Petr Suchoň, moderátor
A garantkou dnešního dílu je partnerka Presto Tech Horizons, investorka a vrcholová manažerka s globální zkušeností se stavěním a řízením technologických firem Lucie Brešová, Lucie, vítej.
Tak nejprve se pojďme podívat na tu spolupráci, symbiózu akademického prostředí univerzit a světa start-upů. Konkurují si navzájem, nebo spolupracují? Nebo už se to prolíná, pane profesore? Nebo by to mohlo být lepší? Jaký je ten aktuální status quo?
Michal Pěchouček, vědec, investor, bývalý CTO Avastu a budoucí rektor ČVUT
Tak rozhodně neplatí, že by tam byla konkurence, že by si akademický sektor a startupový sektor jakkoliv konkuroval. Ani neplatí, že by si konkuroval akademický sektor a průmyslový sektor, což naznačuje, že tam nejsou úplně velké překryvy na to, abychom byli úspěšní jako země, to znamená, generovali spoustu inovace, nových nápadů, nových firem, tak potřebujeme ty překryvy nacházet, protože v těch překryvech je to zajímavé. Tam je potřeba najít ten prostor a podpořit jak start-upy, mladé lidi, kteří si chtějí postavit vlastní byznys, který je založen na rychle se rozvíjejících technologiích, nebo vědce z univerzit nebo doktorandy, v tom, aby měli prostor, aby si mohli splnit svůj klukovský sen.
Petr Suchoň, moderátor
No, a mají se rádi ty světy? Akademická půda a svět start-upů?
Michal Pěchouček, vědec, investor, bývalý CTO Avastu a budoucí rektor ČVUT
Tak ty se normálně, běžně ve světě mají rádi, protože se navzájem oceňují.
Petr Suchoň, moderátor
A v České republice?
Michal Pěchouček, vědec, investor, bývalý CTO Avastu a budoucí rektor ČVUT
Mám zkušenost například z Kalifornie. Stanfordská univerzita, kde ta její krevní žíla je založena na tom, že inovace, které se realizují ve start-upech, primárně pocházejí z výzkumu, který je na stanfordských katedrách. A stejně tak naopak. Takže tak to funguje, tam to na té perfektní symbióze založeno je. My jsme trošku v plenkách. Já si myslím, že u nás máme skvělé start-upy. Lucka spoustu z nich viděla a spoustu z nich velmi dobře zná. Já taky mám tu dobrou zkušenost. Nicméně očekávání společnosti od univerzity je to, že bude ty dobré příklady násobit, že tu bude od toho, že vyškáluje to dobré, co se pár šikovným startupistům podařilo. A právě to škálování, to si myslím, že je takový prostor pro zlepšování, to si myslím, že univerzity toho mají hodně co dohánět.
Petr Suchoň, moderátor
Lucie, tvůj osobní pohled? Možná kritický, z té druhé strany start-upy a akademická půda. Rýmuje se to, mají se rádi, nebo někdy dochází k nějakému jako tření? Pan profesor tady mluvil, čím víc překryvů bude, tím lépe. Tak tvoje osobní zkušenost? Česká republika teď myslím, třeba v porovnání se světem?
Lucie Brešová, partnerka fondu Presto Tech Horizons
Já rozhodně souhlasím s Michalem. A když se na to dívám z pohledu investora v roli Presto Tech Horizons, narážíme na to, že v České republice obecně jsme třeba zatím nenašli start-up, který bychom mohli investovat, který by měl dostatečně pokročilou, výjimečnou technologií.
Petr Suchoň, moderátor
Proč ne?
Lucie Brešová, partnerka fondu Presto Tech Horizons
A právě k tomu se dostávám. Vidíme třeba projekty, které pocházejí z akademického prostředí, mají velmi zajímavou technologií, ale jsou daleko od té komercializace. Nebo v případě obranných technologií, tak nám chybí vůbec ta spolupráce s tím koncovým uživatelem, který by tomu start-upu dával zpětnou vazbu, jak ten produkt konečný má vypadat, aby byl pro něj co nejvíce použitelný, aby ho mohli objednávat. Čili tam, kde já vidím ten potenciál pro spolupráci univerzity, start-upy, je tady ten zrod těch technologií v laboratořích, ve výzkumu, ale ještě pomoct s tím doprovozením k tomu, aby tam nastala ta praktičnost, aby se z toho nápadu stal produkt, který lze komercializovat.
Petr Suchoň, moderátor
Pane profesore, z pohledu laika, když se bavíme o tom, jak spolupracují univerzity a start-upy, kradou start-upy mozky akademické půdě? Je to dáno tou rovinou, stále ještě možná archaickou: nedělej vědu, pojď radši vydělávat peníze?
Michal Pěchouček, vědec, investor, bývalý CTO Avastu a budoucí rektor ČVUT
Já si myslím, že nikdo žádný mozky tady nekrade. A rozhodně to nejsou start-upy. Já si prostě myslím, že společnost očekává od univerzity tři základní funkce. Jednak to, že bude vzdělávat, druhak to, že bude zajišťovat pokrok ve vědění, zatřetí, že bude inovovat. A ta inovace se prostě nedá dělat jinak než ve spolupráci s průmyslem, anebo z lokálních start-upů. Takže moje zpráva, kterou já říkám na univerzitě, je, že společnost od nás očekává, abychom zakládali start-upy jako univerzita. A ta univerzita to má v popisu práce a musí pro to něco udělat. Takže když tu přijde nějaká mladá vědkyně nebo mladý vědec, kteří se podílejí na výuce, najednou chtějí dělat start-up, tak děkan má problém, protože tady je najednou o jeden mozek méně. Ale děkan má zase splněno v tom významném očekávání společnosti, že pomáhá zakládat start-upy. A takhle já se dívám na univerzitu. Myslím si, že nás není mnoho, kdo se takhle dívá na univerzitu, ale čím víc to budeme říkat, tak tím je větší šance, že to ty univerzity přijmou, že si na to zvyknou, protože opravdu v těch vyspělých zemích, kde je ekonomický úspěch, tak v těch všech zemích, v těch všech městech je výborná vysoká škola, výborná univerzita a je tam startupová komunita, která generuje ty transformativní start-upy. A Praha a Brno takovými městy musejí být.
Petr Suchoň, moderátor
Lucie zvedala varovný prst.
Lucie Brešová, partnerka fondu Presto Tech Horizons
Já jsem chtěla akorát doplnit, že ono to nemusí nutně být, že ten člověk zmizí z té akademické půdy a konvertuje se z vědce na byznysmena. Ale ten jeho nápad té jeho technologie je doprovozen dalším týmem, který je právě, ať už z řad obchodů, nebo investorským, tak, aby právě se z toho utvořil celistvý tým, který je schopný doprovodit jako už potom dál tu myšlenku na trh.
Michal Pěchouček, vědec, investor, bývalý CTO Avastu a budoucí rektor ČVUT
Je to tak. Já si myslím, že takový to uříznutí, spálit mosty, to není nezbytný. Dokonce i ta univerzita by mohla vyjádřit jistou míru velkorysosti vůči tomu startupistovi, nebo ženě, která začíná start-up, a říct: když se vám to nepovede, tak jako přijď zpátky. Tady to místo pro vás pořád je. To jako neznamená, že jsme na vás zanevřeli. Zatím taková ta jistá negativita tý akademický komunity vůči start-upům vyzývá ty startupisty, aby spálili všechny mosty. A to je podle mě škoda, protože startupisté potřebují spolupráci s výzkumem i poté, co založí start-up, protože musí být neustále na hraně poznání proto, aby dokázali být konkurenceschopní.
Petr Suchoň, moderátor
Ale, Lucie, když na to ještě navážu, co jste říkali oba dva, den není nafukovací, má 24 hodin. Člověk musí někdy spát. Jde dělat zároveň věda na té top úrovni, ale zároveň to mít tak, že ten vědec, ten doktorand, který sotva zaplatí nájem, tak by se chtěl i nějakým způsobem finančně realizovat, založení rodiny atd. Jde dělat obojí zároveň? Prostě top věda a top byznys?
Lucie Brešová, partnerka fondu Presto Tech Horizons
Já si myslím, že ano. A to tajemství tkví v něčem, co tady bysme se k tomu dřív nebo později dostali, a to jsou patenty a duševní vlastnictví, čili ten vědec má nějakou technologii, kterou vyvine, a vlastní to duševní vlastnictví spolu třeba s univerzitou. A je právě potřeba dobře ošetřit, jakým způsobem ta univerzita se i na tomto podílí v rámci založení firmy. Tak, aby to bylo pokud možno co nejvíc jednoduché a transparentní. A potom ten člověk, který vlastně dál se věnuje jako tomu svému výzkumu, má aktivní podíl z toho, že na jeho vlastně technologii je postavený produkt, na jeho technologii se vydělávají velké peníze. A já jsem to přesně takhle viděla sama, nevím, jestli to bylo na Stanfordu, nebo jiné kalifornské univerzitě, kdy právě ten profesor tam za náma přijel v tom svým poršátku, ale věnoval se dál jako tomu výzkumu na té univerzitě, dál vedl ty studenty, ale protože vlastně mu přichází peníze z duševního vlastnictví těch technologií, který vyvine, tak prostě se má zároveň skvěle, zabezpečí sebe i rodinu a zároveň může dál tlačit tu hranu toho poznání.
Michal Pěchouček, vědec, investor, bývalý CTO Avastu a budoucí rektor ČVUT
Jestli ještě k tomu můžu. To je úplně perfektní svět, jestli takhle to opravdu funguje v těch startupově dobře rozvinutých zemích. Já si ale myslím, že v Čechách na to ještě nejsme úplně dobře vybaveni. Že tady ta tradice taková není, že těch profesorů, kteří přesně vědí, jaký IP generují, a za nima je ta armáda lidí, kteří získali start-upy, že takovýhle supply chaine /nesrozumitelné/ tu ještě pořád není vybudovaný. A já si myslím, že pro to, abychom se do toho stavu dostali, potřebujeme za každou cenu víc start-upů. My prostě potřebujeme hodně pokusů, aby jich tady bylo hrozně moc, protože jak jste říkal, že když se chce někdo finančně realizovat, tak si myslím, že motivace dělat start-up proto, abych se finančně realizoval, není ta správná, protože pravděpodobnost, že vám to vyjde, vynásobeno tím možným výsledkem, to není nějak ohromující. A efektivnější je dělat nějakou dobře placenou práci tady v nějaké firmě. Takže startupisti prostě musí být lidé, kteří mají chuť změnit svět, chtějí stavět katedrály, chtějí tomu dát hodně energie, času, zapálení. A ten finanční benefit, aspoň z mé zkušenosti, v těch motivacích, rozhodně nikdy není na prvním místě. Čili to si myslím, že nebude fungovat. A proto si myslím, že to uspořádání, kdy my rozjedeme startupovou komunitu tím, že to bude hodně kluků a žen, kteří si budou chtít ten start-up vyzkoušet od té výzkumné myšlenky, ale že budou participovat, že budou v tom týmu, který se bude zvětšovat, přijmou nějakého CEO, oni se stanou třeba CTO, přijmou nějakého CMO, ten něco vystaví, ale oni tam pořád budou ti důležití původci a budou dýchat za ten nápad až do fáze nějakého financování řady A nebo řady B. To si myslím, že je ta cesta, kterou si musíme nejdřív odchodit. A až toho tu bude hodně, až tu bude nějaká historie, nějaká zkušenost na ČVUT, na VUT, na Masarykově univerzitě, prostě bude těch start-upů opravdu hodně, tak potom se může ukázat, že to jsou nějací profesoři, kteří teda opravdu jenom generují to know-how, a už to je ekosystém, který je ochoten od něj odebírat, ale tam si myslím, že nejsme, bohužel.
Petr Suchoň, moderátor
Vy jste oba dva zmiňovali ta vrcholná technologická univerzitní centra ve Spojených státech. Jaký další stát by pro nás, dejme tomu, Českou republiku mohl být vzorem? Ty máš velké zkušenosti z Izraele. Tam to funguje? Tam je to nastaveno jak?
Lucie Brešová, partnerka fondu Presto Tech Horizons
No, podobně taky tam je ten drajv na to, aby byla velká spolupráce mezi tím byznysem, vzděláním, čili ta univerzita má vždycky vlastní inkubátor, který urychluje tady zakládání start-upů a spin-offů a zároveň umožňuje i, řekněme, získat první krok k získání zákazníků a té komercializaci.
Michal Pěchouček, vědec, investor, bývalý CTO Avastu a budoucí rektor ČVUT
Jestli můžu říct taky nějakou zkušenost.. Já si myslím, že úplně perfektní je linka Oxford-Cambridge. Tady na tý lince se toho hrozně moc děje, patří to v Evropě mezi ty nejinovativnější ekosystémy, potom samozřejmě Technická univerzita v Mnichově a Bavorsko, ty mají ohromnou zkušenost se zakládáním start-upu z univerzity. Jako doporučuju /nesrozumitelné/ se podívat. A potom samozřejmě Švýcarsko, linka ETH Curych – EPFL v Lausanne jsou taky další dvě významné techniky, které jsou slavné tím, že okolo nich vznikají desítky start-upů ročně.
Petr Suchoň, moderátor
Pane profesore, fungují stále univerzity na té bázi přednáška, cvičení, zkouška, nebo už zdaleka ne? A jestli ano, tak nic lepšího nemáme, nebo by se to mohlo zlepšit?
Michal Pěchouček, vědec, investor, bývalý CTO Avastu a budoucí rektor ČVUT
Jak jsem říkal, univerzita dělá hodně věcí a výuka je jedna z nich, je nejviditelnější pro společnost. A dá se říct, že to je ta nejdůležitější věc, protože zajišťuje vzdělanou, resilientní společnost, a proto bychom se té výuce opravdu měli věnovat, protože za mě je výuka cesta ke svobodě a k nějaké odolnosti. Výuka se inovuje, mění se, už to není tak jako jednoznačné, že bychom seděli v lavicích, něco malovali křídou na tabuli. Zároveň já jsem přesvědčen, že univerzity dneska musí o svoji relevanci bojovat, že ji vůbec nemají automatickou, protože svět technologií a svět poznání se mění natolik rychle, že je čím dál tím složitější pro učitele na libovolné úrovni té vyučovací pyramidy si udržovat relevanci a nebýt před tím studentem pouze o jednu lekci dopředu, je to fakt těžké. A to, co se dá pro relevanci vzdělávacího procesu udělat, je buďto aktivní participace na vědě a výzkumu, to znamená, že učitel, který učí nějakou problematiku, čerpá zkušenosti z toho, že je aktivní vědec, protože jeho popis práce je být na hranici poznání. Anebo že ten učitel má praktickou zkušenost s tím, že to, co učí, se v průmyslovém světě opravdu děje. Takže může sdílet zkušenosti s průmyslem a sdílet je se studenty. Samozřejmě je tu velká část vzdělávání na univerzitách, která je založena na ochraně nějakého kulturního dědictví a nějaké historické znalosti, tak tam tyhlety /nesrozumitelné/ neplatí, ale taky takové vzdělání musíme podporovat a věnovat se mu, respektovat ho, vzdělávání v oblasti současné historie je velmi důležité. Takže já bych tím nechtěl házet všechno do jednoho pytle, ale spíš se bavíme o startupování a o inovacích, tak si myslím, že to jsou ty dvě cesty, jak zajistit relevanci. Vědecká práce nebo průmyslová spolupráce.
Petr Suchoň, moderátor
Lucie, myslíš si, že by byl ideální model, kdyby univerzita v častých případech byla podílníkem ve start-upu. nebo prostě na to nejsou peníze a úplně to ani není potřeba?
Lucie Brešová, partnerka fondu Presto Tech Horizons
Je to model, který by se měl etablovat spíš tak, aby byl, jak jsem zmiňovala, transparentní a standardizovaný, protože já to vidím ze zkušenosti už před 10, 15 lety, když jsme se transferem technologií zabývali v Jihomoravském inovačním centru. V mnoha případech ta situace je stále jako velmi obtížná, protože ve chvíli právě dochází k zakládání spin-offů. Ta univerzita tím pádem chce právě mít nějaký podíl v tom start-upu, ale pak najednou jako v rozhodovacích orgánech jsou právě orgány univerzitní a třeba to může brzdit vlastně rozhodovací schopnosti té nové společnosti nebo se strašně dlouho vyjednává o tom, jak zhodnotit ten podíl, čili kolik by měla mít procent, za jakých podmínek a tak dál, čili standardizace a zjednodušení toho procesu tak, aby to prostě byla otázka pár týdnů. Na založení takové společnosti by rozhodně v tomhle tom pomohla. A potom ta univerzita vlastně tím pádem je i motivovaná k tomu, aby ten start-up uspěl, protože pro ni je to další potenciální zdroj financování. A tím pádem o to víc má motivaci vlastně podporovat právě své studenty, výzkumníky v tom, aby vlastně byli úspěšní, aby měli kontakt, ať už s obchodní sférou, nebo s investory, a mohli tu svoji společnost rozvíjet.
Petr Suchoň, moderátor
Pane profesore, peněz ve vysokém školství není nikdy dost, jak vlastně rektor vysvětlí, dejme tomu, nadřízeným nebo úředníkům, kteří posílají peníze ze státního rozpočtu do vysokého školství, že prostě investování do start-upu je rizikové, ale i tak by se mohlo vyplatit?
Michal Pěchouček, vědec, investor, bývalý CTO Avastu a budoucí rektor ČVUT
Já si nemyslím, že by univerzita měla investovat do start-upu, že...
Petr Suchoň, moderátor
Finančně tedy ne, jenom prostředí?
Michal Pěchouček, vědec, investor, bývalý CTO Avastu a budoucí rektor ČVUT
Státní rozpočet takhle nastavený není a podle mého názoru by to bylo nesprávné využívání dotačních prostředků. Takže to já si nemyslím. Já si myslím, že univerzita toho musí odpracovat hodně ve smyslu umožnění, podpoření, nastartování toho start-upu, eventuálně komercionalizaci intelektuálního vlastnictví, které je v majetku univerzity, a tím vším může univerzita do start-upu nebo do spin-offu vstoupit majetkově a nárokovat si nějaký podíl. Abychom byli úplně přesní. My tu žonglujeme se dvěma termíny, start-upy a spin-offy. Start-up je vlastně malý podnik, který si založí individualita, a nebývá pravidlem, že by univerzita si jakkoliv mohla nárokovat jakýkoliv podíl ve startupu, protože není za co. Zatímco spin-off je taky malý podnik, který si založí nějaký nadaný člověk, ale chce udělat byznys nad duševním vlastnictvím, které patří univerzitě. Takže tam už se spinoffuje, odloupává se ta firma od univerzity a tam existuje nějaký legální, morální nárok na to, aby univerzita participovala majetkově na tom spin-offu, nikoliv na start-upu. Je důležité, aby univerzity věděly, že potřebují oba, že by se neměly pouze soustředit na spin-offy, kde můžou něco mít odlepeného, a marginalizovaly iniciativy vedoucí ke start-upům. Společnost chce od nás obojí a společnost jako se nedívá, jestli je lepší spin-off, nebo start-up, protože obojí přináší velkou hodnotu pro společnost. Je důležité, aby si univerzity nastavily takové rámce vstupování do spin-offů, které nebudou zavazovat univerzitu jako takovou, aby majetkově vstoupila, protože to je to, co říkáš, Lucko, to je absolutně nehratelné, to procesně se v tom světě nabírání investičního kapitálu a vlastnění majetkové struktury nedá udělat. Protože rozhodovací mechanismy na každé univerzitě ze zákona, ne na ČVUT, ale na všech univerzitách, to nejsou schopni podpořit a zrealizovat. Z tohoto důvodu si univerzity zakládají vlastní společnosti, které jsou stoprocentně kontrolované univerzitou, ale v rámci nějakého mandátu mají možnost autonomně rozhodovat o investicích do těch start-upů. A díky tomu se chovají jako každý investor, takže nemají za sebou ty složité orgány univerzity v talárech, které by moudře přemýšlely, jestli takhle, nebo onakle, ale je to prostě CEO té firmy, který totálně odpovídá vším univerzitě. Ale on se rozhoduje v zájmu maximalizace, zhodnocování těch podílů, které ta firma vlastněná univerzitou spravuje.
Petr Suchoň, moderátor
Kdybys, Lucie, měla zmínit tři klíčové věci, abysme to posunuli dopředu, protože i pan profesor říkal, že je potřeba, aby si na to Česká republika tak trošku zvykla, tak aby ta efektivita byla co největší, aby, dejme tomu, i ten stát z toho měl, z toho, že start-upy a akademická půda budou co nejlépe pracovat, tak se naplní vlastně státní kasa, protože budou korunky z daní, a o to nám přece každému daňovému poplatníkovi musí jít, tak co se musí zlepšit, že včera bylo pozdě?
Lucie Brešová, partnerka fondu Presto Tech Horizons
Těch věcí je spousta. Z hlediska univerzit. Určitě Michal jako má mnohem větší vhled, ale myslím si, že to nastavení vlastně, jak hodnotíme úspěch univerzity, i ta percepce vlastně společenská, je velmi důležitá, protože z mýho pohledu zatím je to na základě publikací odseděných hodin a vlastně právě přesně ta motivace víc se soustředit na to, že ohodnotíme vzniky spin-offů, start-upů a vlastně to propojení s tou byznysovou sférou je něco, co rozhodně podpoří, pak předpokládám byrokracie a způsob financování rozhodně ten dopad mají taky, ale jak říkám, tady asi je Michal povolanější.
Petr Suchoň, moderátor
Pane profesore, vy jste se zasnil.
Michal Pěchouček, vědec, investor, bývalý CTO Avastu a budoucí rektor ČVUT
Ne, ne, tři věci. Já přemýšlím o třech věcech. Každý musí dát ruku k dílu, každý musí něčím přispět. Průmysl by měl přispět tím, že se začne soustředit opravdu na ta témata budoucnosti a bude se snažit využít kapitál, který vydělal na technologiích minulosti, aby posunul český průmysl do budoucnosti. To je triviální. Ono to vlastně je to trošku mimo komfortní zónu, ale to by ten průmysl měl dělat. A když ten průmysl bude chtít vyhrát v budoucnosti, tak k tomu bude potřebovat univerzity, protože univerzity rozumí budoucnosti. Takže to je první bod, to, co musí udělat univerzity. Univerzity musí zlepšit způsoby hodnocení kvality aplikovaného výzkumu, protože v té kategorii základního výzkumu mají metriky, metody, publikace, citace, žebříčky a funguje to dobře. A jsou /nesrozumitelné/ schopny od sebe oddělit to, co je kvalitní, to, co je méně kvalitní. V té kategorii aplikovaného výzkumu nic takového není, takže musím říct, že na univerzitách je v této kategorii jistý sediment a ten je potřeba vymýtit. A co se týče start-upu, tak těm bych přál, aby v Česku bylo víc pre-seedového kapitálu, kapitálu, který umožní lidem, kteří se trošku obávají, jestli to dává smysl, nebo nedává, jestli to dobře dopadne, nebo špatně dopadne, a cítí, že nemají žádné úspory na to, aby mohli třeba rok nepracovat. Tak takový ten opravdu úplně první, nejprvnější kapitál, aby ho v Čechách bylo desetinásobně více.
Petr Suchoň, moderátor
Jak by měla vypadat univerzita snů? Výhody a nástrahy AI. A jestli se z České republiky může stát díky užší spolupráci univerzit a start-upů technologický lídr Evropy, to jsou témata do další části, kterou si můžete pustit na CNNPrima.cz.