Jádro nové generace: Česko sází na malé modulární reaktory

Jak vzniká elektřina: přímo u turbíny

Uvnitř Jaderné elektrárny Temelín, v prostoru, kde se mechanická energie mění na elektřinu, je značný hluk. Právě zde vzniká energie pro významnou část země. „Tak tady můžete slyšet zvuk zařízení, kde vzniká elektřina pro deset procent České republiky. Jinak Temelín z obou dvou bloků kryje zhruba pětinu české spotřeby,“ říká mi mluvčí elektrárny Marek Sviták.

Základní princip je srozumitelný: voda se ohřeje, vzniklá pára roztáčí turbínu a generátor vyrábí elektřinu. Ale za tím jednoduchým schématem samozřejmě stojí velmi komplexní systém zařízení a přísně řízený provoz, který vyžaduje, aby asi polovina personálu měla vysokoškolské vzdělání.

„Jaderná energetika je kritická infrastruktura a je potřeba, aby se o to zařízení starali lidé s odpovídajícím vzděláním a praxí,“ vysvětluje Sviták. V Temelíně pracuje zhruba 1500 zaměstnanců a při odstávkách se jejich počet výrazně zvyšuje o pracovníky dodavatelských firem, kteří zajišťují kontroly, údržbu a modernizaci zařízení.

Kolik malých reaktorů by nahradilo ty velké?

Debata o budoucnosti české energetiky se v posledních letech stále víc soustředí na malé modulární reaktory. Ty by v budoucnu měly doplnit, případně částečně nahradit stávající velké bloky v Temelíně a Dukovanech. Jak velký zásah do energetického mixu by to byl, ilustruje vedoucí katedry jaderných reaktorů ČVUT Jan Rataj.

„Pokud bychom měli dohromady 4000 megawattů a chtěli je nahradit, tak při výkonu kolem 500 megawattů by to bylo zhruba osm malých modulárních reaktorů,“ říká.

Rozdíl mezi dnešními a připravovanými zdroji tak nespočívá ani tak v jejich velikosti nebo výkonu, ale hlavně ve způsobu, jak se mají budovat. „Klíčový rozdíl je v tom, že se předpokládá výroba komponent modulárně v továrnách a jejich následné sestavení na místě,“ vysvětluje Rataj.

To má zjednodušit a zlevnit jejich výstavbu. Modulární bloky zároveň kladou nižší nároky na chlazení, což rozšiřuje možnosti jejich umístění. Vedle výroby elektřiny se proto počítá i s jejich využitím pro dodávky tepla, hlavně v průmyslových oblastech.

Návrat ke standardizaci a otevřené otázky

Z pohledu technologického vývoje nejde o úplně novou myšlenku. Podle Jana Rataje se jaderná energetika vrací k důrazu na standardizaci a sériovou výrobu, od které se v minulosti částečně odklonila ve prospěch větších a výkonnějších bloků.

Menší reaktory mohou nabídnout větší flexibilitu, neznamená to ale, že by se objevily v každém regionu. „Takhle jednoduše to nebude. Jsou vytipované lokality a optimalizace bude probíhat s ohledem na potřeby celé energetické soustavy,“ upozorňuje Rataj.

Vedle technických a ekonomických aspektů zůstává důležitým tématem i nakládání s vyhořelým palivem. Řešení existují, například v podobě hlubinných úložišť, ale jde o dlouhodobý úkol, který bude provázet jadernou energetiku i v budoucnu.

Debata o malých modulárních reaktorech tak ukazuje, že česká energetika stojí na pomezí dvou období. Na jedné straně jsou zavedené zdroje, které spolehlivě fungují desítky let. Na straně druhé plány na nové technologie, jejichž skutečný dopad se projeví až v dalších desetiletích.