Výzkumné a výcvikové středisko Little Moon City Prague se nachází v kampusu Českého vysokého učení technického v pražských Dejvicích. Funguje od roku 2023. Zabývá se zejména simulací kosmických aktivit. Poskytuje jedinečné zázemí pro vědecký i komerční výzkum. Umožňuje testování přístrojů, dílů, materiálů, postupů a chování lidských posádek v podmínkách napodobujících skutečné kosmické mise. Na projektu tohoto centra se podílí několik soukromých firem a řada akademických pracovišť. Zejména Fakulta strojní, Fakulta elektrotechnická a Fakulta biomedicínského inženýrství ČVUT, a dále například Česká zemědělská univerzita.
Základem je habitat
Středisko Little Moon City Prague nyní tvoří tři klíčové části. Základem je izolovaný obytný prostor neboli habitat. „V současném habitatu Hydronaut H03 DeepLab mohou takzvaní analogičtí astronauté zažívat podobnou psychickou zátěž, jaké jsou vystaveni členové posádky Mezinárodní kosmické stanice ISS,“ podotýká Jiří Schneider, vedoucí celého projektu a šéf společnosti Little Moon City Prague. Modul pro obvykle tříčlennou posádku poskytuje obdobný prostor, jako kabina kosmické lodi Orion. Analogičtí astronauté tak tráví čas v izolovaném, uzavřeném a svým způsobem extrémním prostředí. V něm může docházet, obdobně jako ve skutečné kosmické stanici, k narušení biologických rytmů i ke zpoždění komunikace s řídicím a kontrolním střediskem. Právě „Mission Control Centre“ představuje druhou základní část výcvikového a výzkumného centra. Řídicí a kontrolní středisko je nyní dislokováno v sousedství habitatu ve velkém karavanu. O přenos dat mezi habitatem a řídicím střediskem se stará komunikační a projektový systém Common Tongue od české firmy 1st Cloud Republic. Řídicí a kontrolní středisko zajišťuje nepřetržité vizuální a akustické sledování posádky, průběžné vyhodnocování biometrických parametrů, monitorování vnitřní atmosféry, komunikaci s analogickými astronauty, ukládání dat, plánování a řízení činností. Ve velkém stanu se nachází třetí část. Stan má tvar kopule a je propojen s nouzovým východem z habitatu. Podlahu pokrývá jemný písek. Účelem tohoto prostoru je za pomoci virtuální reality simulovat co nejvěrněji lunární povrch. Analogičtí astronauti tam mohou trénovat například sběr kamenů. Potřebují k tomu jen virtuální helmu alias headset. Zvolené řešení průchodu, jehož tvar připomíná tunel, přitom umožňuje výstup z habitatu bez narušování simulace vnějšími vlivy.
Nové využití starého krytu
Kosmický trenažér se veřejnosti poprvé představil v listopadu 2023. Byl u toho také italský astronaut a kosmický inženýr Paolo Nespoli. Konstrukci habitatu vysoce ocenil, jen poznamenal, že kdyby záleželo na něm a měl dostatek peněz, postavil by modul o něco prostornější. Pro letošní rok chystaná zásadní proměna vychází této představě vstříc. Ponorku připomínající a poněkud stísněný Hydronaut H03 DeepLab by totiž podle plánu měl opustit hlavní město. Po několika létech strávených na souši se vrátí pod vodní hladinu a bude pokračovat v hlubinných misích určených výhradně účastníkům se špičkovým potápěčským výcvikem. Po zemní tréninkové a výzkumné centrum, které prokázalo značný vědecký i komerční potenciál, bude ovšem pokračovat v započaté aktivitě v dopravně dostupnějších Dejvicích. Původní habitat napodobující vnitřek kosmické lodi nahradí prostornější simulace podpovrchové vesmírné základny. Její vznik by měla umožnit skutečnost, že v podzemí ČVUT se od dob studené války nachází rozsáhlý protiatomový kryt. Není sice v nejlepším stavu, ale zato skýtá velké možnosti. „S vedením technické univerzity jsme se dohodli, že tento kryt renovujeme a budeme jej využívat k pokusům,“ objasňuje šéf produkce habitatů Stanislav Smolaga.
Pro osm statečných
Stálé základny na Měsíci a na Marsu se kvůli nebezpečnému kosmickému záření budou patrně také muset zavrtávat pod povrch. Prostředí protiatomového krytu, z něhož členové posádky jen občas vystoupí do již popsané kopule, by tedy mohlo docela věrně napodobovat to, co jednou čeká skutečné dobyvatele vesmíru. „V podzemí chceme vytvořit takový habitat, který by nám umožnil simulovat dlouhodobý pobyt lidí na Měsíci či na Marsu,“ přibližuje Jiří Schneider, specialista na řízení projektů. Výhodou bude také zvýšení kapacity. Namísto nynějších dvou či tří analogických astronautů by v novém podzemním habitatu mohlo najednou žít a pracovat až osm účastníků dlouhodobějších misí. „Pokud se nám podaří dotáhnout probíhající jednání s investory a dalšími partnery do zdárného konce, chtěli bychom tuto vizi uskutečnit už v letošním roce,“ konstatuje Jiří Schneider.
V rámci mezinárodní aktivity
Dosavadní rekord střediska Little Moon City Prague představuje čtrnáctidenní pobyt analogických astronautů. Odehrál se od 13. do 26. října 2025 v rámci celosvětové aktivity World‘s Biggest Analog Mission. Její vedení zajistilo extrémně náročný, dva roky trvající výběr účastníků. Většinou v něm uspěli lidé, kteří aspirují na to, aby se skutečně stali astronauty. Dohromady jich bylo několik desítek. Američtí specialisté pak propojili podobná výcviková zařízení - většinou státní nebo univerzitní, ale také komerční - do jednoho celku. Jejich úkolem bylo, aby si zahrála na budoucnost, ve které již lidé budou létat na Mars a trvale osídlené mimozemské základny už nebudou pouhým snem. Do akce se zapojilo patnáct spolupracujících habitatů. Některé předstíraly, že jsou na Měsíci, jiné simulovaly pobyt na Marsu. „My jsme měli nejmenší habitat, a tak jsme v rámci této aktivity představovali jediný transport mezi Zemí a Marsem,“ podotýká Jiří Schneider. Dva týdny v Hydronautu Činnost řídilo Rakouské vesmírné fórum z Vídně. „Posádka dvou Američanek a jednoho Kanaďana strávila v našem habitatu dva týdny, a myslím, že celkově jsme uspěli velice dobře,“ vyzdvihuje Jiří Schneider. Pokud však jde o vzájemné propojení, ukázalo se, že to ještě bude náročná výzva. Sledovat komunikaci na nejvyšší profesionální úrovni se tak pražský tým vydal mimo jiné do Německého střediska pro letectví a vesmír DLR, které řídí evropský laboratorní modul Columbus na Mezinárodní kosmické stanici. Jeden z tamních vedoucích letových ředitelů Matej Poliaček pak na oplátku navštívil pražské výcvikové centrum. V plánu je i další společný rozvoj komunikačních protokolů a prohloubení věrnosti simulace.
Od startupu k byznysu
Připomeňme, že Habitat Hydronaut H03 DeepLab vyrostl rovněž díky podpoře pražského podnikatelského inkubátoru Evropské kosmické agentury (ESA BIC). Inkubátor poskytl dotaci ve výši 50 tisíc eur. K tomu nabídl cenné rady a odbornou pomoc, například v administrativních záležitostech. Z původní party snílků se mezitím zrodil sehraný tým, který dokázal připravit a uskutečnit složité výcvikové či výzkumné programy. Nejprve pod vodou, v zatopeném bývalém lomu Jesenný na Semilsku, posléze v pražských Dejvicích. Úspěšné mise a další aktivity výzkumného a výcvikového střediska už ale podle tvrzení Jiřího Schneidera vedly k tomu, že projekt opouští fázi startupu. Již nejde o začínající firmu s inovativním nápadem, která ke svému rozvoji potřebuje nějakou dočasnou podporu, nýbrž se dostává do stádia, kdy si na svou běžnou činnost vydělá. Cesta k novým technologiím „Podnikatelským a výzkumným subjektům nabízíme například výcvik odolnosti za krizových situací či trénink kritického a kreativního myšlení,“ upozorňuje Jiří Schneider. „Navíc dokážeme zajistit přípravu na mise v pouštích, pod vodou nebo v arktických podmínkách,“ doplňuje. Soukromým firmám i univerzitním týmům poskytuje Little Moon City Prague možnost testovat jejich přístroje, materiály, postupy nebo produkty. Významným konkrétním krokem v tomto směru byl například vývoj senzorů ve spolupráci s Fakultou biomedicínského inženýrství ČVUT. Úkolem těchto moderních snímačů je monitorovat stav astronautů a podle výsledků jim nabízet cviky, které mají provádět, aby se jejich tělesné schopnosti ve stavu beztíže nezhoršovaly. Tyto české senzory by přitom jednou měly s astronautem Alešem Svobodou skutečně doletět na Mezinárodní kosmickou stanici.
Rostliny, houby a kosmické menu
Italský astronaut Roberto Vittori testoval v Dejvicích vlastní program nositelných monitorovacích systémů a preventivní kosmické medicíny, který vyvíjí na základě svých osobních zkušeností ze tří pobytů na ISS. Prospěšná byla rovněž spolupráce s Ústavem letectví a kosmonautiky ČVUT při přípravě analogických misí, aby jejich programy v rámci tréninku působily co nejrealističtěji. Česká zemědělská univerzita zase realizovala ve středisku experimenty týkající se možného pěstování rostlin a hub ve vesmíru. Oblasti kosmické výživy se týkala také spolupráce s komerčními partnery Adventure Menu a Nutrend. Došlo rovněž k navázání užitečné spolupráce s Fakultou elektrotechnickou ČVUT, v jejímž rámci vznikla unikátní zařízení, zejména systém pro zpožďování komunikace. „Díky tomu jsme schopni simulovat let k Marsu a zpět, a přitom přesně nastavovat časové zpoždění,“ vysvětluje Jiří Schneider. Takové vyspělé technologie přitom nacházejí i praktická pozemní využití. Jde například o projekt postkvantové kryptografie realizovaný s akciovou společností ITS, jenž zajišťuje odolnost systémů informačních technologií vůči budoucím kvantovým počítačům.
Školáci i výzkumníci
Vlajkovou lodí ovšem zůstává kosmonautika. Tu firma propaguje rovněž v rámci takzvané Vesmírné akademie. V tomto případě jde o poutavé vzdělávací programy určené pro žáky základních a středních škol. „Na přípravě těchto školních programů se podílejí také pracovníci z Pražského inovačního institutu a výsledek jejich zápalu mě opravdu těší,“ vyzdvihuje Jiří Schneider. Středisko nabízí také široké možnosti posluchačům ČVUT. „Propojení Little Moon City Prague s univerzitním světem vytvořilo jedinečnou kombinaci vzdělávání, vědy a obchodních příležitostí,“ soudí Jiří Schneider. „Nasbírali jsme zkušenosti, máme ustálený tým, vlastníme průmyslové vzory, vybudovali jsme firemní strukturu. A hlavně jsme získali mezinárodní renomé. To je velice důležité, neboť domácí trh poskytuje jen omezené množství příležitostí, takže zakázky musíme hledat hlavně v cizině. Nicméně v rámci simulované kosmické mise nazvané Promise jsme navázali spolupráci nejen s ústavy Akademie věd České republiky, ale také s tuzemskými technologickými podniky Advacam a Spacemanic,“ dodává.
Dvakrát Aleš Svoboda
Promise proběhla v roce 2024. Účastnili se jí vojenský pilot a záložní astronaut Evropské kosmické agentury Aleš Svoboda, konstruktér původního habitatu Matyáš Šanda a expert na hyperbarickou medicínu Miroslav Rozložník. Záštitu převzalo Ministerstvo dopravy České republiky. Vědecká část mise, během které posádka strávila 48 hodin v izolaci, napodobovala let na Měsíc. Zahrnovala přitom i virtuální výstupy na „měsíční povrch“ za účelem získání geologických vzorků. Součástí byly také simulace zpožděné komunikace, fyziologická měření zátěže a činnosti související s vývojem virtuálního trenéra, díky němuž se mají budoucí astronauté udržovat v lepší tělesné kondici. Perličkou je, že na zdravotní stav analogických astronautů včetně Aleše Svobody dohlížel jiný Aleš Svoboda, lékař a fanoušek kosmického výzkumu, který s firmou Little Moon City Prague dlouhodobě spolupracuje. Pokud to politická i ekonomická situace dovolí a vše se zdaří podle stávajících záměrů, měl by přitom lékař Aleš Svoboda být na Zemi součástí podpůrného týmu Evropské kosmické agentury, až jeho známější jmenovec skutečně poletí na oběžnou dráhu. Promise se stala významným krokem uskutečněným v rámci národního programu Česká cesta do vesmíru, na němž ministerstvo dopravy spolupracuje s Evropskou kosmickou agenturou a dalšími partnery. Tento program si klade za úkol navýšit tuzemský podíl na světových kosmických aktivitách a podpořit tím domácí průmysl. „Cílem Little Moon City Prague pak nezůstává nic menšího, než se stát špičkovým výcvikovým centrem pro evropské kosmické aktivity,“ zdůrazňuje Jiří Schneider.
