Datum zveřejnění: 
17. 8. 2026
Na první pohled chátrající ošklivé objekty, na straně druhé mnohdy památkově chráněné a promyšlené stavby slavných architektů. I to jsou budovy industriálu: starých továren, hal a technických zařízení. Nedávno jsem v této rubrice psal o publikaci Fragmenty dědictví, která mapuje úspěšné konverze někdejších průmyslových objektů. Podobnému tématu se zevrubně věnuje i výstava a další kniha, tentokrát nazvaná Kulturní a kreativní aktivity v industriálu s podtitulem „Mapování příkladů kulturních a kreativních průmyslů a souvisejících aktivit využívajících opuštěné industriální stavby v České republice“, kterou edičně připravili pedagogové Stavební fakulty Českého vysokého učení technického Lenka Popelová a Tomáš Šenberger. A na tuhle knihu se podíváme dnes.

Kniha vyšla díky programu na podporu aplikovaného výzkumu v oblasti národní a kulturní identity Ministerstva kultury České republiky, který se nazývá Aktivní záchrana nemovitého kulturního dědictví formou nového využití. Zní to trochu šroubovaně, ale je to velmi důležitá iniciativa.Zdařilá záchrana

Staré tovární objekty, průmyslové haly a různá technická zařízení jsou totiž všude kolem nás. Svému účelu sice už zpravidla dávno neslouží, ale často jsou svědky dob minulých, mají své technické, ale mnohdy i architektonické hodnoty. Koneckonců i tvůrce Národního divadla nebo Rudolfina, proslulý architekt Josef Zítek, byl rovněž autorem pivovaru v obci Petrohrad a známe také špičkové příklady avantgardní architektury industriálních objektů třeba v podání Jaroslava Fragnera.

Nedávno se nikdo nerozpakoval takové stavby bourat, aniž by se uvažovalo o možném novém využití. To jistě nepřichází v úvahu vždy, protože někdy je konverze natolik nákladná, že se opravdu nevyplatí. Ze zdařilých ukázek ale je patrné, že mnohé příklady tzv. industriálu zachránit lze. Některé fungují jako muzea, jiné lze využít pro různé kulturní a společenské funkce, v případě pivovarů se někdy dá i obnovit původní provoz.

Z hlediska památkové péče je tu i výhoda, že zpravidla je možné takové objekty doplnit i o nové partie, byť i kontrastní ve svém výrazu. Ochrana tu není tak striktní, jako v případě jiných typů památek. Je to tedy také výzva pro současné projektanty.

Téma knihy i výstavy definují její autoři takto: „Projekt byl ve své první fázi zaměřen na mapování aktivit kulturního a kreativního sektoru v ČR, umístěných v opuštěných průmyslových budovách. Díky soupisu 354 velmi různorodých realizací z celé ČR, který vznikl v letech 2023–2025, byly analyzovány a vyhodnoceny charakteristiky těchto aktivit, které publikace prezentuje. Cílem je upozornit na to, že umístění rozmanitých funkcí kulturně-kreativní povahy do industriálních staveb představuje jednu z výrazných možností záchrany průmyslového dědictví, které přináší společnosti mnohé další benefity.

Představený vzorek dokazuje, že opuštěné industriální stavby jsou díky svým neopakovatelným vlastnostem, a to prostorovým, architektonickým i konstrukčním, pro instalaci kulturně kreativních aktivit mimořádně vhodné. Vznikají tak nové výdělečné možnosti, oživují se tak opuštěná místa sloužící i pro setkávání lidí sdílejících různorodé hodnoty, což podporuje tvorbu kreativních klastrů i měst. Pro společnost je tedy žádoucí těmto dynamicky se rozvíjejícím kulturně-kreativním aktivitám nabízet opuštěné industriální prostory, které těmto aktivitám často chybí.

Tyto aktivity pak zpětně napomohou ochránit upadající místa a otevřít je novým možnostem, například i turistickému a sportovnímu využití. Publikace obsahuje kapitoly na téma významu kulturně kreativních průmyslů a aktivit, možností konverzí a obecně adaptability, v detailu pak rozebírá příklady konverzí pivovarů, nádraží, téma veřejného prostoru a scénického využití industriálu. Je připojen podrobný soupis objektů dle krajů, mapa, statistické tabulky hodnotící vybrané aspekty a podrobně zpracovaná hesla 67 objektů“.

Autor: 
Zdeněk Lukeš
Zdroj: 
lidovky.cz