naprosto celém rozsahu, protože třeba kdybychom v Labské nivě chtěli zabrat zemědělskou půdu, která by sloužila jenom vsakování vody, tak to asi by nám úplně neprošlo, ale tady se teď my musíme zastavit a zamyslet, co je pro nás té krajně důležité, my musíme najít kompromis a říci, tato část řeky, ale i s tím svým, bych řekla, biologickým doprovodem, to znamená spolu s půdou, s organismy, se zvířaty bude prostorem, kde ta voda bude chodit nahoru, dolů, kde, kde poteče a kde bude plnit vlastně všechny ty přírodě blízké funkce, které my potřebujeme, například samočistící schopnost řeky, když je v přírodě přírodním stavu, je obrovská a velice užitečná. A zase v podstatě, bych řekla, zase to víceméně nic nestojí. A současně tento prostor může být krásným základem veřejného prostoru a systému sídelní zeleně v sídlech a ve městě, což je velmi důležité, protože právě koridory řek ve městech a v sídlech poskytují úžasný, příjemný prostor právě v těch obdobích sucha a obrovských veder v létě, protože tam ten vzduch proudí, je tam vegetace, to znamená, tyto plochy. Není třeba se k nim tvářit a chovat, že je to něco, co je na konci města, co nikoho nezajímá. Naopak to jsou plochy, které skutečně můžou tvořit tzv. zelené páteře a můžou být základem zelené infrastruktury.Dále, co se týče zemědělské krajiny, tak tam je jeden velmi vážný problém, že současná technika, zemědělská technika, to jsou obrovské stroje a ty potřebují velký manévrovací prostor. Takže já mám často pocit, že pro zemědělce by bylo nejlepší, kdyby tam žádné potoky nebyly, byla tu rovná plocha, po které by se dalo krásně jezdit, ale česká krajina je, bych řekla, poměrně dost mikrokrajina, to znamená, tohle všechno se musí respektovat a zase je to o domluvě mezi zemědělci a ostatními uživateli té krajiny, jakým způsobem si tu krajinu budeme do budoucna využívat a co je pro nás prioritou? A já osobně se domnívám, že ta voda je pro nás jako hodně důležitá, protože bez vody není život. Dále je to problematika lesů, samozřejmě, že lesy jsou obrovsky, bych řekla, hodnotný biotop. Pro nás je to 33 % republiky, je to přece jenom území, kde i v těchto vedrech v létě ta teplota byla teda o hodně nižší, i když jsou to smrkové porosty a tam právě je taky obrovská rezerva, obrovský potenciál pracovat zase i s říční krajinou, přiznat ji, protože tam jsou taky potoky velmi často zahloubené a voda odtéká velice rychle pryč.A přiznání mimo produkční funkce lesů pro celou republiku jako celek, protože myslím si, že tohle by mělo být zase pojmenováno jako priorita, jako velmi důležitá věc.
mluvčí 12,
Tedy, že to není jenom prostor, ze kterého vytěžíme dřevo.
mluvčí 7,
A vyděláme říkáme továrna na dřevo, ale je to prostor, který dnes je naprosto klíčovým prvkem pro naše klima a my dlouhodobě bojujeme o to, aby se krajinné plánování stalo součástí územního plánování a bylo minimálně tak důležité, jako je navrhování územního rozvoje, to znamená výstavby toho celého území, protože to zatím neprobíhá. Já mám velmi často pocit, že s krajinou nakládáme jako s krajcem chleba, že prostě ukusujeme, ukusujeme, protože pořád ještě je, ale on, ono je to organismus, ono je to tělo, to, co se teď děje v přírodě a i vodě, je naprosto, bych řekla, normální a odpovídá to tomu stavu, který v té krajině je.
mluvčí 12,
Některé samosprávy to řeší docela intenzivně. My si teď můžeme poslechnout, jak k tomu přistupuje třeba město Krnov i ve svém okolí právě v té zemědělské lesní krajině nad městem, kde se snaží zadržovat vodu z velice dobrých důvodů, protože jak víme, je to oblast, kde třeba předloni ty povodně byly velmi zásadní a ničivé, takže jsem se tam procházel krajinou a studovali jsme ta opatření s Pavlou Hájkovou, referentkou z magistrátu, která má ta opatření pro zadržování vody v krajině na starosti.
mluvčí 7,
Doufám, že už konečně dořešíme komplexní pozemkové úpravy, dochází k nějaké změně pozemků, ale zároveň se právě řeší polní cesty, remízky, třeba i velké zařízení jako suché poldry a ty my bysme potřebovali, aby byly dokončené, protože ty by nám pomohly. A ještě si město nechalo zpracovat studii, odborníci si tu krajinu prošli a navrhli konkrétní opatření. Jsou to různé průlehy, výsadba stromů, tůňky, různé svejly, což je takový jakoby příkop v tom svahu, který zabrání právě tomu odto koury nebo případně půdní erozi.
mluvčí 12,
Pojďme se podívat k nějakému tomu konkrétnímu místu.
mluvčí 7,
Dneska jdeme vlastně po poli, které už dneska je sklizené, byla tady Řepka a tohle to je pozemek města, jenom tady tahleta část, je to taková úzká nudle, která vede do kopce a kolem jsou vlastně nějaké pole.
mluvčí 12,
Jsou tady nějaké stromy, ano.
mluvčí 7,
Jsou tady, jsou tady nějaké nálety, je tady spousta kopřiv, takže rameny, jestli nám tam bude chtít vlézt do toho zarostlého, ale tady vlastně vidíte jednu už z těch konkrétních tůní, které jsme tady vykopali. Ona dneska je suchá, jo.
mluvčí 12,
Teď je vyschlá, ale je to místo, kam se ta voda může vlastně kumulovat a nesteče to z toho pole úplně dolů.
mluvčí 7,
Jako tady tohleto primární opatření je, aby se ta voda zasákla v tom vyhloubeném místě, abysme právě zpomalili ten její odtok.
Jan Kaliba, redaktor
Tam byl změn ten městský pozemek a že to je důležité, co patří městu, tam může město dělat ta opatření, ale s ostatními pozemky mohou být problémy. Je nutné samozřejmě jednat s majiteli a byly tam zmíněny, že město trápí komplexní pozemkové úpravy. Z vaší zkušenosti je tohleto možná pro mnoho lidí neviditelné, byrokratické téma, zásadní pro adaptaci krajiny.
mluvčí 7,
Přesně tak. Ono by ta skládačka měla být taková, že tím hlavním plánovacím dokumentem by měl být územní plán, který by vlastně v sobě měl obsahovat všechny ty zásady rozvoje krajiny, zachování krajiny, rozvoje sídel. Ve vazbě i na ty, na ty vyšší úrovně krajskou a celostátní. Tohle by měl být podklad pro komplexní pozemkové úpravy, kde už je to i projednáno s veřejností v rámci participativních procesů a potom tyto věci vlastně můžou jít do realizace, takže to je, bych řekla, takový jako ideální model. Samozřejmě vždycky záleží na tom, nakolik i ta obec je tomu nakloněná a právě v současné době já spoléhám právě na obce, které mají osvícené vedení, kteří chtějí něco pro tu krajinu udělat..
mluvčí 12,
Důležitá je ale určitě i se shora úroveň celostátní a funkce české vlády a přístup, jak vnímáte a hodnotíte současnou vládu, pokud jde o přístup k zadržování vody v krajině, minimálně rétoricky adaptační projekty a dotace zmiňuje. Na druhou stranu slyšíme velkou kritiku za rozvolňování protierozních opatření, třeba schválený stavební zákon, který zjednodušuje třeba kácení zeleně a tak dále, jak jsme na tom tedy v tomhle ohledu.
mluvčí 7,
Co mi tak utkvělo v paměti, je, že vlastně tato současná vláda plánuje jako boj proti suchu výstavbu dalších přehrad, což nepovažuji za, bych řekla, úplně ideální řešení, protože právě ta soustava přehrad, kterou my vlastně už dnes máme, tak umrtvuje ten potenciál těch stávajících řek, to znamená ten vertikální prostup vody mezi, mezi povrchem a tím podzemím, ta přehrada vlastně úplně zastaví, když si vezmete, že Vltavská kaskáda má 200 km a teď vlastně začneme takovýmto způsobem umrtvo a další řeky, tak z mého pohledu ta situace se zase jenom zhorší, takže ten, ta cesta je opravdu, bych řekla, ne takovýmito velkými gesty, ale je to taková ta malá titěrná práce po těch jednotlivých územích. Samozřejmě, že my nádrže, akumulační nádrže na vodu potřebujeme, potřebuje průmysl, potřebuje velká města, ale musí se velice opatrně. Se zasahováním a poškozováním toho přirozeného říčního systému.
Jan Kaliba, redaktor
Můžeme na závěr ještě zmínit nějaké inspirativní projekty v Česku. My jsme tady mluvili o meandrech v litovelském Pomoraví, ale vím, že jste před natáčením zmiňovala ještě třeba Šumavu.
mluvčí 7,
Pro mě velikou nadějí do budoucna jsou právě iniciativy obcí, které cítí, že tohle je problém, který si musí začít řešit samy. Že je to tempo, jakým to dělá vlastně vláda a státní politika, je příliš pomalé na to, co ta obec vlastně potřebuje, takže takových obcí je opravdu jako celá řada, ale pro mě takovým jako nej, nejznámějším a jedním z nejlepších příkladů obnovy té prameništní krajiny je projekt Národního parku Šumava, projekt Life, který v průběhu asi 20 let obnovil obrovské plochy mokřadů a pramenišť, které už dnes mají obrovský dopad na odtok vody v Povodí vlastně řeky Vltavy, v těch horních částech, ale jsou to další obce, například Kostelní Lhota v Polabí, anebo Spálené Poříčí v Brdech, Vohnančice. Například prostě jakmile se někdo rozhodne vážně věnovat problému zadržování vody v krajině a zlepšení situace.A sedne si spolu s občany nad mapu a začnou spolu přemýšlet, co by v tom území mohli spolu dělat a když si k tomu pozvou i odborníky, tak rozhodně, určitě jsou místa, které můžou řešit hned a tady bych chtěla apelovat, ale nejenom na obce a kraje, protože je celá řada velmi aktivních, bych řekla, subjektů, ale každý občan, každý jeden člověk v tomto státě může něco pro tu vodu udělat na vlastním pozemku vlastním přístupem k vodě, kde pro mě je naprosto nepochopitelná. Stále nedostatek v legislativě, který neřeší problém, například, že WC splachujeme pitnou vodou, to je, bych řekla, taková neúcta k té pitné vodě, které máme stále dostatek, myslíme si, že jí máme dostatek, takže ty rezervy jsou obrovské a každý na vlastní zahradě může zadržovat vodu, může si vytvářet tůně a jezírka a prostě vrací se život do těch ploch a ta voda je obrovsky, bych řekla, jako zajímavým a vítaným prvkem.
mluvčí 12,
Dají se dělat zázraky. Tak slyšeli jste, Leonardo. Plus o zadržování vody v krajině. V poslední době až módním sousloví, za kterým se ale skrývá ještě spousta reálné práce. Pokud chceme Česko připravit na častější a silnější sucha i povodně v éře člověkem způsobené změny klimatu. Povídali jsme si o tom s Klárou Salzmann, expertkou na krajinářskou architekturu z Fakulty architektury Českého Vysokého učení technického v Praze. Děkuju za to.
mluvčí 7,
Děkuju, na shledanou.