Prof. Olga Štěpánková působí od roku 2016 na Českém institutu informatiky, robotiky a kybernetiky (CIIRC) ČVUT, kde vede oddělení Biomedicíny a asistivních technologií. Dlouhodobě se zaměřuje na využití metod umělé inteligence v lékařské diagnostice, zpracování komplexních a neúplných dat a návrh asistenčních technologií, které mohou zlepšovat péči o pacienty. Spolupracuje se sedmi klinickými pracovišti v ČR i se světově uznávanou Mayo Clinic v USA. Její práce přináší propojení výzkumu, medicíny a moderních technologií – oblastí, které dnes zásadně formují obor umělé inteligence i jeho společenský dopad.
„Udělení Ceny Milady Paulové si velmi vážím a vnímám ji jako ocenění pro všechny, se kterými jsem v průběhu své kariéry měla příležitost dlouhodobě spolupracovat. Považuji za mimořádné štěstí, že se nám společně dařilo vytvářet svobodné a inspirativní tvůrčí prostředí, které nám dodávalo nejen odvahu neklást si jen malé cíle, ale také sílu jich dosahovat,“ říká profesorka Olga Štěpánková.
Prof. Štěpánková patří k průkopnicím umělé inteligence v České republice. Po absolvování teoretické kybernetiky na MFF UK zahájila svou vědeckou dráhu na ČVUT, kde nejprve ve spolupráci s Ivanem M. Havlem zkoumala možnosti využití matematické logiky pro plánování akcí robota a později s manželem Petrem Štěpánkem vlastnosti deklarativního programovacího jazyka PROLOG určeného pro úlohy AI. Stála u zrodu systematické výuky umělé inteligence na ČVUT, budovala nové studijní programy a vychovala desítky doktorandů a stovky studentů. Významně se podílela na vzniku Katedry kybernetiky FEL ČVUT, která se i díky jejímu aktivnímu působení v roli zástupkyně vedoucího stala evropským centrem excelence a navázala spolupráci s předními světovými institucemi. Svou celoživotní prací pomohla vybudovat prostředí, v němž český výzkum v umělé inteligenci dnes patří mezi mezinárodně respektované.
„S Olgou Štěpánkovou nás spojuje více než třicet let společné práce – od prvních projektů umělé inteligence na FELu až po rozvoj moderního výzkumu na CIIRC ČVUT,“ říká vědecký ředitel CIIRC ČVUT prof. Vladimír Mařík. „Olga Štěpánková vždy přinášela do týmu nejen odborné znalosti, ale i mimořádnou schopnost vést lidi, rozvíjet mladé kolegy a hledat smysl technologií v pomoci člověku. Její přístup k AI byl vždy lidský i odpovědný – a právě proto má její ocenění pro mě osobně velký význam.“
„Výzkumná práce paní profesorky Štěpánkové je důkazem toho, jak mohou technologie měnit kvalitu života lidí. Oceněním vyjadřujeme nejen uznání za její vědecký přínos, ale i podporu všem ženám, které se rozhodnou pro vědeckou dráhu,“ uvedl ministr školství, mládeže a tělovýchovy Mikuláš Bek.
Prostřednictvím Ceny Milady Paulové, která nese jméno historičky, jež jako první žena získala právo přednášet na české univerzitě (1925) a stala se také první profesorkou na našem území (1939), MŠMT oceňuje vědeckou práci významných českých badatelek a nabízí inspiraci začínajícím vědkyním a studujícím, které vědeckou dráhu zvažují. Cena Milady Paulové si každý rok klade za cíl upozorňovat na úlohu a významný přínos žen v nejrůznějších oborech.
Foto z předání - MŠMT
---
Prof. RNDr. Olga Štěpánková, CSc.
Vedoucí oddělení biomedicíny a asistivních technologií
Český institut informatiky, robotiky a kybernetiky ČVUT
Olga Štěpánková (* 1949) absolvovala v roce 1972 obor teoretická kybernetika na Matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy v Praze a v roce 1981 zde získala CSc. z matematické logiky (školitel prof. Petr Hájek, konzultant Ivan M. Havel).
Její odbornou kariéru lze rozdělit do čtyř etap:
1. Odborné začátky, úzká spolupráce s Ivanem M. Havlem
V roce 1972 nastoupila Dr. Olga Štěpánková do Ústavu výpočetní techniky ČVUT v Praze, kde se v úzké spolupráci s Dr. Ivanem M. Havlem zabývala matematickou logikou a logickým programováním jako nástrojem umělé inteligence. Výsledkem spolupráce bylo několik významných článků v časopise Artificial Intelligence a Kybernetika, které dosáhly mezinárodního uznání a přinesly nezanedbatelnou reputaci české vědě v oblasti umělé inteligence v zahraničí. Pro českou odbornou veřejnost byly přínosné především přednášky a semináře I. M. Havla a Olgy Štěpánkové v rámci Československé kybernetické společnosti při ČSAV – v té době nebylo ani jednomu z nich umožněno širší veřejné vystupování z politických důvodů. Působení týmu I. M. Havla bylo pak v důsledku jeho persekucí ukončeno (1988). Přesto spolupráce Olgy Štěpánkové s Ivanem M. Havlem pokračovala v nejrůznějších formách i nadále.
2. Budování katedry řídící technicky a oddělení umělé inteligence na FEL ČVUT, napojování českého výzkumu v AI na evropská a světová pracoviště (1988–1999)
V roce 1988 byla Dr. Olga Štěpánková přijata do skupiny umělé inteligence prof. Vladimíra Maříka na katedře řídící techniky Fakulty elektrotechnické ČVUT v Praze. Zapojila se ihned do výzkumných prací a po roce 1989 se intenzivně věnovala jak budování oddělení umělé inteligence, tak zejména zapojování českých pracovišť do mezinárodních výzkumných struktur. Využívala k tomu svého již silně renomovaného postavení v evropské výzkumné komunitě. V roce 1990 byla iniciátorkou a spolupředsedkyní unikátní letní školy UNESCO v oblasti umělé inteligence se 150 tuzemskými účastníky a více než 20 špičkovými přednášejícími z celého světa. Sborník z této školy vyšel jako učební text v nakladatelství Springer.
V tomto období se Olze Štěpánkové podařilo propojit – díky EU projektům a osobním vazbám – ČVUT s londýnskou Imperial College (prof. R. Kowalski), s německým DFKI (prof. W. Wahlster), Rakouským ústavem pro AI (prof. R.Trappl), University of Porto (prof. P. Brazdil), slovinským J. Štefan Institutem (prof. I. Bratko, prof. N. Lavrač) a New York State University at Binghampton (prof. G. Klir). Od roku 1991 se proto přirozeně stala zástupkyní Československé kybernetické společnosti a později České společnosti pro kybernetiku a informatiku v ECCAI (European Coordinating Committee for AI), kde působila až do roku 2020.
Pro studenty ČVUT a později dalších českých vysokých škol pomáhala organizovat výměnné letní stáže s Milwaukee School of Engineering, kterého se v průběhu 10 let zúčastnilo téměř 150 českých studentů. Sama přednášela na Milwaukee School of Engineering, absolvovala 4 přednáškové pobyty na Universite de Telecom v Paříži (1993–96) a půlroční stáž na J. Kepler University v Linci (1991–92).
V této fázi své odborné kariéry se Olga Štěpánková věnovala budování nových předmětů v magisterském i doktorandském studiu (Umělá inteligence, Logické programování, Kybernetika a umělá inteligence, Dobývání znalostí z dat, atd.), v 90. letech stála u zrodu nově koncipovaného magisterského oboru Technická kybernetika a zaměření Robotika a Umělá inteligence, stejně jako u nového doktorského studijního oboru Umělá inteligence a biokybernetika, kde patřila mezi jeho první školitele.
Ve své vědeckovýzkumné práci se v tomto období soustřeďovala především na logické programování s omezeními a na logiky vyššího řádu. Začala se též zabývat architekturou multiagentních systémů a využívání strukturovaných ontologických znalostí v expertních a multiagentních systémech. Jako spolueditorka a významná spoluautorka zahájila práce na šestidílné monografii Umělá inteligence, kterou v letech 1993–2013 postupně vydávalo nakladatelství Academia a která se stala první systematickou moderní učebnicí umělé inteligence v ČR.
V roce 1994 se habilitovala jako docentka pro obor Technická kybernetika a v roce 1998 se stala profesorkou ve stejném oboru. V roce 1997 se stala zástupkyní vedoucího katedry řídící techniky FEL ČVUT pro oblast umělé inteligence.
3. Založení a budování katedry kybernetiky FEL ČVUT jako evropského centra excelence (1997–2013)
V roce 1999 byla založena nová katedra FEL, katedra kybernetiky s cílem vybudovat na ČVUT špičkové pracoviště v oblasti umělé inteligence. Aktivní prosazovatelem myšlenky nového špičkového pracoviště byla právě prof. Olga Štěpánková, která se stala zástupkyní vedoucího nové katedry. Katedra kybernetiky získala již v roce 2000 titul EU Centrum Excelence MIRACLE. Katedra se zabývala se rozpoznáváním vizuální informace, inteligentní robotikou, řízením dronů, autonomními systémy, multiagentními systémy a zpracováním ontologických znalostí. V roce 2006 pracoviště získalo prestižní Evropskou Informatickou cenu za unikátní řešení ovládání počítače očními pohyby – výsledek týmu prof. O. Štěpánkové a doc. Lhotské.
Rozvíjena byla výuka v oblasti umělé inteligence, nově i na úrovni bakalářské za účasti prof. Štěpánkové jako přednášející. Vznikly nové studijní obory bakalářského i magisterského studia Kybernetika a robotika, na jejichž budování se prof. Štěpánková významně podílela. Vzniklo nové zaměření magisterského studa Biokybernetika, které od samého počátku vedla prof. Štěpánková. Rostl doktorský studijní obor Umělá inteligence a biokybernetika, mimořádně se rozrůstala za podpory prof. Štěpánkové mezinárodní spolupráce. Podařilo se jí získat k přednáškovému pobytu na ČVUT i skutečného nestora AI prof. Marvina Minského z MIT (2004). Když v roce 2013 prof. Štěpánková opouštěla pozici zástupce vedoucího katedry, katedra měla 150 akademických pracovníků a výzkumníků, a v oblasti umělé inteligence spolupracovala s několika desítkami podniků v ČR i zahraničí (Rockwell Automation, Boeing, Denso, Toyota atd.), a s několika organizacemi US defense (ONR, US Navy, US Air Force atd..) a byla skutečně mezinárodně kompetitivním a respektovaným pracovištěm v oblasti kybernetiky a umělé inteligence.
4. Budování Českého institutu informatiky, robotiky a kybernetiky ČVUT (2013- dosud)
V letech 2013–2016 prof. Štěpánková pokračovala ve výzkumných a pedagogických aktivitách na katedře kybernetiky FEL ČVUT a současně se aktivně podílela na přípravě nového unikátního pracoviště – Českého institutu informatiky, robotiky a kybernetiky ČVUT (CIIRC). V roce 2016 přešla do této nově budované výzkumné instituce jako vedoucí oddělení biomedicínského inženýrství a asistivních technologií a členka vedení CIIRC. V těchto pozicích pracuje dodnes, a to velmi úspěšně. Je skutečně mimořádně přínosná při formulaci nových výzkumných směrů, při definování cílů výzkumných projektů, a to jak národních, tak i evropských. Spolupracuje výzkumně se 7 klinikami v ČR a s Mayo Clinics v USA. Ale zejména je nutno v jejím případě podtrhnout mimořádné úsilí věnované výchově nových odborníků v umělé inteligenci, jejímu úsilí v odborné i lidské podpoře studentů a doktorandů.
Prof. Štěpánková se v současné době odborně zabývá možností uplatňování metod AI v lékařské diagnostice, zpracování nesourodých a neúplných dat, vytěžování znalostí z dat. Spolupracuje s neurology v NÚDZ a v Motolské nemocnici při hledání metod diagnostiky Alzheimerovy a Parkinsonovy choroby. Výsledky publikuje ve sbornících a na odborných konferencích. V dubnu 2025 měla např. pozvanou přednášku na přední indické lékařské univerzitě NIMS v Jaipuru.
Po celou dobu působení v CIIRC ČVUT pedagogicky působí na různých součástech ČVUT (CIIRC nemá vlastní studijní program). Aktuálně se na FBMI účastní výuky magisterských předmětů Analýza a rozpoznávání vícerozměrných dat (20 % přednášek) a Umělá inteligence (80 %) a u obou působí jako odborný garant. Dále je garantem a přednášejícím bakalářského předmětu Umělá inteligence v české i anglické verzi na Masarykově ústavu ČVUT a magisterského předmětu Umělá inteligence a neuronové sítě v české i anglické verzi na Fakultě strojní ČVUT. Všechny tyto předměty garantuje. Na VŠCHT se podílí na bakalářském předmětu Úvod do umělé inteligence, který rovněž odborně garantuje. Pomáhá tímto způsobem nastartovat výuku umělé inteligence na dalších vysokoškolských pracovištích.
Výzkumné výsledky prof. Štěpánkové:
Celý svůj odborný život se prof. Štěpánková zabývala potenciálem matematické logiky jako nástroje pro řešení některých úloh umělé inteligence; např. pro cílově orientované plánování akcí autonomního agenta. Toto téma ji přivedlo ke zkoumání vlastností i limitů paradigmatu logického programování a metod uvažování nezbytného pro budování distribuovaných systémů. Oba tyto výzkumné proudy spojila v úsilí o efektivní výkonnost navržených přístupů. Zdroje neefektivnosti konkrétního řešení lze identifikovat pečlivou analýzou dat, která systém produkuje během své činnosti při řešení problémů. Zabývala se nástroji strojového učení, které by tuto práci zvládly, a prokázala jejich schopnost nalézat strukturu v rozsáhlých komplexních souborech dat. Později se zabývala možnostmi, které strojové učení nabízí pro interpretaci dat v oblasti biomedicínského inženýrství a její tým spolupracuje s mnoha odborníky z lékařské či biochemické oblasti nejen na návrhu a implementaci komplexních SW řešení pro sběr a interpretaci lékařských dat, ale také na studiu toho, jak mohou umělá inteligence a robotika přispět ke zlepšení péče prostřednictvím návrhu nových asistenčních technologií. Vytvořila tak vlastní vědeckou školu, která s využitím matematické logiky, logického uvažování, ontologických struktur a strojového učení poskytuje návod pro budování složitých distribuovaných systémů umělé inteligence. Pomohla tak mnoha týmům – a to nejen na ČVUT – s vytvářením tak složitých systémů, jako systémů řízení letového provozu, systémů pro navrhování a řízení složitých výrobních systémů v rámci Průmyslu 4.0 či složitých systémů lékařské diagnostiky. O tom napovídají i její publikační výsledky. Ve WOSu dosáhla h-indexu H=14, Google Scholar registruje 2627 citací a přidělil jí h-index=26.
Nutno též vyzdvihnout mimořádně proaktivní účast prof. Olgy Štěpánkové na tvorbě odborných monografií, které sloužily výuce umělé inteligence v době, kdy jiné učebnice nebyly k dispozici. Jedná se např. o knihu
Kolář, J., Štěpánková, O., Chytil, M: Logika, algebra a grafy, SNTL, 1989 (celostátní vysokoškolská učebnice pro elektrotechnické fakulty vysokých škol technických)
a sérii šesti monografií
Mařík, V., Štěpánková, O., Lažanský, J.: Umělá inteligence 1-6, Academia, 1993-2013
V roce 2021 je pak iniciátorkou vzniku knihy
Mařík, V., Štěpánková, O., Havel, I.M.: 70 let podivné vědy. Nakladatelství ČVUT, 2021.
Tato je bohužel poslední knihou I. M. Havla a vůbec první (a jedinou) knihou, kterou I. M. Havel z podnětu prof. Štěpánkové vlastnoručně ilustroval.
Pedagogická činnost:
Prof. Štěpánková se nepřetržitě podílí na vysokoškolské výuce od roku 1988, tedy po dobu 37 let. Byla tvůrcem a garantem cca dvou desítek předmětů bakalářského, magisterského a doktorského studia na různých součástech ČVUT, převážně však na FEL. Prof. Štěpánková byla či je školitelkou 22 doktorandů, z nichž 17 úspěšně dokončilo doktorandskou výchovu obhajobou disertační práce, dva neuspěli a 3 jsou školeni v současnosti. Studenti hodnotili vždy její přednášky velmi pozitivně.
Lze konstatovat, že prof. Olga Štěpánková se stala jednou z klíčových osobností a průkopníků výuky umělé inteligence na ČVUT, jejíma rukama prošly doslova tisíce studentů. Také její zásluhou je dnes ČVUT nejen nejsilnějším vzdělávacím pracovištěm pro oblast umělé inteligence v ČR, ale představuje též nejsilnější vědeckovýzkumnou základnu umělé inteligence v ČR, která je oceňována i mimo ČR (ČVUT je dnes dle CSRanking hodnocena jako 5. nejlepší v Evropě v oblasti počítačového vidění a 7. v Robotice).
Celospolečenské aktivity
Prof. Olga Štěpánková vždy byl velmi aktivní členkou Československé kybernetické společnosti při ČSAV a později České společnosti pro kybernetiku a informatiku (ČSKI). Od roku 2003 až dosud je předsedkyní ČSKI. Zde se zaměřuje jednak na provázání vědeckovýzkumných týmů a jejich aktivit na vysokých školách a AV ČR, ale zejména na akce popularizující informatiku a AI v široké veřejnosti.
Stála u zrodu české účasti v evropské iniciativě ECDL (European Computer Driving License), nyní v rozšířené verzi ICDL (International Comupter Driving License), která je zaměřena na zvyšování počítačové gramotnosti občanů. Od roku 1991 do 2020 byla zástupkyní ČSKI v Evropské radě ECDL. Společně se společností CertiCon, a.s. vybudovala koncept ECDL pro ČR, který v současné době aktivně používá asi 100 škol a školicích středisek, jak pro studenty základních a středních škol, tak v rámci celoživotního vzdělávání. Podílela se na rozšíření konceptu o moduly pro robotiku a AI. V základních informatických dovednostech tak bylo od roku 2000 v ČR certifikováno v počítačových dovednostech více než 105.000 občanů. Provozování konceptu EDCL je mimořádně náročnou, ale záslužnou činností s velkým celospolečenským dopadem.
Prof. Štěpánková působila v letech 2000–2008 jako členka Akreditační komise VOŠ, v letech 2009–2018 jako členka (později místopředsedkyně) panelu GAČR.
Její celospolečenské aktivity jsou dlouhodobé a rozsáhlé, všechny je vykonává svědomitě s vědomím velké společenské odpovědnosti. Vždy je chápala jako službu společnosti.