Debaty o tom, zda je Země kulatá, nebo placatá, se v posledních letech pravidelně vracejí do veřejného prostoru. Přestože vědecký konsenzus o kulatosti Země existuje už několik tisíc let, konspirační teorie o „placaté Zemi“ stále přitahují pozornost. Například průzkum americké organizace Carsey School of Public Policy ukázal, že přibližně deset procent respondentů připouští možnost, že by Země mohla být placatá, nebo o jejím tvaru alespoň pochybuje.
Astrofyzik a popularizátor vědy Petr Kulhánek však podobné úvahy nepovažuje za smysluplné. „Diskutovat o tom, že je Země placatá, nemá smysl. Lidé pro to nemají podložené argumenty – je to ztráta času,“ říká v podcastu a dodává, že proti těmto názorům lze bojovat. „Jednou se mě někdo na debatě, která se ubírala tímto směrem, zeptal, co se zdá za sny teoretickému fyzikovi. Odpověděl jsem, že se mi nedávno zrovna zdálo o tom, že je Země kužel, což ho úplně rozhodilo. Lze tedy bojovat například jiným nesmyslem stejného rázu,“ dovysvětlil.
Sám se přitom setkává s lidmi, kteří přicházejí s vlastními teoriemi o fungování vesmíru. „Občas mě někdo kontaktuje s tím, že vymyslel novou teorii. Většinou v ní ale není jediný vzoreček, takže to jsou spíš takové vize a sny,“ doplňuje.
Epizoda se dotýká i velkých otázek současné kosmologie. Kulhánek v ní vysvětluje například alternativní přístupy ke gravitaci, mezi nimiž se objevuje i tzv. Verlindeho gravitace. Tato hypotéza gravitaci nepovažuje za základní sílu, ale vidí ji jako důsledek kvantových interakcí.
„Může trvat několik let, než se to prokáže a najdou se řešení. Mně se ale ten směr líbí, a myšlenka, že je gravitace odnoží kvantových interakcí navenek, mi přijde dobrá. K tomu, aby se z ní stala plnohodnotná teorie, má ale ještě hodně daleko,“ komentuje.
Podcast se věnuje také fenoménům, jako jsou temná hmota, gravitační vlny nebo neutronové hvězdy. Kulhánek popisuje například dvě metody, kterými dnes vědci gravitační vlny zachycují. Vedle interferometrických detektorů mohou sloužit i pulsary, rychle rotující neutronové hvězdy fungující jako mimořádně přesné kosmické „superhodiny“.
Velkou část rozhovoru pokrývají témata spojená s Kulhánkovým vlastním oborem – fyzikou plazmatu, tedy ionizovaným prostředím, které tvoří většinu hmoty ve vesmíru. Plazma se nachází například ve hvězdách, mlhovinách nebo mezihvězdném prostoru, zatímco planety představují ve vesmíru spíše výjimku.
„Traduje se, že oheň je typický příklad plazmatu. Tak to ale není – oheň má moc nízkou teplotu, při které jsou elektrony excitovány, ale ionizace je tam naprosto minimální a kolektivní chování nulové. Je to tedy chemická reakce. Aby byl oheň plazma, musel by mít pět tisíc stupňů,“ vysvětluje.
Moderátor Ondřej Kořistka s hostem diskutuje také o velkých astronomických projektech současnosti. Řeč přijde například na rozdíly mezi Hubbleovým teleskopem a teleskopem Jamese Webba.
„Nemám rád, když se říká, že je Webbův dalekohled nástupce Hubbleova dalekohledu, protože jsou naprosto odlišné. Hubbleův má celistvé zrcadlo o průměr 2,4 metru, je na oběžné dráze Země a pracuje ve viditelné oblasti spektra. Webb je navržen především pro infračervené pozorování, má segmentované zrcadlo a není na oběžné dráze Země,“ říká.
Kulhánek se v podcastu vrací i ke své popularizační práci, jejím úplným začátkům a knihám. Jeho nejnovější publikace Pokřivený svět přibližuje vývoj teorií gravitace od Newtona až po současné alternativní přístupy. V současnosti pracuje na nové knize věnované termodynamice.
Rozhovor s Petrem Kulhánkem vyšel jako třetí díl podcastu Fakulty jaderné a fyzikálně inženýrské ČVUT V jádru dobrý, který přibližuje aktuální témata vědy a výzkumu i osobnosti české vědecké scény. Pořad vychází jednou měsíčně a je dostupný na YouTube, Spotify a Apple Podcasts.