* Než se podíváme do budoucnosti, jaká je současnost robotiky?
„Roboty dělají spoustu věcí, pracují v továrnách, třídí a vyřizují objednávky, které naklikáme na eshopu, dokonce je i rozvážejí, samořízená auta jsou také vlastně roboty. Roboty vysávají a vytírají u nás doma zrovna tak jako v prodejnách nebo v podzemních garážích. Ty softwarové třeba zpracovávají faktury. Co se možná moc neví, že roboty už staví také domy. My na CIIRCu, tedy Českém institutu informatiky, robotiky a kybernetiky, jsme právě takového robotického zedníka pomáhali vytvořit.“
* Jaká je nejbližší budoucnost tohoto oboru, procesu?
„Velký rozmach teď zažívají humanoidi, kteří jsou podobní lidem. Firmy si od nich slibují univerzálnost. Zatím jsou to spíš první vlaštovky, jako je například nasazení humanoidů v továrně BMW, ale rozvoj jde v této oblasti opravdu mílovými kroky. Myslím si, že nasazení v továrně úplně smysl nedává. Nasadit ale tyto roboty v oblasti služeb nebo zdravotnictví, kde se robot musí pohybovat v prostředí přizpůsobeném pro lidi a kdy může používat nástroje, původně určené pro lidi, je mnohem logičtější. Zároveň mnohem složitější.“
* Při aktuálním tempu poznávání a rozvoje zvláště umělé inteligence, jak přesně se dá v této oblasti predikovat, co bude za pět, deset let?
„Je to velice těžké. Vývoj na poli robotiky a umělé inteligence, která s tím velice úzce souvisí, je tak překotný, že odhadnout, co bude za pět let je spíše věštění z křišťálové koule. Před pěti lety málokdo předvídal, jak masivně se velké jazykové modely – chatboty – rozšíří a kde všude je bude možné využívat.“
* Přesto určitě máte nějakou vizi, co by mohlo nastat.
„Myslím si, že během následujících deseti let dojde k velikému rozmachu humanoidů. Podobně jako teď je všude nějaký jazykový model, budeme se potkávat za pár let s humanoidy. Rozšíření nebude tak veliké, protože náklady na výrobu robotů se nikdy nesníží tolik, jako je to možné u softwarových řešení, ale budou se často používat ve službách: recepce, úklid, roznáška, tam všude se budeme potkávat s roboty. A podobně, jako se teď začínají univerzální chatboty specializovat, budou se postupně univerzální roboty také specializovat.“
* Když se zkusíte podívat za horizont dvaceti let, co se tam rýsuje?
„Myslím si, že za 20 let se roboty stanou mnohem více součástí běžného života a zároveň přestanou být tak viditelné. Nadšení z humanoidů opadne, ale jejich místo nahradí mnohem lépe přizpůsobené roboty. Nebudou možná tak »sexy«, ale budou fungovat natolik bezproblémově, že je budeme vnímat asi tak jako automatické dveře nebo výtah. Sedneme do autonomního auta a ono nás odveze na místo určení stejně, jako výtah nás bezpečně doveze do zvoleného patra.“
* Jak by to všechno mělo či mohlo ovlivnit, nebo přímo proměnit naše životy?
„Jsem optimista, a tak myslím, že to naše životy ovlivní pozitivně. Věřím, že robotické technologie umožní lidem žít mnohem smysluplnější život. Doufám, že roboty uvolní lidem ruce k tomu být víc lidmi.“
* Co tím myslíte?
„Třeba ve zdravotnictví robot může pomoci s polohováním či přesunem pacientů tak, aby odejmul namáhavou práci sestrám, které by měly čas si s pacien ty popovídat a pečovat o jejich psychickou pohodu. Teď se možná zdá jednodušší to udělat naopak, ale to je doufám jen vývojová přechodná fáze.“
* Co je v tuto chvíli největší výzvou, komplikací nebo limitem robotiky a robotů?
„Největší výzvou je vypořádat se s neurčitostí, náhodou, variabilitou. To je něco, co zvládá i malé dítě. Je jedno, jak hrníček vypadá, jaký má tvar, jestli se designér vyřádil na složitém oušku, jestli je ulomené, vždycky se z něj dokážeme napít. To je hodně zjednodušeně něco, co robotům dělá problémy. Ale je to řešitelné – lepšími algoritmy, strojovým učením, rychlejším procesorem. To, co může být zásadním limitem robotiky, je přijetí. Pokud lidé začnou roboty vnímat jako nebezpečí nebo něco, co nás děsí či odpuzuje (jev známý jako údolí podivnosti – viz box), pak to může rozvoj robotiky zpomalit na dlouhou dobu.“
* Vidíte i další úskalí robotiky a robotů, a teď myslím především z pohledu lidí a lidstva?
„Něco, co mě hodně znepokojuje, je využití robotů jako zbraní. A nemusí jít o žádné terminátory. Stačí se podívat na aktuální konflikty a využití dronů. Krok k tomu, aby drony samy rozhodovaly o cíli, je opravdu malinký. Bohužel není žádná, všeobecně uznávaná dohoda, jak k tomu přistoupit.“
* Hodně se diskutuje o tom, že technologie, automatizace, robotizace nás připravují o určité schopnosti, dovednosti. Jak tohle vnímáte?
„Asi se tomu nedá vyhnout. Jako v dnešní době málokdo umí tkát, nebo si nasekat šindele, protože to nepotřebuje, tak se v budoucnu některé schopnosti či dovednosti ztratí. Například řízení auta bude dovednost, kterou většina lidí nebude potřebovat. Samozřejmě, budou nadšenci, kteří budou tyto schopnosti a dovednosti udržovat a třeba v nich i soutěžit. Představte si takové mistrovství světa v podélném parkování... Na druhou stranu zase získáme schopnosti a dovednosti nové. Určitě se budeme zdokonalovat v interakci s roboty.“
* Za jakých okolností nám hrozí vzpoura robotů?
„Nemyslím si, že by vzpoura robotů byla nějaÚDOLÍ kým rizikem. Pravděpodobně budou roboty spolu komunikovat, třeba se i navzájem učit, ale nemyslím si, že by došlo k nějakému uvědomění si sebe sama, a tím k potřebě vzpoury proti lidem. Mnohem větší riziko je, že dojde k poruše, k nějaké abnormalitě, třeba i banální, která způsobí takový robotický blackout. Anebo úmyslná akce nějakého člověka nebo skupiny lidí. A tady je ta hranice, kterou si musíme hlídat. Roboty budou pořád jen nástrojem a bude záležet na lidech, kteří je programují a používají, jak se budou chovat.“
* A otázka na závěr: Co je pro vás konkrétně zásadní moment, chci se vyhnout termínu poselství, hry R. U. R.? „Pro mě R. U. R. není o robotech, ale o lidech. Nutí nás zamyslet se, co je lidství, co nás dělá lidmi. A možná bych si dovolil i svůj pohled na to, co je poselství R. U. R. Robotika by měla lidstvo posunout k tomu být více, a nikoliv méně lidské.