Supervlci, tmavé žáby i „živá plíseň“. Černobyl se proměnil v unikátní přírodní laboratoř

„Populace vlků je tam sedmi- až desetinásobně početnější než v okolních regionech. Občas se mluví o takzvaných supervlcích. Dochází tam k přirozenému výběru genetických linií, které jsou odolnější vůči záření,“ říká Miroslav Havránek z Centra pro otázky životního prostředí Univerzity Karlovy.

V tělech velkých šelem se radiace navíc kumuluje z různých zdrojů. „Tato zvířata jsou vrcholoví predátoři. V potravním řetězci se proto v jejich organismech hromadí vyšší koncentrace radionuklidů,“ vysvětluje.

Okamžiky po výbuchu

Při výbuchu černobylského reaktoru se do ovzduší a následně na zem dostaly různé radioaktivní látky – části uranového paliva i produkty jaderných reakcích. Postupně se všechny rozpadají, ale různou rychlostí.

„Často se v souvislosti s kontaminaci zmiňuje cesium-137. Má poločas přeměny 30 let, takže dnes je ho tam zhruba polovina oproti původnímu množství. K návratu na úroveň přírodního bude ale potřeba dalších 270 let,“ vysvětluje Lenka Frýbortová z Fakulty jaderné a fyzikálně inženýrské ČVUT.

Rychlá evoluce v extrémních podmínkách

Nejvyšší dávky záření zůstávají v troskách elektrárny pod betonovými kryty. I tam se podle vědců daří neobvyklým formám života, jak ukazuje například naučné video přírodovědného muzea v Bostonu.

„Jde o černou plíseň, která se v Černobylu živí radiací. Záření poškozuje DNA a ničí buňky, Ukrajinští vědci ale objevili houbu, která roste směrem k radioaktivním částicím. Je bohatá na melanin, který ji zřejmě chrání před škodlivými účinky záření – a nejen to. Tato plíseň skutečně využívá energii ze záření k růstu. Tento proces nazvali vědci radiosyntéza.“

Připodobnit se dá k fotosyntéze, kdy zelené rostliny zachycují ultrafialové záření ze Slunce. K radiosyntéze je ale potřeba černé barvivo melanin, stejné, jaké se tvoří v naší kůži při opalování.

„Například žáby, které v zóně žijí, mají výrazně tmavší pigmentaci než běžné druhy. Melanin do určité míry stíní záření a adaptace a evoluce tam probíhají mnohem rychleji,“ doplňuje Havránek.

Návrat staré kontaminace

Radioaktivní znečištění lze v okolí Černobylu naměřit ve vzduchu, v půdě i ve vodě, a to i ve větší vzdálenosti od elektrárny.

„Celý vodní ekosystém nakonec ústí do Dněpru. Všechny vodní toky odnášely krátce po havárii velké množství izotopů, které se postupně usazovaly a migrovaly dněperskou kaskádou,“ říká Havránek.

Radioaktivní látky, které se usazovaly na dně řeky, postupně překryly další sedimenty. V posledních letech se však znovu dostávají na povrch.

„Zničení Kachovské přehrady vedlo k uvolnění dříve usazené kontaminace. Vznikl tam nový ekosystém – takzvané kachovské močály, kde na odkrytém bahně rostou rostliny a žijí divoká zvířata. Dochází tam k opětovné mobilizaci prvků, který tam byly dlouhodobě usazené.“

Nový zdroj rizika

Radiační situaci podle odborníků nejvíc zhoršuje právě ruská válka proti Ukrajině. Vojáci rozryli kontaminovanou půdu zákopy a střelba poškodila i betonový kryt nad reaktorem. Radioaktivní látky se však nešíří na velké vzdálenosti.

„Havarovaný reaktor je dnes ukrytý pod dvěma sarkofágy. Pokud by došlo k poškození toho novějšího, mohlo by to znamenat uvolnění radioaktivních látek do okolí, ale rozhodně ne v takovém rozsahu jako před čtyřiceti lety,“ uklidňuje Frýbortová.

Novější sarkofág je navíc navržený tak, aby odolal i situaci, kdy by se starší konstrukce pod ním začala rozpadat a uvolnil se radioaktivní prach.