Rozhovor s rektorem Michalem Pěchoučkem ve Vogue Leaders

* Pane profesore, ve chvíli, kdy spolu mluvíme, jste ve funkci rektora dva měsíce. Na ČVUT nejste žádným nováčkem, ale přesto – představy nikdy plně neodpovídají realitě. V jakých oblastech jste je už musel přehodnotit?

Strategicky jsem zatím nemusel přehodnotit nic. Největším překvapením pro mě ale je, nakolik je ta práce založená na budování mezilidských vztahů a komunikaci. A čím je ta organizace větší, tím je té komunikace víc. Zjišťuji, že mi zbývá hodně málo času na něco jiného. Člověk si musí práci umět udržet v rovnováze, aby měl čas na přemýšlení, na čtení, na psaní. A čas na komunikaci – a pro mě to je to zatím stoprocentní komunikace.
Co je dobré: Obával jsem se, jestli si v této roli budu schopen vytvořit dobrý tým. A ukázalo se, že ano, tým je skvělý. A ještě jedna zajímavá věc. Na ČVUT je tradičně špatný vztah mezi rektorem a děkany jednotlivých fakult. Tak to nemohu z vlastní zkušenosti potvrdit, so far, so good, máme dobré vztahy a jsem tomu rád.

* Z byznysu jste zvyklý, že když je něco potřeba změnit, tak to uděláte. Univerzitní prostředí nejspíš není tak pružné…

Musíte to prostě umět uchodit. Já si nestěžuji, že člověk tady nemá takovou exekutivní forsáž jako v byznysu. Jsou to jiné hodnoty, jiné prostředí a každé má své výhody i nevýhody. Akademici si musejí věci víc navzájem vysvětlovat. Tedy nevýhodou univerzitního prostředí je, že to trvá, zpomaluje to běh. Ale zároveň je třeba říct, že se po té delší době dojde vzhledem k vyšší transparenci a participaci k lepšímu rozhodnutí.

* Narazil jste už na něco, co byste i věděl, jak změnit, ale zatím to není možné?

Všechno potřebuje nějaký čas. Lidé očekávají, že se tady stanou zázraky přes noc, a já čím dál tím lépe rozumím té komplexitě a vím, že zázraky přes noc nebudu schopen dodat. Typická věc, která mě trápí, je automatizace, zavádění umělé inteligence do výuky, do vědy, do procesů. Očekávání společnosti je masivní a v tomto je bohužel univerzita korporace jako každá jiná, kde je IT páteří jejího fungování. Tak to je pro nás veliký projekt, jak tuto infrastrukturu změnit tak, aby škola mohla lépe fungovat.

* Univerzity dost často mluví o odbornosti, o kvalitě. Byznys je zaměřený na výkon. Kde si tyto dva jazyky spolu nerozumějí natolik, že to brzdí reálnou spolupráci?

Není to o kvalitě, je to o horizontu. Univerzita má horizont desítek let, chce vytvářet inovaci, která nás přesahuje, řešit problémy, které jsou dnes nezjevné a budou důležité za pět, deset let. Je tam jiné paradigma toho, co je inovace. Průmysl totiž potřebuje tu inovaci hned, okamžitě, aby mu vyřešila konkrétní, aktuální problém. A na to ta škola není kvalifikovaná. Tedy ne že by to nechtěla dělat, ale v tom okamžitém řešení jsou korporace nebo průmysl zkrátka kvalifikovanější.

* Je to dnes ještě vůbec tak, že má byznys zájem o univerzity jako o partnery? Nebo už si to jede po vlastní linii a zajímají ho jen absolventi?

Poptává-li firma absolventa, není připravena na spolupráci s univerzitou. Čím je byznys sofistikovanější, tím lépe rozumí tomu, že musí inovovat způsobem jiným, než je pouhé najmutí si absolventa, tedy produkt. Silněji vnímá to, že potřebuje někoho, kdo má znalosti, schopnosti a vidí „za roh“ způsobem, jakým ta firma sama za ten roh vidět ani nemůže.

* Jak poznáte člověka, který má reálný potenciál měnit věci a není to jen výborný student?

Tím, že ty věci opravdu mění. Že konstruktivním způsobem vyzývá status quo. Student, který si pasivně agresivně stěžuje, to asi nebude ono. Stěžovat si totiž umí každý Čech, že? Ale ten, kdo přichází po tom challengování s řešením, to je student budoucnosti.

* Často se v hovoru dotkneme AI. Je dnes vysoké školství připraveno přijmout zodpovědnost, která s ní přichází?

Tam je zodpovědností více. Myslím si, že jedna zodpovědnost je ta za to, že ji vysoká škola přijme a použije AI na akceleraci své práce. Protože když to neudělá, tak se chová vůči budoucnosti nezodpovědně. A tuto zodpovědnost nebo schopnost zatím na vysoké škole nemáme, je to těžká věc. Česko totiž není v tomto ohledu žádný šampion. Také je tu zodpovědnost, jestli z toho může přijít nějaký negativní důsledek. Může. Musíme dávat pozor, ale o hodně větší nebezpečí je to neudělat. To FOMO, nebezpečí ujetého vlaku, je tady prostě masivní. A to je to první, co by školy dnes měly řešit. Já jsem velký zastánce AI security a AI safety a AI regulace. Takže v jiných oborech říkám: dvakrát měř, jednou řež. Ale tím, že každá univerzita je sama o sobě tak konzervativní, tak tady naopak říkám: buďte odvážní, všemožně to zkoušejte, inovujte, používejte AI.

* U ČVUT je díky tradici ve vývoji AI specifická situace, ale obecně, jak by dnes měla vypadat univerzita, která AI bere vážně v její komplexitě?

Čím více procesů zautomatizuje, tím se chová odpovědněji, v tom se neodlišuje od jiných společností. Ale potom má ten svůj byznys, kterým je výuka. Nastavit správnou strategii pro používání AI ve výuce je důležité. Pravidla, investice, technologie, best practices, tedy sdílení zkušeností. A potom používání AI ve vědě. To zatím dnes nikdo neumí, je to pole neorané – kdo se to první naučí, vyhraje.

* Tím používáním AI ve vědě máte na mysli třeba zkrácení dlouhodobých experimentů?

Ano, přesně tak, závislost na wet labech, tedy laboratořích, na strojírenských přípravcích. AI může dlouhodobější procesy výrazně zkrátit, a když budete mít na výběr ze dvou projektů, kde jeden bude trvat tři roky a druhý tři měsíce, je volba jasná.

* Je něco, co byste okamžitě přestal učit, a naopak něco, čemu byste dal větší prostor?

Asi bych nic neškrtal. Řekl bych ale, že bychom měli okamžitě inovovat způsob, jakým učíme programování. Ten stávající způsob výuky už dnes přestává být relevantní. Právě proto, že se programuje jiným způsobem, pomocí AI agentů a AI modelů. A ČVUT by mělo umět učit, jak se programuje dnes, ale hlavně jak se bude programovat za rok. Je to těžká písemka, ale ani si nemyslím, že to někdo umí, ta práce se mění pod rukama.

* Mluvíte o tom, že jsme v bodě, kdy se univerzity rozhodují, jestli si udrží svůj význam. Čím je ta situace tak složitá?

Vnější technologický svět se mění, velmi rychle se přetváří geopolitický svět. Výrazně roste konkurence mezi školami. Dnes už jsou konkrétní srovnávací metriky čili i způsoby, jak se dá soutěžit, a ta soutěž je nemilosrdná. Pro školy, jako je ČVUT, je řešením dostat se do evropského výzkumného prostoru. Být co možná nejvíce integrovaný do Evropy, abychom byli v té první skupině evropských zemí.

* Ale evropský prostor pro ten vývoj asi není ideální, Američané mají díky volnému kapitálovému trhu širší možnosti…

Jedna věc je věda a druhá je vývoj technologií. Pro vývoj startupů skutečně nemáme takové možnosti, USA jsou jednotné, my ani v rámci Evropské unie tolik integrovaní nejsme, v tom mají určitou výhodu. Ale ve vědě je Evropa velmoc, máme největší výzkumný program na světě Horizon Europe, do něhož se hlásí vědci z Kanady, Japonska, Izraele. Na podporu vědy máme lepší podmínky, zvlášť dnes, kdy byla věda ve Státech deprioritizovaná a na její podporu jde méně prostředků.

* Jak bude za deset let vypadat univerzita, která se na té křižovatce vydala správným směrem?

Bude stále existovat, mít svůj význam a plnit důležitou roli ve společnosti. Bude to škola první volby nejlepších studentů z celého regionu. Bude tu slavná věda, založená na efektivním používání AI, a z ČVUT ročně vzejde 20 startupů. To bych považoval za úspěch.