„Za těch 16 let mého děkanování a čtyři roky proděkanování se mnoho našich absolventů stalo součástí řady výzkumných týmů a spojilo svůj profesní život s fakultou. Jsem opravu rád, že tito mladí lidé pomáhají stavět naši budoucnost,“ říká děkan FBMI Jozef Rosina.
Byl jste u vzniku fakulty od samého počátku?
Ano. Už v roce 1996 vzniklo Centrum biomedicínského inženýrství. Důvodem bylo, že medicína v těchto letech získávala zejména v oblasti složitých diagnostických přístrojových technologií nový impulz a bylo nutné, aby v nemocnicích byli specialisté, kteří umějí nejen s novými technologiemi pracovat, ale budou i mluvit jazykem srozumitelným pro lékaře. Centrum bylo ustanoveno v rámci Českého vysokého učení technického (ČVUT). Poté jsme se v roce 2002 stali Ústavem biomedicínského inženýrství a akreditovali jsme první studijní program, který vychovával bakaláře v oblasti klinického inženýrství. A právě to byl předvoj vzniku fakulty o tři roky později na základě rozhodnutí Akademického senátu ČVUT a se souhlasným stanoviskem Akreditační komise ministerstva školství. Málokdo si tehdy asi dokázal představit, že za dvě dekády své existence bude fakulta tak úspěšná.
Bylo těžké akademiky přesvědčit?
Bylo to velmi jednoduché. Všichni věděli, že naše medicína se bez technicky vzdělaných specialistů schopných ovládat složité přístroje kupředu nepohne.
Proč padla volba působnosti fakulty na Kladno?
Byly to prostory. ČVUT je v té době nedokázala poskytnout a vedení města nám nabídlo za jednu korunu budovu Kokosu (Kokos – Komunistický kostel, lidové pojmenování sídla bývalého Okresního výboru KSČ, pozn. red.). ČVUT ji tehdy koupilo, a jak opakovaně uvedl tehdejší primátor Kladna, šlo o jeden z nejlepších prodejů ze strany města v jeho historii. Pro Kladno má totiž fakulta s téměř 2 000 studenty a 500 zaměstnanci velký přínos. Přibližně polovina studentů tady žije. Ale i ti, kteří tu nebydlí, chodí v Kladně za sportem, kulturou, využívají městskou dopravu. Studenti tady pořádají plesy, workshopy, dny otevřených dveří. Vzájemná symbióza je velmi silná a výhodná pro obě strany. Když fakulta v Kladně začínala, měla 53 zaměstnanců a 219 studentů. Dnes jsou ale tato čísla úplně jinde.
Čím je dán takový boom zájmu o obor biomedicínského inženýrství?
Nenabízíme jen tento studijní obor. Postupně jsme akreditovali nové studijní programy a výsledkem bylo, že jsme začali geometricky růst. U zrodu FBMI jsem byl jako zaměstnanec 3. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a byl jsem požádán, abych pomohl s přípravou akreditace. Na funkci děkana jsem kandidoval poprvé v roce 2008 a tehdy jsem pochopil, že fakulta s omezeným počtem studentů a bez vlastních vědeckých a výzkumných projektů není životaschopná. Proto jsme se ve vedení fakulty rozhodli její působnost rozšířit. Podařilo se nám rychle akreditovat na deset nových studijních programů a začali jsme dynamicky růst.
Jaké největší výzvy jste v prvních letech existence museli řešit?
Zvažovali jsme, zda fakultu postavit jen na jednom pilíři s výhradně technickými studijními programy. Rozhodli jsme se ale vydat jinou cestou a nabízet také prolínající se zdravotnické programy. A k tomu jsme připojili i třetí pilíř studia, kterým je program Bezpečnost a ochrana obyvatelstva. Fakulta se dál rozvíjela a z původních tří pater Kokosu jsme se postupně rozšířili do celé budovy. FBMI ale v jiné části Kladně využívá i bývalá kasárna Lidice. Když fakulta v roce 2012 překročila hranici tisíc studentů, pochopili jsme, že další růst není možný. A domluvili jsme se proto s vedením Kladna, že město pro nás za peníze z evropských fondů opraví jednu z budov v kasárnách a za své zdroje postaví dvě posluchárny. To se povedlo, takže v Kokosu zůstaly technické studijní programy a zdravotnické i ochranu obyvatelstva jsme přestěhovali do kasáren. Ale ani to nestačilo. V posledních dvou letech jsme akreditovali nové navazující magisterské studijní programy, a to Aplikovanou fyzioterapii a Biomedicínské laboratorní metody. A opět nás začaly limitovat prostorové možnosti. Loni jsme proto začali s rekonstrukcí další budovy v areálu kasáren, která už je po kompletní rekonstrukci zprovozněna. Jednalo se o investici 50 milionů korun ministerstva školství, 25 milionů z rezerv fakulty a stejnou částku nám poskytl rektorát ČVUT. Naší obrovskou výhodou je, že působíme mimo Prahu, proto si můžeme sáhnout na evropské dotace.
Už máte v Kladně vytipované nějaké další nemovitosti?
Zatím nemáme. Ještě jsme navýšení nějakých 300 studentů schopni pokrýt. Ale protože je těsně před ukončením akreditace nového studijního programu Nanotechnologie v medicíně, a předpokládáme velký zájem, uvidíme, co ukáže budoucnost.
Na fakultě působili a působí i studenti, kteří se proslavili v jiných oborech.
Ano. Zmínil bych například úspěšného reprezentanta v kanoistice Víta Přindiše, několikanásobného mistra světa a Evropy, nebo olympionika a chodce Víta Hlaváče, olympioničku a reprezentantku v taekwondo Dominiku Hronovou či mistryni světa ve vodním motorismu Nikolu Dryjákovou. Máme studentky a studenty úspěšné v boxu, v karate, ve vzpírání, úspěšné tanečníky a podobně. Jsme jedna z nejúspěšnějších fakult, co se týká spojení sportu a studia.
Co byste popřál fakultě ke dvacátým narozeninám?
Aby byla stále mladá, jako je teď. Máme mladé profesory biomedicínského inženýrství, mnoho našich absolventů se stalo docenty. Na fakultě působí 19 vědeckých týmů, v publikační aktivitě na jednoho akademického pracovníka nám v rámci celého ČVUT patří třetí až čtvrté místo místo. A oni povedou naši štafetu dál.
Čemu se tyto vědecké týmy například věnují?
Vzpomeňme například na těžké období covidu, kdy byl velký problém s plicními ventilátory. Mnozí pacienti to bez nich nezvládali. Ventilátorů byl nedostatek a nemocnice často řešily dilema, koho na ně napojí a koho ne. Naši věci za tři měsíce od vypuknutí epidemie vyvinuli přístroj CoroVent, který získal potřebné akreditace a může být v kritických situacích používaný po celém světě. Vyrobeny už byly tisíce těchto přístrojů. Ale věnujeme se i dalším projektům, například chování lidského organismu policistů, záchranářů nebo vojáků ve stresových situacích. To může být využito například při drahém výcviku vojenských pilotů na nové stíhačky F-35. Vyvíjíme proto zařízení, která monitorují některé vitální funkce organismu a jsou schopny informace předávat na velké vzdálenosti. Podílíme se ale i na vesmírném programu zabývajícím se úbytkem svalové hmoty astronautů při jejich pobytu v kosmu.
Nyní na fakultě studuje přibližně 1 900 studentů. Máte přehled o tom, kolik už mátě absolventů?
Je jich na 5 000. Našli uplatnění v nejrůznějších technických i lékařských oborech. Dokonce časopis Forbes vyhlásil biomedicínské inženýrství za jeden z deseti nejdůležitějších oborů 21. století. Na fakultě neznáme prakticky pojem fluktuace, naši zaměstnanci jsou tady spokojeni, protože fakultu rozvíjíme se směrem, který má budoucnost. Naši absolventi mají téměř nulovou nezaměstnanost.
Co vám těch vašich dvacet let spojených s fakultou dalo a vzalo?
Více dalo, než vzalo. Je pravda, že jsem jí věnoval důležitou část svého profesního života. Nastoupil jsem na ni v padesáti letech a odejdu v sedmdesáti. Fakulta je takové moje dítě. Jsem nesmírně rád, že jsem ji mohl prakticky od jejích tří let formovat podle svých představ. Ale nejen podle mých. Ukázalo se, že i podpora mých proděkanů a kolegů byla správná cesta.
S jakou vizí jí předáte v roce 2028 svému nástupci?
V té době budeme počtem studentů asi saturování. Fakulta by se ale měla dále rozvíjet ve vědě a výzkumu, protože tam můžeme mnohé dokázat. Zájem o spolupráci je nejen s nemocnicemi, ale i s akademickou sférou nebo zahraničím. Máme evropské projekty, projekty různých ministerstev. Tudy vede ta správná cesta.
Vizitka
Jozef Rosina
Děkan FBMI v Kladně. Rodák ze slovenského města Levice v květnu oslavil 69. narozeniny. Absolvent lékařské fakulty v Moskvě. Děkanem FBMI byl v letech 2008–2016 a od roku 2020 dosud. V roce 2028 už na tuto funkci kandidovat nemůže. V letech 2016–2020 zastával post proděkana. Po dokončení svého studia nastoupil po základní vojenské službě do Státního zdravotního ústavu a v roce 1987 na 3. lékařskou fakultu Univerzity Karlovy v Praze a na kliniku nukleární medicíny vinohradské nemocnice, kde se věnoval diagnostice nádorových onemocnění. Je profesorem, přednostou Ústavu lékařské biofyziky a lékařské informatiky na 3. LF UK, laureátem Zlaté Felberovy medaile ČVUT a stříbrné medaile UK. Je také členem mnoha vědeckých rad. S manželkou vychovali čtyři děti a je dědečkem pěti vnoučat. Mezi jeho koníčky patří sport, věnoval se basketbalu, fotbalu a hokeji. Na kladenské fakultě působí v současnosti už devatenáct vědeckých týmů.